Rédová: Zrušením pohotovostí v maloměstech stát rezignuje na rovný přístup ke zdravotní péči

Od začátku roku budou lékařské a stomatologické pohotovosti organizovat zdravotní pojišťovny místo jednotlivých krajů. Celkem pod vedením krajů ubude 16 zařízení, kde podle VZP o pohotovost nebyl vysoký zájem. Kvůli tomu například ve Zlínském kraji zanikne pohotovost v Rožnově pod Radhoštěm, v Jihomoravském v Hustopečích a Tišnově. Co si o tomto rozhodnutí myslíte? Nejde zde o omezení zdravotní péče pro občany?

Převod organizace lékařských a stomatologických pohotovostí z krajů na zdravotní pojišťovny, zejména Všeobecná zdravotní pojišťovna, považuji za zásadní systémovou chybu, která je prezentována jako racionalizace, ale ve skutečnosti znamená omezení dostupnosti zdravotní péče.

Zdravotní pojišťovny nejsou samosprávy. Nemají odpovědnost za regionální dostupnost, dopravní obslužnost ani znalost místních potřeb obyvatel. Jejich hlavním kritériem je ekonomika a statistika, nikoli reálný život lidí.

Argument, že některé pohotovosti byly „málo využívané“, je nejen zavádějící, ale i nebezpečný. Pohotovost není supermarket, kde se ruší pobočka, pokud má nízký obrat. Pohotovost je pojistka pro krizové situace. Její smysl není v tom, aby byla plná, ale aby byla dostupná, když ji člověk potřebuje.

Zrušení pohotovostí v menších městech je de facto přesunutí odpovědnosti z veřejné moci na jednotlivce, přiznání, že stát rezignuje na rovný přístup ke zdravotní péči a tichý vzkaz lidem mimo velká města, že jejich zdraví má nižší prioritu.

Pacienti z menších obcí budou muset jezdit na pohotovost do větších měst jednotlivých krajů. Může to podle Vás významně ovlivnit život lidí?

Ano, tento krok zásadně ovlivní život lidí, a to zejména těch nejslabších. V menších obcích žijí senioři, lidé s omezenou mobilitou, rodiny s malými dětmi, lidé bez auta, pracující ve směnném provozu.

Pro tyto skupiny není „dojezd do krajského města“ banalita. Je to stres, časová prodleva, někdy reálně nepřekonatelná překážka.

Zdravotní systém tímto rozhodnutím vytváří zdravotní nerovnost podle místa bydliště. Člověk ve velkém městě má dostupnou pomoc, člověk na venkově má smůlu, nebo musí riskovat.

Navíc se tím uměle zvyšuje tlak na urgentní příjmy, kam budou lidé jezdit i s problémy, které by běžná pohotovost zvládla rychle, levně a bezpečně. Výsledkem bude chaos, delší čekací doby, přetížený personál, vyšší náklady pro systém. Tímto způsobem se zdravotnictví nerozvíjí ani neozdravuje, ale systematicky se zhoršuje jeho efektivita.

Podle novely zákona o zdravotních službách budou pohotovosti muset přijímat pacienty ve všední dny minimálně po dobu tří hodin v kuse v době od 16 do 22 hodin, a o víkendu a během svátků musí pohotovost fungovat osm hodin ve stanovenou dobu od 10 do 16 hodin. Co si o tomto pracovním rozvrhu myslíte?

Stanovený provozní model (3 hodiny ve všední dny, 8 hodin o víkendech) je typickým příkladem úřednického řešení bez znalosti praxe.

Zdravotní potíže nechodí podle harmonogramu, neptají se, zda je 15:59 nebo 16:01, nečekají na „úřední okno“.

Bolest, dušnost, kolaps, horečka u dítěte nebo zhoršení chronického stavu často přichází večer, v noci nebo nad ránem, tedy přesně v době, kdy nový model ponechává lidi bez pomoci.

Tento rozvrh neřeší dostupnost, neřeší personální krizi, neřeší kvalitu péče, pouze splňuje formální minimum. Je to alibi, nikoli řešení.

Celý tento krok zapadá do širšího trendu - centralizace zdravotnictví, rušení služeb „na periferii“, přenášení zodpovědnosti na pacienta a postupné smiřování veřejnosti s tím, že péče nebude dostupná všem stejně.

Zdravotnictví se tím posouvá od služby k privilegované komoditě. Kdo má auto, peníze, sílu a informace, dojede. Kdo ne, má smůlu. To je v přímém rozporu s principy veřejného zdravotního pojištění, které si všichni povinně platíme. Tato opatření nepovažuji za reformu, ale za omezení dostupnosti zdravotní péče maskované jako optimalizace.

Pokud má stát odvahu mluvit o změnách, měl by otevřeně říct, že šetří na úkor pacientů, nebo hledat řešení, která zachovají regionální dostupnost, posílí primární péči a budou vznikat ve spolupráci se zdravotníky z praxe, nikoli od stolu.

Zdravotnictví není excelová tabulka. Je to služba lidem, všem, bez ohledu na to, kde žijí. Když pomoc není na dosah, přestává být skutečnou pomocí.

Děkujeme za rozhovor!