https://42tcen.com/entry/zvyseni-porodnosti-nebo-vydelek-pro-reprodukcni-centra-redova-zpochybnila-navrh-vojtecha
Zvýšení porodnosti nebo výdělek pro reprodukční centra? Rédová zpochybnila návrh Vojtěcha
Zvýšení porodnosti nebo výdělek pro reprodukční centra? Rédová zpochybnila návrh Vojtěcha
Petra Rédová (Stačilo!), kandidátka do Senátu za Restart pro Brno, zkritizovala návrh ministra Vojtěcha na umělé oplodnění nezadaných žen. „D... - 23.09.2026, 42TČen
2026-09-23T05:33:34
2026-09-23T05:38:26
Pokles porodnosti
Restart pro Brno
Petra Rédová
/html/head/meta[@name='og:title']/@content
/html/head/meta[@name='og:description']/@content
https://42tcen.com/files/entries/Redova.png
Ministerstvo zdravotnictví navrhuje umožnit umělé oplodnění i ženám bez partnera. Jak se na tuto iniciativu celkově díváte a jaký reálný dopad by podle vás mohla mít? K návrhu umožnit umělé oplodnění ženám bez partnera jsem velmi kritická. A dovolím si položit ještě jednu nepříjemnou otázku: je to skutečně zákon na podporu porodnosti, nebo zároveň zákon, na kterém mohou velmi dobře vydělat soukromá reprodukční centra? A neměli bychom se ptát i na to, zda zde nevzniká střet zájmů v souvislosti s Andrejem Babišem a jeho ekonomickými vazbami na skupinu podnikající právě v asistované reprodukci? Tohle není žádná konspirační otázka. Investice fondu Hartenberg do center asistované reprodukce jsou veřejně známé a Andrej Babiš o nich v minulosti sám hovořil. Pokud tedy stát rozšíří okruh žen, které mohou služby reprodukčních klinik využívat, logicky tím zároveň rozšiřuje i trh pro tento byznys. Proto bych chtěla vidět naprosto transparentně vyčíslené, kdo bude z této změny ekonomicky profitovat, jaké budou finanční toky a zda při přípravě zákona byly všechny možné střety zájmů řádně posouzeny. A ještě důležitější je podle mě samotná podstata návrhu. Stát by si měl především položit otázku, zda má být jeho úkolem aktivně vytvářet situaci, kdy dítě již od početí nebude mít druhého právního rodiče! Jestli má být toto opatření vydáváno za podporu porodnosti, pak tomu nevěřím. Porodnost nezachráníme tím, že rozšíříme klientelu reprodukčních klinik. Zachráníme ji jedině tím, že mladým lidem umožníme normálně žít, bydlet a zakládat rodiny bez strachu, že je dítě ekonomicky položí. Kritici se domnívají, že tento zákon nehledí na nejlepší zájem dítěte. Novorozeňata se tak údajně ocitnou v neúplných rodinách. S tím následně souvisejí otázky otcovství, výživného, dědictví i širšího rodinného zázemí dítěte. Jak silný je podle Vás tento argument? Argument nejlepšího zájmu dítěte považuji za velmi důležitý. Dítě totiž není medicínský výkon ani prostředek k naplnění přání dospělého člověka. Je to samostatná lidská bytost a při každé podobné změně bychom se měli nejprve ptát, co to znamená pro něj. Netvrdím, že dvě osoby v domácnosti automaticky znamenají šťastné dětství a že samoživitelka nemůže vychovat spokojené dítě. To by bylo nesmyslné a nespravedlivé. Ale stát podle mě nemůže jednoduše mávnout rukou nad tím, že druhý právní rodič má pro dítě také význam, nejen citový, ale i právní a ekonomický. Jde o otázky vyživovací povinnosti, dědictví, širší rodiny a v neposlední řadě také identity dítěte. Proto bych očekávala opravdu důkladnou společenskou, právní a etickou diskusi, a nikoli pouze argument, že když to medicína umožňuje, měli bychom to umožnit i zákonem. Několik ministerstev varuje, že vzroste počet samoživitelek a zatížení sociálního systému. Je to podle vás reálné riziko? Jak se podle Vás dá tento vedlejší dopad iniciativy vyřešit? Riziko určitého dopadu na sociální systém samozřejmě existovat může, ale nechtěla bych tvrdit, že každá žena, která touto cestou porodí dítě, automaticky skončí závislá na sociálních dávkách. To by nebylo fér. Na druhou stranu stát nemůže počítat pouze s ideálním scénářem, že každá žadatelka bude po dalších dvacet let finančně zabezpečená. Život se mění, přichází nemoc, ztráta zaměstnání nebo jiné sociální problémy. U dítěte, které má dva právní rodiče, existuje alespoň princip odpovědnosti dvou lidí. Jestli chce stát tento model zavést, musí podle mě současně otevřeně říci, jaké budou dlouhodobé právní a sociální důsledky. Nestačí pouze umožnit medicínský výkon a následné otázky přenechat jiným resortům. Jiní kritici, včetně ministerstva spravedlnosti, návrh odmítají s tím, že ohrožuje tradiční rodinu. Zároveň ale ani Západ, ani Česko nepřicházejí s opravdu silnými a účinnými opatřeními, která by dokázala výrazněji zvednout porodnost. Není to paradox? A jak by podle Vás měla vypadat skutečná podpora rodiny? Tady vidím skutečně velký paradox. Roky mluvíme o katastrofálním demografickém vývoji, ale skutečnou podporu mladých rodin stále nahrazujeme jednotlivými dílčími opatřeními. Podpora rodiny podle mě nezačíná na klinice asistované reprodukce. Začíná tím, že mladí lidé mají kde bydlet, nebojí se mít druhé či třetí dítě, nepřijdou kvůli rodičovství ekonomicky na kolena, mají dostupnou školku, pediatra a fungující zdravotní péči a stát jim zbytečně nekomplikuje život. Potřebujeme prostředí, ve kterém bude normální a ekonomicky zvládnutelné založit rodinu i v mladším věku. Potřebujeme podporovat částečné úvazky, flexibilní práci rodičů, dostupné bydlení, služby pro rodiny a daňové nastavení, které rodiny skutečně zvýhodní. A především bychom měli přestat zaměňovat podporu porodnosti za jednotlivé technické zásahy. Medicína dnes umí mnoho a asistovaná reprodukce má své důležité místo především v pomoci lidem, kteří mají problém s početím. Demografickou politiku ale podle mě nelze redukovat na otázku, komu všemu otevřeme dveře reprodukčních klinik. Stát, který chce více dětí, musí především vytvořit podmínky, aby se lidé nebáli děti mít. Je to samozřejmě těžší úkol než změnit jeden paragraf. Právě tam bych ale začala. Podpora porodnosti se neměří počtem nových klientů reprodukčních klinik. Měří se tím, kolik mladých lidí si může dovolit založit rodinu, mít děti a důstojně je vychovávat. Jestli stát skutečně chce, aby se rodilo více dětí, měl by začít u bydlení, dostupných školek, zdravotní péče a ekonomické stability rodin. Pokud místo toho mění zákony způsobem, který současně otevírá další prostor soukromému byznysu, je naprosto legitimní ptát se, jaký problém taková změna skutečně řeší a komu přináší největší prospěch. Dítě nesmí být pouhou položkou v demografické statistice ani produktem reprodukčního průmyslu. A rodinná politika by neměla být obchodním modelem převlečeným za pomoc společnosti. Možná bychom nakonec potřebovali méně složitých konstrukcí a více obyčejného zdravého rozumu. Chceme-li více dětí, začněme u toho nejzákladnějšího, vytvořme podmínky, ve kterých se lidé nebudou bát je přivést na svět a vychovat. Protože skutečná podpora rodiny nezačíná v laboratoři, začíná doma. A to by měl ministr zdravotnictví vědět. I když nad jeho ne-rozumem a ne-logikou přemýšlím denně.Děkujeme za rozhovor!
42TČen
nect24.cz@gmail.com
+420792887302
122
60
2026
42TČen
nect24.cz@gmail.com
+420792887302
122
60
42TČen
nect24.cz@gmail.com
+420792887302
122
60

Zvýšení porodnosti nebo výdělek pro reprodukční centra? Rédová zpochybnila návrh Vojtěcha

Petra Rédová  - 42TČen
© www.stacilo.cz
Petra Rédová (Stačilo!), kandidátka do Senátu za Restart pro Brno, zkritizovala návrh ministra Vojtěcha na umělé oplodnění nezadaných žen. „Dítě nesmí být položkou v demografické statistice ani produktem reprodukčního průmyslu,“ řekla pro neČT24. Chybí výpočet toho, kdo bude ze změny profitovat.

Ministerstvo zdravotnictví navrhuje umožnit umělé oplodnění i ženám bez partnera. Jak se na tuto iniciativu celkově díváte a jaký reálný dopad by podle vás mohla mít?

K návrhu umožnit umělé oplodnění ženám bez partnera jsem velmi kritická. A dovolím si položit ještě jednu nepříjemnou otázku: je to skutečně zákon na podporu porodnosti, nebo zároveň zákon, na kterém mohou velmi dobře vydělat soukromá reprodukční centra? A neměli bychom se ptát i na to, zda zde nevzniká střet zájmů v souvislosti s Andrejem Babišem a jeho ekonomickými vazbami na skupinu podnikající právě v asistované reprodukci?

Tohle není žádná konspirační otázka. Investice fondu Hartenberg do center asistované reprodukce jsou veřejně známé a Andrej Babiš o nich v minulosti sám hovořil. Pokud tedy stát rozšíří okruh žen, které mohou služby reprodukčních klinik využívat, logicky tím zároveň rozšiřuje i trh pro tento byznys.

Proto bych chtěla vidět naprosto transparentně vyčíslené, kdo bude z této změny ekonomicky profitovat, jaké budou finanční toky a zda při přípravě zákona byly všechny možné střety zájmů řádně posouzeny.

A ještě důležitější je podle mě samotná podstata návrhu. Stát by si měl především položit otázku, zda má být jeho úkolem aktivně vytvářet situaci, kdy dítě již od početí nebude mít druhého právního rodiče!

Jestli má být toto opatření vydáváno za podporu porodnosti, pak tomu nevěřím. Porodnost nezachráníme tím, že rozšíříme klientelu reprodukčních klinik. Zachráníme ji jedině tím, že mladým lidem umožníme normálně žít, bydlet a zakládat rodiny bez strachu, že je dítě ekonomicky položí.

Kritici se domnívají, že tento zákon nehledí na nejlepší zájem dítěte. Novorozeňata se tak údajně ocitnou v neúplných rodinách. S tím následně souvisejí otázky otcovství, výživného, dědictví i širšího rodinného zázemí dítěte. Jak silný je podle Vás tento argument?

Argument nejlepšího zájmu dítěte považuji za velmi důležitý. Dítě totiž není medicínský výkon ani prostředek k naplnění přání dospělého člověka. Je to samostatná lidská bytost a při každé podobné změně bychom se měli nejprve ptát, co to znamená pro něj.

Netvrdím, že dvě osoby v domácnosti automaticky znamenají šťastné dětství a že samoživitelka nemůže vychovat spokojené dítě. To by bylo nesmyslné a nespravedlivé. Ale stát podle mě nemůže jednoduše mávnout rukou nad tím, že druhý právní rodič má pro dítě také význam, nejen citový, ale i právní a ekonomický. Jde o otázky vyživovací povinnosti, dědictví, širší rodiny a v neposlední řadě také identity dítěte. Proto bych očekávala opravdu důkladnou společenskou, právní a etickou diskusi, a nikoli pouze argument, že když to medicína umožňuje, měli bychom to umožnit i zákonem.

Několik ministerstev varuje, že vzroste počet samoživitelek a zatížení sociálního systému. Je to podle vás reálné riziko? Jak se podle Vás dá tento vedlejší dopad iniciativy vyřešit?


Riziko určitého dopadu na sociální systém samozřejmě existovat může, ale nechtěla bych tvrdit, že každá žena, která touto cestou porodí dítě, automaticky skončí závislá na sociálních dávkách. To by nebylo fér.

Na druhou stranu stát nemůže počítat pouze s ideálním scénářem, že každá žadatelka bude po dalších dvacet let finančně zabezpečená. Život se mění, přichází nemoc, ztráta zaměstnání nebo jiné sociální problémy. U dítěte, které má dva právní rodiče, existuje alespoň princip odpovědnosti dvou lidí.

Jestli chce stát tento model zavést, musí podle mě současně otevřeně říci, jaké budou dlouhodobé právní a sociální důsledky. Nestačí pouze umožnit medicínský výkon a následné otázky přenechat jiným resortům.

Jiní kritici, včetně ministerstva spravedlnosti, návrh odmítají s tím, že ohrožuje tradiční rodinu. Zároveň ale ani Západ, ani Česko nepřicházejí s opravdu silnými a účinnými opatřeními, která by dokázala výrazněji zvednout porodnost. Není to paradox? A jak by podle Vás měla vypadat skutečná podpora rodiny?

Tady vidím skutečně velký paradox. Roky mluvíme o katastrofálním demografickém vývoji, ale skutečnou podporu mladých rodin stále nahrazujeme jednotlivými dílčími opatřeními.

Podpora rodiny podle mě nezačíná na klinice asistované reprodukce. Začíná tím, že mladí lidé mají kde bydlet, nebojí se mít druhé či třetí dítě, nepřijdou kvůli rodičovství ekonomicky na kolena, mají dostupnou školku, pediatra a fungující zdravotní péči a stát jim zbytečně nekomplikuje život.

Potřebujeme prostředí, ve kterém bude normální a ekonomicky zvládnutelné založit rodinu i v mladším věku. Potřebujeme podporovat částečné úvazky, flexibilní práci rodičů, dostupné bydlení, služby pro rodiny a daňové nastavení, které rodiny skutečně zvýhodní. A především bychom měli přestat zaměňovat podporu porodnosti za jednotlivé technické zásahy.

Medicína dnes umí mnoho a asistovaná reprodukce má své důležité místo především v pomoci lidem, kteří mají problém s početím. Demografickou politiku ale podle mě nelze redukovat na otázku, komu všemu otevřeme dveře reprodukčních klinik. Stát, který chce více dětí, musí především vytvořit podmínky, aby se lidé nebáli děti mít. Je to samozřejmě těžší úkol než změnit jeden paragraf. Právě tam bych ale začala.

Podpora porodnosti se neměří počtem nových klientů reprodukčních klinik. Měří se tím, kolik mladých lidí si může dovolit založit rodinu, mít děti a důstojně je vychovávat.

Jestli stát skutečně chce, aby se rodilo více dětí, měl by začít u bydlení, dostupných školek, zdravotní péče a ekonomické stability rodin. Pokud místo toho mění zákony způsobem, který současně otevírá další prostor soukromému byznysu, je naprosto legitimní ptát se, jaký problém taková změna skutečně řeší a komu přináší největší prospěch.

Dítě nesmí být pouhou položkou v demografické statistice ani produktem reprodukčního průmyslu. A rodinná politika by neměla být obchodním modelem převlečeným za pomoc společnosti.

Možná bychom nakonec potřebovali méně složitých konstrukcí a více obyčejného zdravého rozumu. Chceme-li více dětí, začněme u toho nejzákladnějšího, vytvořme podmínky, ve kterých se lidé nebudou bát je přivést na svět a vychovat. Protože skutečná podpora rodiny nezačíná v laboratoři, začíná doma.

A to by měl ministr zdravotnictví vědět. I když nad jeho ne-rozumem a ne-logikou přemýšlím denně.

Děkujeme za rozhovor!