Majerová: Děsím se, že nějaký blázen škrtne sirkou. Připomíná to začátek 20. století

V sobotu 17. ledna uplynulo 30 let od podání českou vládou v čele s předsedou Václavem Klausem oficiální žádosti o přijetí do Evropské unie. Co Česká republika za tu dobu ztratila?

Je toho spousta. Od tak základních věcí, které stát přímo definují, jako je suverenita, až po ztráty dílčí, jako je třeba cukrovarnictví. Já vím, někdo může namítnout, že přeci stále ještě formálně suverénní zemí jsme, nebo že se cukrovka ještě sem tam někde pěstuje. Ale to si jen lžeme do vlastní kapsy. Ano, zbytky suverenity i zbytky cukrovarnictví tu máme, ale právě jen ty zbytky. A tak je to skoro se vším. Rozhodují jiní a jinde.

Co jste Vy osobně očekávala od vstupu do evropského společenství?

Já nečekala nic. Proto jsem také v referendu o vstupu do EU hlasovala proti vstupu. Realita navíc bohužel překonává všechny moje nejčernější obavy. Z Bruselu nám blahosklonně přidělí peníze, které jsme tam předtím poslali, a můžeme si za ně postavit něco, co nepotřebujeme. Ale pro pár vyvolených u toho kvete dotační byznys a také orgány činné v trestním řízení aspoň mají co na práci.

Jaká rozhodnutí podle Vás nejvíce podkopávají (podkopala) soudržnost společenství a proč?

Nejstrašnější a nejnebezpečnější je militarizace evropského veřejného prostoru. Oč legračnější politici, o to větší válečníci. Gaučoví válečníci! Poměřují se na sudu se střelným prachem. Děsím se, že nějaký blázen nakonec skutečně škrtne sirkou. Strašně moc to připomíná začátek 20. století. Jak málo stačilo a zlatý věk skončil v zákopech na Sommě. My jste také ještě nedávno byli živeni iluzí, že studená válka skončila vítězstvím liberální demokracie, a mezitím slavná liberální demokracie zdegenerovala až tak, že v mnohém připomíná totalitu.

Jak se za tuto dobu změnily elity Evropské unie a její zahraniční politika?

Prakticky vždy k horšímu. Evropská komise je odkladištěm druhořadých národních politiků, a podle toho její politika také vypadá. Bruselské bažiny jsou pro změnu rájem byrokracie. A ani národní reprezentace největších evropských zemí není žádná hitparáda. Trio Macron, Merz, Starmer je k uzoufání. Když tohle všechno sečteme, není se co divit, že Evropská unie i Evropa jako kontinent jsou na sestupné trajektorii a obrat je v nedohlednu.

Řada analytiků varuje, že Evropskou unii v dohledné době může čekat rozpad kvůli porušení základních principů, například svobody slova a práva veta v rozhodování o významných otázkách. Jak vidíte vývoj evropského společenství a také států střední Evropy?

Jen tak dál. Nic lepšího než rozpad EU nás nemůže potkat. Aspoň bychom nemuseli složitě vystupovat. Vše, co se stalo po Maastrichtu, je špatně. Evropské hospodářské společenství mělo smysl. Zglajchšaltovaná EU, ve které bruselští byrokraté členským zemím diktují právní, měnovou, fiskální a politickou jednotu, je omyl.

Děkujeme za rozhovor!