Pokud někdo propaguje zrušení práva veta kvůli postoji Maďarska, již neuznává svrchovanost států EU

© Facebook Zdeněk Koudelka
Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák se vyslovil pro zahájení debaty ke zrušení práva veta kvůli nesouhlasu premiéra Orbána s dalším balíkem pomoci Ukrajině. Co by zrušení práva veta znamenalo v praxi? Mohlo by to poškodit Česko? Ústavní právník Zdeněk Koudelka to probral s neČT24.

Pane doktore, proč podle Vás český státník prosazuje záměr, který může potenciálně podkopat státní suverenitu v zahraničně politických otázkách?

Chce-li prezident Petr Pavel či ministr Ladislav Dvořák zrušit právo veta, tedy jednomyslnost rozhodování členských států Evropské unie pro oblast bezpečnosti a zahraniční politiky Evropské unie, musí v ústavě prosadit zrušení ustanovení, že Česká republika je svrchovaný stát. Jinak je to neústavní a prezident i ministr na zachování ústavy přísahali. Podstatou státní svrchovanosti je moc nad válkou, mírem a zahraniční politikou. Nemá-li ji stát, není suverénem, ale jen protektorátem.

Pokud někdo propaguje zrušení práva veta v reakci na postoj Maďarska, které prosazuje své zájmy a nikoliv zájmy cizí, jen prozrazuje, že fakticky již neuznává svrchovanost členských států a právo veta vnímá jen na papíře, jen jako habaďůru. Jsou politici, kteří kašlou na ústavu a její text a mají za to, že se bruselským rozhodnutím nikdo nemůže vzepřít. Jsou však ještě v Evropě politici, kteří nemyslí slib věrnosti ústavě a svému státu jako prázdnou deklaraci a kteří nechtějí ústavu zradit.

V případě zrušení práva veta, hrozí přesun rozhodovacích procesů o zásadních věcech do rukou zahraničních států?

Hlasování kvalifikovanou většinou v orgánech Evropské unie oslabuje svrchovanost členských států, jimž jsou vnucena rozhodnutí bez jejich souhlasu. Hlasování kvalifikovanou většinou v Evropské unii je dobré pro Německo a Francii, ne pro malé státy. Bez Německa a Francie se v unii nic neprosadí, ale v případě, že Německo a Francie něco chtějí, prosadí to, protože získají část malých států. Příkladem jsou vnucované migrační kvóty.

Boj o zachování práva veta a tedy o jednomyslnost v zásadních politických otázkách pro stát je bojem o politické chápání Evropy. Malé státy ještě neprohrály, zatím si svou svrchovanost dokáží zachovat, jak to dokazuje Maďarsko, Polsko a nově i Slovensko. Ještě zcela členské státy Evropské unie svou svrchovanost neztratily, protože kdyby tomu tak bylo, pak by Německo a v jeho zájmu jednající bruselští centralisté neusilovali o zrušení práva veta. Protože právo veta je funkční a účinné v odporu proti německo-francouzské mocenské dvojici, proto z Bruselu a Berlín zaznívá volání po jeho zrušení.