Nejsme kolonie Kyjeva ani Bruselu. Rédová k Zelenského slovům

Zelenskyj vyzval k uvalení sankcí proti českým firmám, které údajně dodávají Rusku stroje a součástky k výrobě zbraní. Jak vnímáte nepodložená obvinění za pokračující vojenské podpory Ukrajiny Českou republikou?

Zelenskyj obvinil české firmy z obchodování s Ruskem a vyzval k uvalení sankcí. Ano, ten samý Zelenskyj, kterému česká vláda poslušně posílá zbraně, munici i peníze, zatímco naše vlastní nemocnice kolabují a lidé šetří i na základních potravinách. Ten samý Zelenskyj, jehož režim se bezostyšně opírá o cenzuru, mobilizuje mladé kluky proti jejich vůli a žebrá po Evropě další a další miliardy, nyní ještě udílí lekce, na koho máme uvalovat sankce. Včetně českých firem, které možná jen přežívají v těžké době a hledají cestu, jak se uživit.

Tohle je výsledek slepé zahraniční politiky Petra Fialy a jeho „morálního majáku“ Černínského paláce. Udělali z nás poslušné sluhy, kteří rozdávají, co sami nemají a místo respektu sklízíme urážky a hrozby. Zatímco Ukrajina si klidně obchoduje s čínskými či arabskými státy, nám má být zakázáno cokoli, co není v souladu s kyjevským diktátem? Kdo tady komu vládne?

Je čas, aby česká vláda přestala servilně poklonkovat a začala hájit české zájmy. Nejsme kolonie Kyjeva ani Bruselu. A pokud si pan Zelenskyj myslí, že bude určovat, koho má Česká republika trestat sankcemi, měl by si uvědomit, že bez naší pomoci by jeho země dnes možná neexistovala. Vděk ale evidentně není na seznamu ukrajinských hodnot. Zato vydírání ano.

Je třeba říct jasně, že už žádné další bianko šeky. Žádné další plivání do tváře českým občanům. A žádné další výhrůžky od zahraničních loutek.

Proč se Ukrajina rozhodla řešit své podezření nikoliv přímo s Českou republikou, ale veřejně oznámila své spekulace 26 dalším zemím, včetně USA? Je to podle Vás jednání důvěryhodného partnera?

Rozhodnutí Ukrajiny veřejně obvinit české firmy z obchodování s Ruskem bez předchozího jednání s Českou republikou, zato s medializací směrem k 26 dalším státům, je nejen neprofesionální, ale i politicky a diplomaticky mimořádně arogantní. Takto se nechová důvěryhodný partner. Takhle jedná někdo, kdo si na pomoc zvykne jako na samozřejmost a loajalitu si plete s podřízeností.

Místo, aby Ukrajina v duchu běžných diplomatických zvyklostí kontaktovala českou vládu, prošetřila informace a nabídla prostor k vysvětlení, rozhodla se šířit nepodložená podezření napříč západním světem. Česká republika, země, která jí poskytla miliardovou vojenskou i humanitární pomoc, je najednou vláčena mezinárodní scénou jako podezřelý. To není jen nevděk. To je cílený nátlak a znevážení našich institucí i občanů.

Zřejmě už nestačí, že Ukrajina dostává peníze, zbraně, munici, nemocniční lůžka, místa na školách, a dokonce pracovní místa. Nestačí ani bezbřehá politická podpora. Teď se navíc očekává, že budeme mlčet, i když nám jejich prezident veřejně vyhrožuje sankcemi. Opravdu je tohle „partnerství”?

Já se ptám, pro koho vlastně česká vláda hraje? Pro naše občany, nebo pro režim, který si z podpory udělal nárok a z morálních výčitek nástroj nátlaku? Jestli je pro Ukrajinu důvěryhodnost jen jednosměrná, pak bychom měli přehodnotit, co vlastně to „spojenectví“ znamená. A hlavně, kde končí solidarita a začíná zneužívání.

Jak hodnotíte zdrženlivou reakci české vlády na prohlášení Zelenského?

Zdrženlivá reakce české vlády na urážlivé prohlášení prezidenta Zelenského je jen dalším důkazem toho, že máme politické vedení bez sebevědomí, bez odvahy a bez základního pudu sebeúcty. Když cizí státník veřejně obviní české firmy, místo aby jednal diplomaticky a v tichosti s naším státem, očekávalo by se, že česká vláda zareaguje důrazně, asertivně a hájí zájmy svých občanů. Místo toho slyšíme mlčení, výmluvy nebo opatrné fráze.

Takzvaná „zdrženlivost” v praxi znamená: „Ano, pane Zelenskyj, klidně nás obviňujte, my to vydržíme. A ještě Vám pošleme další dělostřeleckou munici.” Je to pokračování servilní politiky, která z nás udělala podnožku zájmů jiných států, ať už v Bruselu, nebo v Kyjevě.

Tato pasivita je nejen ostudná, ale i nebezpečná. Pokud si česká vláda nechá líbit veřejné osočování, bez jakéhokoli důkazu či procedury, pak vysílá signál i ostatním: „S Českou republikou si můžete dělat, co chcete, nepípne ani slovo.“

Připomeňme si, kolik jsme toho Ukrajině dali ze solidarity, z víry v spravedlnost, z humanity. A co dostáváme? Výhrůžky, obvinění a naprostou neúctu. O chování jejich občanů na našem území, raději pomlčím. Zatímco Zelenskyj plive oheň na naše firmy, česká vláda mlčí. Možná ze strachu, možná z loajality, možná jen z neschopnosti a možná má obavy, aby druhá strana nepromluvila o věcech, o kterých běžný občan nemá ani ponětí. V každém případě neplní základní úkol státu, a to chránit své občany a bránit jejich dobré jméno.

Zdrženlivost vůči aroganci není ctnost. Je to slabost a slabost, která jednou dopadne na nás všechny.

Jaké následky může mít toto prohlášení Ukrajiny pro Českou republiku? Měla by se podle Vás revidovat politika ČR vůči Ukrajině?

Jednoznačně ano.

Solidarita a pomoc ve válečné nouzi je jedna věc. Neomezené posílání zbraní, peněz a výhod v kombinaci s mlčením k opakovaným excesům ukrajinské vlády, to je věc druhá. Nyní, když Ukrajina sama porušila důvěru, je na čase přestat jednat jednostranně. Pomoc nemůže být bezpodmínečná. Každý další balík musí být podmíněn transparentností, respektem a přímým dialogem.

Je potřeba zavést kontrolní mechanismy. Kam naše pomoc jde, kdo ji používá, a co z toho mají čeští občané? Současný stav připomíná slepou štědrost bez dohledu.

Je potřeba jednoznačně odmítnout výhrůžky. Česká republika není vazalský stát. Pokud nás někdo veřejně obviňuje, musí předložit důkazy. Jinak je to skandální útok, nikoliv spojenecká výměna názorů.

To, co se teď stalo, není jen diplomatický přešlap, je to moment pravdy. Ukrajina se rozhodla jednat jako pán, nikoliv partner. A česká vláda má na výběr, buď bude dál mlčet, nebo konečně začne hájit zájmy své země a svých občanů. Pomoc je šlechetná, ale nechat se urážet za vlastní dobrotu je hloupost.

Víte, Zelenskyj začínal jako herec a komik, a zdá se, že v této roli zůstal. Jenom už to dávno není veselohra, ale tragikomedie, ve které hraje prezidenta ve válečném dramatu, režírovaném ze zámoří. Každý nový projev plný výčitek, obvinění a požadavků připomíná teatrální výstup, ve kterém je publikum, tedy my, povinno tleskat, posílat munici, miliardy, a ještě držet pusu.

Ale co je nejhorší? Naše vláda hraje v tom samém kusu. Jen bez špetky humoru. Nechávají se dirigovat, čtou předepsané repliky o „neochvějné podpoře“ a „morální odpovědnosti“, i když realita dávno volá po vystřízlivění. Když prezident cizí země začne urážet české firmy a místo vysvětlení rozesílá seznamy do Ameriky a Bruselu, normální suverénní vláda by bouchla do stolu. Ta naše? Radši ztlumí hlas, aby náhodou „nenarušila vztahy“.

Děkujeme za rozhovor.