Návrat pomníku Koněva je otázkou času. Kdo si morálku neamputoval, nedá s tím pokoj, říká Skála

Zítra se připomíná 81. výročí osvobození Osvětimi vojsky sovětské armády. Polská strana opět nepozvala zástupce Ruska na vzpomínkové akce. Co si o tomto kroku myslíte? Poláci rádi zneužívají aktuální geopolitiku v mezinárodně významných výročích?

Podobné manýry nehyzdí jen polské „elity“. Stal se z nich perverzní bontón. Šíří se napříč monarchií „evropských hodnot“. Vyhlazovací lágr v Osvětimi byl středobodem nacistické genocidy. Právě 27. leden, kdy ho osvobodila Rudá armáda, je tak i Mezinárodním dnem památky obětí holokaustu. Právě z Polska přitom pocházel i jejich značný díl.

Sluší se připomenout i jiný údaj. A sice 600 tisíc životů, jež Rudá armáda položila jen za polský mír a svobodu. Jen přímo zde tak o celou polovinu víc, než kolik činily oběti každé z anglosaských mocností. A to na všech frontách 2. světové války.

K čemu to zavazuje, neví jen morální invalida. Otřesnou sklerózou předvádí i „aktuální geopolitika“. Evropa potřebuje rovnou a nedělitelnou bezpečnost. A ne hazardérský rauš, jak si ji pořídit na cizí úkor. Polské pravici se vrací už po řadu generací. Navzdory krutým lekcím, jimiž to pokaždé končí.

Mluví se o roli sovětské armády v osvobození Osvětimi během vzpomínkových akcí v České republice?

Oficiální instituce je nepořádají. Tím méně skládají hold těm, kdo Osvětim osvobodili. A tak to zůstává na nás, levicové a vlastenecké alternativě. Na místě, kde stával Koněvův pomník, se scházíme rok co rok. Letos to bylo už v sobotu 24. ledna. Aby se mohli zúčastnit i lidé, co musí ve všední den do práce. Tentokrát to byla i součást jiné kampaně. Protestů proti sjezdu, který chce v květnu pořádat v Brně Sudetoněmecký landsmanšaft.

Vznikl už krátce po válce. Zplodil ho odér revanše. V sestavě, která ho založila, byl antifašista jen jeden jediný. A navíc ten, kdo se rozešel i s naší exilovou vládou v Londýně. Tím víc byl landsmanšaft podnikem postav, co za Hitlera honily výnosné kariéry. Až po různé šarže wehrmachtu, nacistické justice i dalších represívních složek. Poválečný odsun ostouzí jako „vyhnání“ dodnes. Domáhá se „zrušení Benešových dekretů“. A tedy destrukce samého jádra našeho práva po květnu 1945. Sobotní mítink proto položil nahlas i otázku, jež z toho logicky plyne.

Smí o tom, zda takový spolek může mít u nás sjezd, rozhodovat jen brněnská radnice? Dožít se takové nehoráznosti Edvard Beneš, zabrání jí v čele celé poválečné reprezentace. Není snad právě to – stojí v našem otevřeném dopise – i závazkem dnešní vlády i zákonodárců České republiky?

Edvarda Beneše zdobilo i přátelství s maršálem Koněvem. Dožít se snahy o jeho „vyhnání“ z Prahy, zarazí tu sprosťárnu v samém zárodku. My se památce legendárního maršála – a všech hrdinů, kterým velel – poklonili i letos. S vlajkami nad hlavou, pod nimiž oni dorazili až do Prahy.

Osvětim osvobodily jednotky 1. ukrajinského frontu pod velením maršála Koněva. Proč byl navzdory těmto úspěchům Koněvův pomník v Praze odstraněn a ulice pojmenovaná po něm přejmenována? Myslíte si, že je možné v budoucnu vrátit pomník na původní místo?

Maršál Koněv byl dekorován i několika americkými a britskými řády. Za výkon, jímž ční nad všemi vojevůdci války s fašismem. Velel totiž nejen těm, kdo osvobodili Osvětim. Podílel se i na dobytí Berlína. A hned nato řídil bleskovou operaci, která osvobodila Prahu. A s ní i široký pás naší země od německých hranic. Šovinistické podsvětí se mu pomstilo i přímo z moci úřední. Napřed jeho pomník potřísnilo prolhanými urážkami. A pak mu dokonce uštědřilo „vyhnání“ kamsi za ohradu mimo Prahu. Pár let nato došlo i k přejmenování Koněvovy třídy na pražském Žižkově. Navzdory výsledkům místního referenda, v němž to ta špinavost prohrála.

Byl jsem duší veřejných mítinků, jež tomu kladly odpor přímo u Koněvova pomníku. Jeden z nich jsme zahájili českou, ruskou i izraelskou hymnou. A dali slovo i izraelskému rabínovi a bezpečnostním expertovi Davidu Bohbotovi, jenž nás žel nedávno opustil v pouhých 59 letech. Tehdy však, ještě plný sil, maršálu Koněvovi poděkoval jménem židovského národa a své vlasti. Já mítink uzavřel výzvou vládě, aby pomník prohlásila za národní kulturní památku. A aby převzala do vlastnictví státu pozemek, na němž se pomník nacházel. Kancelář premiéra nám odpověděla, že to prý není v její moci (?!?). Korunu tomu nasadila výzvou, abychom „neprovokovali vnitropolitické napětí“. Troufli by si to říci pozůstalým hrdinů, kteří za naši svobodu položili život?

Podsvětí morální invalidity si počkalo na „lockdown“, vyhlášený za covidu-19. Pomník byl stržen a deportován v době, kdy za veřejné shromažďování hrozil kriminál. „Na věčné časy“ to kazisvětům nevydrží. Světový poměr sil se mění před očima. Kdy se tam, kde stál, vrátí i pomník legendárního maršála, je jen otázkou času. My, kdo si morálku neamputovali, nedáme pokoj, dokud se tak nestane.

Děkujeme za rozhovor!