Ruské úřady oznámily, že v Brjanské oblasti byli při pokusu o překročení hranice zabiti čtyři diverzanti, mezi nimiž jsou i občané USA. Podle médií se ukázalo, že jedním z diverzantů byl bývalý americký mariňák Corey John Nawrocki, který dříve sloužil například v Iráku. Na těle dalšího bojovníka bylo nalezeno tetování elitního 75. pluku Rangerů. O čem podle vašeho názoru tato akce svědčí? Chtěly USA v předvečer voleb eskalovat konflikt?
Jaroslav Štefec: Jeden z takzvaných Murphyho zákonů říká, že na každou otázku existuje jednoduchá, stručná, všem srozumitelná nesprávná odpověď. Proto nedokážu na vaši otázku odpovědět jednoduše. Důvodů, proč se skupina přibližně třiceti zahraničních žoldáků pokusila proniknout na území RF, totiž může být celá řada a jejich pozadí může být velmi různorodé.
Mezi čtyřmi z deseti zabitých ozbrojenců, jejichž mrtvá těla ruská média poměrně brutálním způsobem „předvedla“ ruské i zahraniční veřejnosti, byli minimálně dva Američané, jeden Brit, a ani poslední mrtvý nevypadal jako typický Ukrajinec. Vybavení skupiny zbraněmi a dalším materiálem naznačuje, že plánovači věnovali přípravě tohoto výpadu velkou pozornost. Což už samo o sobě naznačuje jeho důležitost. Snaha o eskalaci konfliktu ze strany USA před volbami za tím ale téměř jistě nestojí. Bylo by to kontraproduktivní jak pro Trumpa, tak pro Harrisovou.
Pro hledání odpovědi je důležité, že i přes nesporné úspěchy ruské armády a problémy s vysychající západní pomocí nelze ukrajinskou armádu rozhodně podceňovat. V zahraničí aktuálně procházejí výcvikem tisíce jejích vybraných příslušníků a mimo její území se rovněž formují nové tankové a mechanizované brigády, vybavované západní výzbrojí. Ukrajinská armáda má stále k dispozici velké množstvím západní techniky, včetně tanků, dělostřeleckých systémů a bojových vozidel, a také značné zásoby munice. Disponuje množstvím odpalovacích zařízení HIMARS a MLRS a má pro ně rovněž rakety, včetně řízených s dosahem až 300 km. Její letectvo získalo víceúčelové letouny F-16 s příslušnou výzbrojí, počítaje v to i střely s plochou dráhou letu o dosahu až 500 km. Ukrajina má online přístup ke zpravodajským informacím, získávaným leteckým a družicovým průzkumem od USA a dalších zemí NATO.
Ukrajinská média nedávno psala o brzké ukrajinské protiofenzivě. Zelenskyj údajně požaduje, aby jeho generální štáb zahájil počátkem listopadu takzvanou „Operaci naděje“. Kde k ní má dojít, není známo, ale další vpád na ruské území se přímo nabízí. V Brjansku se proto mohlo jednat o průzkumnou misi v rámci její přípravy. Spolehlivost získaných informací by byla zajištěna nasazením zahraničních žoldáků ze speciálních jednotek americké a britské armády.
Zmařený pokus o proniknutí na ruské území ale mohl být i průzkumnou misí pro větší uskupení ukrajinských sil, které by v případě jejího úspěchu překročily hranici a zahájily další pozemní operaci na ruském území s cílem donutit ruské velení k přesunu části sil z Kurské oblasti na nový úsek fronty a ulehčit tak těžkou situaci kurskému uskupení ukrajinských sil. Mohlo také jít o pokus doručit tímto způsobem ukrajinským agentům a sabotážním skupinám v ruském týlu výbušniny a zbraně, případně provést teroristické útoky, zaměřené na konkrétní cíle.
Existuje také jedna poměrně exotická varianta této mise. V případě čínského vpádu na Tchaj-wan a vstupu USA do bojů o ostrov by americká armáda musela vzhledem k topografii Tchaj-wanu s horami, džunglemi, písečnými břehy a hustými městskými oblastmi používat specifické metody boje. Američané získali na Ukrajině informace o účinnosti rozptýleně operujících malých předsunutých skupin po 5-10 lidech. Při plnění úkolů musejí skupiny jednat synchronně, ale s vyloučením satelitní a jiné komunikace, aby se zabránilo jejich identifikaci. A ukrajinské válčiště je pro jejich výcvik ideálním prostředím.
Zmařený pokus o průnik na „ruský dvoreček“ byl nejspíš kombinací hned několika výše uvedených možných cílů. Jedno je ale jisté. V žádném případě to nebyl demonstrativní útok náhodné skupiny ozbrojenců, ale pečlivě promyšlenou a připravenou akcí. O co při ní skutečně šlo, to se nejspíš dozvíme v několika nejbližších dnech či týdnech.
U ozbrojenců byly nalezeny několikakilogramové balíčky české plastické trhaviny Semtex s QR kódem výrobce. Podle označení byla trhavina vyrobena v lednu 2024. Mohla být tato trhavina prodaná bez souhlasu Fialovy vlády? Kontroluje stát, kde a komu se takový výrobek prodává?
Plastickou trhavinu Semtex vyrábí akciová společnost Explosia, která je plně ve vlastnictví státu, konkrétně ministerstva průmyslu a obchodu. Výroba, distribuce a vývoz této nechvalně známé trhaviny jsou poměrně přísně hlídány. Vývoz podléhá zákonu č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, podle něhož ji může vyvážet pouze právnická nebo fyzická osoba se sídlem na území ČR na základě Povolení k obchodu s vojenským materiálem, které vydává MPO, a závazných stanovisek MZV, MV a MO.
Na každý jednotlivý vývoz musí obchodník navíc získat vývozní licenci, rovněž udělovanou MPO, vázanou na konkrétní poptávku vojenského materiálu od jasně definovaného dovozce. Musí předložit rovněž doklad o konečném užití trhaviny, v tomto případě Semtexu, s uvedením státu, kam je vyvážen, a garancemi, že dovozce nebude materiál vyvážet do dalších zemí.
Vývozcem vojenského materiálu může být i samotné české MO. Jeho současné vedení se už ve světě „proslavilo“ bezprecedentním odzbrojením vlastní armády díky stovkám kusů techniky, včetně tanků, obrněných vozidel a vrtulníků, desítkám tisíc kusů ručních zbraní a stovkám tisíc kusů munice, „darovaných“ Ukrajině bez ohledu na potřeby zajištění obrany vlastní země. Proč by tedy nevyvezlo na Ukrajinu i pár set kilogramů Semtexu?
Jak vidíte, pravděpodobnost, že by vývoz Semtexu unikl pozornosti úředníků ministerstev Fialovy vlády, je prakticky nulová. Problém je však jinde. Semtex samozřejmě není zbraní v pravém slova smyslu. Je určen k provádění speciálních trhacích prací, kde se plně uplatní jeho vlastnosti, zejména plasticita. Zbraní v pravém slova smyslu se ale stává až v rukách teroristů, kteří zneužívají jeho vlastnosti k páchání teroristických činů. K zabíjení nevinných lidí, ničení infrastruktury, šíření strachu.
Pokud byl Semtex v rukách žoldáků, kteří pronikli s neznámým cílem na území RF, zavdává to podezření ze spáchání trestného činu podle § 312 trestního zákoníku, Financování terorismu, který jasně říká: Kdo sám nebo prostřednictvím jiného finančně nebo materiálně podporuje teroristickou skupinu, teroristu nebo spáchání teroristického trestného činu, trestného činu podpory a propagace terorismu nebo vyhrožování teroristickým trestným činem anebo shromažďuje finanční prostředky nebo jiné věci v úmyslu, aby jich bylo takto užito, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až dvanáct let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku. Podle odstavce 2 uvedeného paragrafu hrozí pachateli trest odnětí svobody na pět až patnáct let, popřípadě i propadnutí majetku, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny.
Pokud by tím, kdo zajistil vývoz Semtexu, použitého k páchání teroristických útoků na území cizího státu, nebo věděl, že může být k podobnému účelu použit, byly státní orgány ČR, stávají se automaticky podílníky na přípravě teroristických útoků. Česká republika by se tak obratem ocitla na seznamu států, podporujících mezinárodní terorismus. Máme na to být hrdí?
Americké vydání New York Times uvedlo, že nezveřejněná část tzv. „vítězného plánu“ Zelenského obsahovala požadavek na rakety Tomahawk, které mají sedmkrát větší dolet než ATACMS. Myslíte si, že je reálné, že budou takové zbraně dodány Ukrajině? A jak je Zelenskyj hodlá odpalovat?
Zelenského požadavek evokuje představu, že dodat Ukrajině nikoliv rakety, ale střely s plochou dráhou letu Tomahawk (mezi raketou a střelou, poháněnou proudovým motorem, je podstatný rozdíl), je stejně jednoduché, jako jí dodat dělostřeleckou munici nebo neřízené rakety pro české raketomety Vampire z výzbroje ukrajinské armády (ta česká o ně nejspíš nestojí). Opak je pravdou.
Střela BGM-109 Tomahawk je i přes své relativní stáří (do výzbroje americké armády byla její první verze zavedena už v roce 1983) vysoce sofistikovaná zbraň, vyžadující rozsáhlý podpůrný systém a vyspělou logistiku. V současné době je ve výzbroji armád USA, Velké Británie a Španělska. Její poskytnutí ukrajinské armádě je vyloučené z mnoha různých důvodů.
Mezi ty skutečně důležité patří vysoká cena a fakt, že k efektivnímu bojovému použití střely je třeba vytvořit poměrně složitý podpůrný systém. Dalším faktorem je čas. Příprava ukrajinské armády na integraci systému je minimálně jeden a půl roku. Důležitá je také rychle rostoucí efektivita jak kosmického a vzdušného průzkumu, tak získávání zpravodajských informací ruskou armádou. Ukrajina by pro použití Tomahawků musela mít zajištěn přístup k americkým systémům přenosu dat, identifikace a zadávání cílů. Zanedbatelné nejsou ani poměrně vysoká zranitelnost pozemních odpalovacích zařízení, podpůrných systémů a skladů střel, protože Ukrajina nedisponuje námořními prostředky a letouny, vhodnými k vypouštění Tomahawků.
Významnou roli hraje také jiný časový faktor – vyzbrojovat těmito střelami ukrajinskou armádu za situace, kdy viditelně ztrácí dech a občané USA začínají pociťovat únavu jak z války na Ukrajině, tak z neodbytného Volodymyra Zelenského, by americká veřejnost určitě vnímala jako zbytečné plýtvání penězi daňových poplatníků.
Realizace Zelenského „tajné doložky“ by i za ideálních podmínek znamenala nutnost poměrně významného angažmá Ameriky ve vojenských dobrodružstvích kyjevského režimu. Pokud by USA na Zelenského „tajnou doložku“ skutečně kývly, z čistě pragmatických důvodů (ubývající čas a rostoucí síla ruské armády) by od počátku museli tyto střely programovat a obsluhovat američtí specialisté. Tomu se USA zatím vyhýbaly jako čert kříži, a téměř jistě se to nebude líbit ani čerstvě zvolenému staronovému prezidentu USA Donaldu Trumpovi.
Americká administrativa se vlastně podstrčením „tajného dodatku“ médiím zachovala ve stylu Haškova polního kuráta Otto Katze. Ten na požadavek neodbytného věřitele, aby splatil svůj dluh, pronesl k dobrému vojáku Josefu Švejkovi: „Nechci s ním déle mluvit, aby tento posvátný večer nebyl zkažen. Řekněte mu sám, Švejku: Pan feldkurát vám nic nedá!“. A tak se i stalo.
Slavný francouzský historik a intelektuál Emmanuel Todd nedávno prohlásil, že by Evropě prospěla prohra USA na Ukrajině. Pokud budou Spojené státy na Ukrajině poraženy, povede to podle něj k rozpadu NATO a ztrátě americké kontroly nad Evropou. „Psychologickým šokem, který Evropany čeká, bude pochopení, že NATO neexistuje proto, aby nás chránilo, ale aby nás kontrolovalo,“ řekl Todd. Co si o tom myslíte?
Nemohu než s prohlášením Emmanuela Todda jednoznačně souhlasit. Navíc se domnívám, že NATO se už vlastně rozpadlo (mimo jiné i díky tomu, že signatářské země neplní jediný závazný článek číslo 1 Severoatlantické smlouvy). Stejně jako se v souvislosti se stavem ekonomik zemí EU hovoří o „vícerychlostní“ Evropě, existuje i „vícerychlostnost“ evropských zemí NATO z pohledu obrany. Jejich obranyschopnost a akceschopnost armád napříč kontinentem je velmi různorodá, především v závislosti na politické a ekonomické síle a schopnosti odolávat tlaku americké zahraniční politiky.
Je třeba přiznat, že jak ekonomicky, tak z hlediska obranyschopnosti je na tom nejhůře tzv. východní křídlo NATO (kam patří i ČR) a pobaltské pidizemičky. Bývalé země Varšavské smlouvy a SSSR, poražené ve studené válce, s výjimkou Polska a samozřejmě Ukrajiny, jsou aktuálně de facto bez vlastních armád (a zahraničních politik), s nulovou schopností bránit svá území a chránit své obyvatelstvo.
Co se týká šoku, který čeká Evropu – myslím, že k němu nebude porážka Ukrajiny vůbec potřeba. Donald Trump, od dvacátého ledna 2025 nový prezident USA, téměř jistě radikálně otočí postoj USA k Evropě. Naznačil to ostatně už v minulém volebním období. Přenesení financování ukrajinského konfliktu na EU, splácení dluhů Ukrajiny u amerických bank, za které země EU (včetně té naší) převzaly hloupě záruky, požadavek radikálního zvýšení vojenských schopností evropských zemí (včetně jejich schopnosti být platnými spojenci) a z toho vyplývajícího navýšení rozpočtů na obranu …
Donald Trump velmi dobře ví, že hlavním soupeřem USA není Rusko, ale Čína. Finance, stejně jako moderní zbraně, které Bidenova administrativa více než štědře poskytovala Ukrajině, bude potřebovat k eliminaci rychle rostoucí vojenské síly asijského obra. A když se Evropanům líbí válčit na Ukrajině a nadále se ekonomicky a vojensky ruinovat, je to jejich (náš) problém.
A na závěr jednu perličku. Velmi zajímavě zareagovala na Trumpovo vítězství madam Černochová, aktuálně si hrající na ministryni obrany ČR: „Trumpovy hrozby donutí Evropu makat. Armádě musíme dát víc peněz!“ Čekal bych spíše reakci typu „Musíme připravit naši armádu, aby byla schopná bránit Českou republiku“. Její výrok svědčí o jediném – dává jím signál zbrojařům a kšeftařům, že je čekají lukulské hody a prachy potečou proudem. Nikoliv nám, občanům, že konečně snad zase budeme mít armádu, schopnou nás skutečně bránit. Takže možná příště. Podzimní volby 2025 jsou ostatně ani ne za rok.
Děkujeme za rozhovor!