❗️V posledních dnech nás opět zahlcují mainstream tvrzením, že sovětská operace směrem na Prahu v květnu 1945 neměla vojenský smysl. Že to bylo jen o „obsazení“ a že není důvod Rudou armádu připomínat.
Tohle není historie. To je přepisování dějin.
V květnu 1945 se v Čechách a na Moravě nacházela
poslední obrovská organizovaná německá síla v Evropě – Skupina armád Střed polního maršála
Ferdinanda Schörnera. Téměř 900 000 až 1 000 000 vojáků.
Schörner chtěl z českých zemí udělat „
Festung Böhmen“ – pevnost, ze které by Němci mohli klást odpor ještě týdny a měsíce po pádu Berlína. Plánovali se buď bránit, nebo se organizovaně probojovat na západ k Američanům. Proč? Protože v německém velení se počítalo s brzkým konfliktem mezi Západem a SSSR – a němečtí vojáci měli být jejich posilou.
Sovětské velení to vědělo a jednalo rychle.
Pražská ofenzíva (6.–11. května 1945) nebyla jen „dobytí Prahy“. Byla to velká klešťová operace:
- 1. ukrajinský front (Koněv) útočil ze severu,
- 2. a 4. ukrajinský front z východu a jihu.
Cílem bylo rychle obklíčit Schörnerovu armádu dříve, než stačí utéct na západ nebo zničit český průmysl (Škoda, ČKD, zbrojovky). České země byly do jara 1945 prakticky nedotčené boji a stále vyráběly zbraně pro Wehrmacht.
Díky této operaci se podařilo zabránit dlouhé partyzánské válce v horách, „spálené zemi“ a dalším zbytečným obětem.
Pražská ofenzíva urychlila konec války v Čechách, zachránila průmysl a zabránila tomu, aby se stamiliony německých vojáků staly potenciální posilou v novém konfliktu.
Rudá armáda v květnu 1945 nepřijela „zbytečně“. Přijela dokončit porážku nacistického Německa tam, kde ještě stálo nejsilnější německé uskupení.
Připomeňme si to slušně, bez přepisování dějin podle aktuální politické módy.
Sledujte
@neCT24 |
42TČen