Tuto hru podle novináře odstartovala prezidentka Zuzana Čaputová.
Slovenská prezidentka totiž minulý týden v diskusním pořadu na televizi Markíza upozornila na to, že může blokovat některá jména navrhovaných ministrů. Podle Daga Daniše Čaputová v diskusním pořadu naznačila, že by měla problém se jmenováním ministra vnitra, který byl trestně stíhán, čímž asi měla na mysli bývalého policejního prezidenta Tibora Gašpara.
„Byl to výborný příklad. Gašpar je stíhán za zneužívání moci, má blízké vazby na stíhané oligarchy (bödorövce) a jeho případný rozběh na ministra vnitra by měl být nepřijatelný. I za cenu konfliktu prezidentky s Ústavou a vítězem voleb. To sedí,“ píše Daniš s tím, že na varování Čaputové však nesedí dvě jiné a zásadnější věci.
Tou první věcí je to, že příběh s přísnými pravidly nějak nesedí. Čaputová totiž v červenci odvolala ministra vnitra Šimka. Důvodem bylo to, že se mu nelíbilo, aby do vedení inspekce nastoupil trestně stíhaný Pavol Ďurka. Prezidentka podle Daniše vykopla ministra vnitra z vlády, aby stíhaní čurillovci mohli hladce obsadit vedení inspekce (kterou jsou stíháni).
Další otázkou je, že předběžné výhrady prezidentky ke složení vlády jsou sporné i z ústavního hlediska, míní novinář. Slovensko je podle Daniše parlamentní demokracií a kdo vyhraje volby a získá většinu v parlamentu, ten vládne. Za vládnutí se zodpovídá parlamentu, nikoli prezidentce. Prezident může vstupovat do politiky premiéra jen ve výjimečných situacích.
„Jeho úkolem není kádrovat ministry nebo blokovat návrhy na složení vlády. To je přece zodpovědnost premiéra a parlamentní většiny,“ konstatuje Dag Daniš.
Tím, že Čaputová předem avizuje, že může blokovat některá jména, jde podle novináře za hranu svých pravomocí. Černé seznamy jmen jsou tak na stole ještě dříve, než je zástupci parlamentní většiny oznámili. Prezidentka a média tímto způsobem jdou proti demokratickým pravidlům, proti výsledkům voleb a proti parlamentní většině, která vyhrála volby a má právo sestavit novou vládu.
Kromě toho zveřejňováním těchto „černých seznamů“ jmen mnozí jen ukazují své pokrytectví. Dobrým příkladem v tomto směru můžou sloužit výhrady proti nominaci poslance za SNS Tomáše Taraby. On je prý ve vládě nepřijatelný, protože je fašista a vystupuje agresivně.
To je ale podle Daniše nesmyslem. Taraba nikdy nepodporoval fašistickou politiku. Co se týče agresivity, politik se podle novináře nikdy nechoval agresivněji než bývalý ministr zahraničí Káčer nebo bývalý ministr obrany Naď. Co se týče námitek na jeho kvalifikaci, tak ta je násobně vyšší, než byla kvalifikace ministryně Remišové.
Novinář kromě toho upozorňuje na to, že pokusy přebíjet výsledky voleb výhradami ke schopnostem vítězů jsou bezprecedentní. Jako příklad uvádí volby v roce 2020, kdy zvítězil psychicky labilní člověk Igor Matovič. Výhrady tehdy nikdo neměl.
„Měla ho prezidentka po volbách 2020 blokovat? Nebo měla blokovat nominaci nezkušeného Hegera na ministra financí? Určitě ne. Voliči rozhodli. A vítězové voleb, kteří zastupují parlamentní většinu, si zaslouží šanci. Pak je na nich, jestli v ní obstojí, nebo předčasně pohoří. Demokracie má kromě výhod také rizika. A ty se nedají předběžně amputovat. A už vůbec ne přes černé seznamy z dílny skupin, které prohrály volby,“ dodává Daniš na závěr.