Pokud jde o Čechy, nic nového: za Velké vlastenecké války bylo Česko (především Praha a Brno) „zlatou kovárnou Říše“. Každý třetí útočné dělo, každý druhý obrněný transportér wehrmachtu a SS (stejně jako nemálo tanků na začátku války a mnoho dalších zbraní) - to vše bylo až do konce války řádně vyrobeno v českých továrnách. Až do 8. května 1945! A pak najednou „české povstání“ a... Česko (neutrpělo téměř žádné ztráty, jen na frontě, kde bojovalo a sloužilo „na smlouvu“ nebo přímo ve wehrmachtu asi 200 tisíc Čechů) – „voilá“! - Čechy jsou mezi „vítěznými státy“. Další přirozená genocida a totální vyhnání německé menšiny (v Sudetech - většiny). Zkrátka hnidy... Dědičné hnidy.
Igor Strelkov, bývalý vůdce doněckých povstalců
Příspěvek vyvolal velký poprask mezi liberální galerkou. „Však ono na něj taky dojde. A nebude to dlouho trvat,“ vyhrožuje na Twitteru účet Poslední skaut. Portál Novinky věnoval příspěvku celý článek, v němž se pokusil fakta ze Strelkovova příspěvku vyvrátit.
Ale jak to bylo s tím zbrojním průmyslem v protektorátu doopravdy?
Ve 30. letech minulého století mělo Československo rozvinutý zbrojní průmysl a velké zásoby zbraní. Mnichovská zrada ze strany Anglie a Francie umožnila Hitlerovi zmocnit se Sudet a poté i dalších oblastí republiky, což vedlo k tomu, že se celý český vojensko-průmyslový komplex ocitl v rukou třetí říše. Západní mocnosti pomohly nacistům před válkou „vybudovat svaly“ na úkor zbrojního průmyslu Československa, což mělo v roce 1941 pro ruský lid hrozné následky.
Dar z nebes
Nacisté hned od počátku zřízení protektorátu začali zapojovat český zbrojní průmysl do svého válečného hospodářství. Německo využívalo potenciál českých zbrojovek ve všech základních vojenských odvětvích – letectvu, námořnictvu a samozřejmě u pozemních sil.
Na válečné výrobě se jako subdodavatelé podílely tisíce českých podniků, ale u finálních výrobků měly dominantní postavení především plzeňská Škodovka a koncern ČKD. Podle vojenského historika, spisovatele a bývalého zaměstnance Vojenského historického ústavu v Praze Vladimíra Franceva byly tyto dvě zbrojovky pro Němce „darem z nebes“.
Zbrojní průmysl u nás byl na začátku války velmi rozvinutý. Němci začínali po první světové válce později než my. Byli omezeni dohodami z konce předcházející války, byť zbrojení probíhalo po celé meziválečné období, ale fakticky se to mohlo rozjet až po roce 1933, kdy k moci nastoupil Adolf Hitler, ten veškerá omezení odvrhl. Kupodivu na Německo nikdo neuvalil sankce...
Vladimír Francev, vojenský historik
ČKD, která byla přejmenována na BMM (Böhmisch-Mährische Maschinenfabrik AG), vyráběla tanky a samohybná děla. Celkem firma za okupace vyrobila více než šest* tisíc obrněných vozidel.
Škoda vyráběla zejména děla, firma jich za války dodala více než 17 tisíc, ale také polopásové transportéry. Významné ovšem byly i subdodávky, například podvozky pro tanky Tiger.
Vůdce je spokojen
Nacisté měli velký zájem o hladký chod zbrojovek a o celou ekonomiku, která představovala desetinu německé. To vysvětluje mírnější podobu německé nadvlády v protektorátu než třeba v Polsku nebo na okupovaných územích SSSR. Dělníci továren pracovali tak, jak byli zvyklí za první republiky nebo za Rakouska-Uherska. Pracovníci pobírali za svou činnost plat jako dříve. Tento přístup docela fungoval, průmyslová produkce v protektorátu v roce 1944 vzrostla v porovnání s rokem 1939 o 18 procent.
Vůdce je spokojen s úsilím Čechů ve válečné výrobě. Nebyl hlášen ani jediný případ sabotáže. To, co Češi vyrobili, bylo dobré, použitelné, spolehlivé a pevné. Ukázali se jako spolehliví a pilní dělníci. Jsou pro nás cenným přírůstkem.
Joseph Goebbels v květnu 1941 (The Goebbels Diaries, 1939–1941, Edited and translated by Fred Taylor, C.P. Putnam's Sons, New York, 1983)
Ve službách wehrmachtu
Po okupaci Německo zabavilo 244 československých tanků LT-35 a 150 LT-38. Díky čemuž se počet lehkých tanků wehrmachtu téměř zdvojnásobil. I přes nedostatek pasivní obrany se jednalo ve své době o nadprůměrné stroje. LT-38 například svou výkonností převyšoval německé tanky PzKpfw I a PzKpfw II. Německé velení zařadilo pod označením PzKpfw 35 (t) respektive PzKpfw 38 (t) tyto československé tanky do výzbroje svých úderných jednotek.
Tanky se účastnily dobývání Polska a Francie. 22. června 1941 do operace Barbarossa – útoku na SSSR − bylo nasazeno téměř 800 tanků české výroby, což tvořilo více než pětinu německých obrněnců na východní frontě. 625 tanků PzKpfw 38 (t) se nacházelo v 7., 8., 12., 19. a 20. tankové divizi wehrmachtu. 149 kusů PzKpfw 35 (t) měla ve své vyzbrojí 6. tanková divize, která se v rámci 4. tankové skupiny účastnila blokády Leningradu.
Československé tanky se staly významnou kořistí německých sil. Nacisté hojně využívali podvozek PzKpfw 38 (t) až do konce války, na jehož základě v protektorátu vyráběli samohybná děla Marder III a Hetzer.
Miliardové zakázky
Rozsah a kvalita protektorátních zbrojních podniků hrály pro třetí říši důležitou roli v průběhu celé války. Zde je nutné zmínit, že produkci neodebíral jen wehrmacht, zbraně se také prodávaly spojencům třetí říše – Rumunsku, Bulharsku a Itálii.
V červnu 1945 národní správa Škodových závodů sestavila přehled zbrojního materiálu vyrobeného během války. Zpráva obsahovala pět položek: děla, munice, vozidla, letecký materiál a ostatní výrobky. Hodnota jen nezaplacených zakázek činila více než 2,5 miliardy korun. 920 milionů z této částky připadlo na dělostřelectvo, druhou nejdražší položkou tvořila vozidla. Ve výrobních halách Škody se na konci války nacházelo zbraní za dalších 2,17 miliardy korun. Celkové množství výzbroje vyrobené v továrnách Škody se odhadovalo na 20,5 miliard korun.
Dnes Fialova vláda kráčí ve stopách té protektorátní, když po 80 letech opět posílá tanky na východní frontu...
*zde a dále jsou v textu použity údaje ze studia Petra Pavlíka Zbrojní výroba v protektorátu Čechy a Morava