Strach a posílení farmaceutického byznysu. Rédová varuje před opakováním scénáře za covidu

Od doby pandemie uplynuly tři roky. Proč jste se rozhodla tohoto semináře nyní zúčastnit?

Rozhodla jsem se semináře zúčastnit proto, že pandemie pro mě neskončila s posledními restrikcemi. Její dopady žijí dál v lidech, kteří přišli o zdraví, práci, důvěru ve stát i ve zdravotnictví.

S Jindřichem Rajchlem, který seminář pořádal, nás spojuje společná minulost a konkrétní práce v době covidu. Stáli jsme na straně lidí, kteří se neměli kam obrátit. Za námi není prázdné mluvení, ale roky pomoci, komunikace s poškozenými, rodinami, zdravotníky i právníky. Toto téma mě profesně i lidsky zásadně formovalo a dodnes pomáhám těm, kteří byli systémem zodpovědně i lidsky opuštěni.

Zároveň jsem věděla, že tento seminář nebude politickou show ani emocionálním výkřikem, ale setkáním odborníků, práce s fakty, daty a snahou hledat cestu dál. Nevracet se k covidu ze zášti, ale proto, abychom pochopili, co se stalo a hlavně jak zabránit tomu, aby se to opakovalo.

Co považujete za zásadní chyby, které dopustilo vedení EU během pandemie? Proč kvůli korupci v nákupu očkovací látky Pfizer nakonec nebyla souzena šéfka EK?

Za jednu z nejzásadnějších chyb považuji naprostý rozpad transparentnosti a kontroly moci. Pandemie se stala záminkou k tomu, aby byla obejita běžná demokratická pravidla a rozhodování probíhalo bez skutečného dohledu veřejnosti.

Upřímně mě šokovalo, že europoslanci hlasovali proti zveřejnění smlouvy se společností Pfizer. V situaci, kdy šlo o bezprecedentní zásah do životů milionů lidí a o astronomické částky z veřejných peněz, je takový postoj pro mě naprosto nepochopitelný. Pokud je vše v pořádku, neexistuje jediný legitimní důvod, proč smlouvy tajit.

To, že nebyla vyvozena osobní odpovědnost na nejvyšší úrovni Evropské komise, nevypovídá o čistotě procesu, ale o selhání vymahatelnosti práva v rámci EU. Pevně doufám, že tato dáma bude jednou hnána před soud, nic jiného si nezaslouží, pokud se potvrdí, že byly vědomě obcházeny principy transparentnosti, odpovědnosti a ochrany veřejného zájmu, o čem jsem přesvědčena, že byly.

Jak vnímáte argument některých lékařů a pojišťoven, které se vymlouvaly na následky očkování u dětí, mladých a důchodců jako „individuální reakci“ organismu občanů?

Tento argument považuji za zcela neudržitelný. Ve chvíli, kdy byla očkovací kampaň zahájena, bylo veřejnosti i zdravotníkům slibováno systematické sbírání dat, monitorace vedlejších účinků a průběžná zpětná vazba. K ničemu takovému ale v praxi nedošlo.

Vedlejší účinky se masově nehlásily a je naprosto legitimní ptát se proč. Odpovědnost leží i na lékařích, zejména na těch, kteří očkování aktivně podporovali, bagatelizovali rizika a odmítali pacienty s potížemi. Své sehrála také administrativní zátěž, byrokracie a složitost hlášení, které mnohé zdravotníky odrazovaly. To však neomlouvá mlčení.

Pokud dnes někdo tvrdí, že tisíce podobných a opakujících se zdravotních komplikací jsou jen „individuální reakcí“, pak si dovolím říct, že je to absurdní. Jestli jsou tisíce případů individuální reakcí, pak, s trochou nadsázky, jsem čínský bůh srandy.

Navíc dnes už nejsme odkázáni jen na domněnky. V dokumentech společnosti Pfizer, které byly zveřejněny na základě soudních rozhodnutí, se jasně uvádí, že výrobce si byl vědom omezené účinnosti vakcín už na konci roku 2020 a v průběhu začátku roku 2021 měl k dispozici informace o velkém množství závažných nežádoucích účinků, včetně fatálních. Pokud tato data existovala, a přesto bylo veřejnosti tvrzeno, že jde o bezpečný a účinný produkt bez vážných rizik, pak se musíme ptát, o čem se tady vlastně ještě bavíme?

Tyto dokumenty nyní překládám do češtiny a musím říct otevřeně, je to mazec. A zároveň důkaz, že problém nebyl v „individuálních reakcích lidí“, ale v systémovém selhání informovanosti, odpovědnosti a odvahy říkat pravdu!

Zažila jste covid z pohledu zdravotní sestry. Navíc v říjnu minulého roku jste vydala vlastní knihu Pandemická pravda. Jaké jsou společenské a zdravotní následky pandemické doby pro běžné občany a také pro zdravotní personál?

Následky pandemické doby jsou hluboké a mnohovrstevnaté. Společnost je rozdělená, důvěra ve stát, zdravotnictví i odborné autority je vážně narušena. Zároveň zde ale stále existuje část lidí, včetně zdravotníků, kteří věří v systém, protože připustit jeho selhání by pro ně znamenalo zpochybnit celý jejich profesní i osobní svět. Pro mnohé je tato představa psychologicky nepřijatelná.

Ve zdravotnictví došlo k něčemu, co považuji za mimořádně nebezpečné. Řada zdravotníků se nechovala eticky ani profesionálně, porušila základní principy své profese a sliby, které dala pacientům. Lékaři porušili Hippokratovu přísahu, místo individuálního posouzení pacienta přejímali direktivy, nátlak a ideologii.

Poprvé v moderní historii zdravotnictví se ve velkém objevily obrovské peníze. Zdravotní péče se pro některé změnila v byznys. Motivace pomáhat byla nahrazena motivací „nevybočit“ a v některých případech i finančně vydělat. Farmaceutický byznys si část zdravotníků zcela podmanil a přestal být partnerem medicíny, stal se jejím hybatelem.

Zároveň chci říct jasně, ne všichni zdravotníci selhali. Mnozí stáli na straně pacientů, snažili se pomáhat, upozorňovali na problémy a za to byli umlčováni, zesměšňováni nebo profesně likvidováni. Právě tito lidé dnes často odcházejí z profese, vyhořelí, zklamaní, bez důvěry v systém, který je zradil.

Pandemie tak nezpůsobila jen zdravotní škody. Rozložila etiku, vztahy a morální páteř systému, který má stát na důvěře a lidskosti. A bez otevřeného pojmenování těchto selhání není možné zdravotnictví ani společnost uzdravit.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se semináře nezúčastnil, protože považuje pandemickou dobu nikoliv za diktaturu, ale za výjimečnou situaci, kdy šlo o ochranu života lidí a zabránění kolapsu zdravotnictví. Také uvedl, že na semináři budou přítomní lidé s „jedním narativem“. Jak jeho postoj vnímáte?

Postoj pana Adama Vojtěch vnímám velmi kriticky. Jde o opakovaně recyklovaného ministra, který už v minulosti ve své funkci selhal. Byl obklopen lidmi, kteří byli prezentováni jako odborníci, ale s odstupem času se ukázalo, že mnohá jejich rozhodnutí byla chybná, neodborná a společensky destruktivní.

Za zásadní považuji i fakt, že se za chyby pandemie veřejně omluvil premiér A. Babiš. Pokud nejvyšší představitel státu přiznal chyby, pak mi přijde naprosto nepochopitelné a vůči občanům urážející, že tentýž ministr dnes znovu stojí v čele resortu, aniž by došlo k opravdové sebereflexi.

Když pana ministra poslouchám, mám pocit, že chce řešit následky, ale odmítá řešit příčiny. A bez pojmenování příčin nemůže dojít k nápravě. To, že se semináře nezúčastnil, mě nepřekvapuje. Znamenalo by to čelit faktům, slyšet data a výpovědi lidí z praxe, a to zjevně není něco, co by chtěl absolvovat. Vyžadovalo by to odvahu a ochotu naslouchat, ne jen opakovat naučené fráze.

Vnímám ho spíše jako figurku ve hře, která nemá skutečný plán, jak pomoci lidem, jež rozhodnutí jeho ministerstva dostala do vážných zdravotních, sociálních a existenčních problémů. Podle mého do vysoké politiky znovu nepatří, a důvěru lidí, po tom všem, už nikdy nezíská. A dovolím si i jednu lidskou, možná lehce ironickou poznámku. Stejně jako se panu ministrovi nepodařilo uspět v roli zpěváka, neuspěl ani v roli ministra zdravotnictví. Ne každý má na každou profesi předpoklady a někdy je fér si to přiznat. Možná by bylo namístě zvážit změnu kariérní cesty, místo opakovaného návratu do funkce, ve které už jednou a podle mého názoru zcela jasně selhal.

Jak hodnotíte pravděpodobnost opakování podobného průběhu nové nemoci X? Můžete vyjmenovat, jaké kroky je potřeba učinit, aby se předešlo opakování scénaře covid-19?

O možnosti „nemoci X“ se nemluví od včerejška. Tento pojem se objevuje už řadu let, minimálně od poloviny minulé dekády, a je součástí dlouhodobých strategických dokumentů globálních institucí. Proto nepovažuji za poctivé prezentovat ji jako nečekané překvapení, ale spíše jako další předem připravovaný scénář.

Z mého pohledu hrozí, že se zopakuje stejný model jako u covidu-strach, centralizace moci, potlačení odborné diskuse a opětovné posílení farmaceutického byznysu na úkor pacientů i států. Zásadní roli v tomto procesu sehrává WHO, která se z odborné zdravotnické instituce postupně posunula směrem k politickému a mocenskému nástroji.

WHO dnes funguje jako platforma silně ovlivněná farmaceutickým byznysem, lobbingem a zájmy velkých hráčů, nikoli jako nezávislá autorita hájící zdraví jednotlivců. Právě proto považuji za naprosto klíčové, aby státy z tohoto modelu vystoupily, přestaly slepě přejímat direktivy a znovu si vzaly odpovědnost za vlastní zdravotní politiku.

Pokud chceme zabránit opakování scénáře covid-19, je nutné odmítnout centralizované řízení krizí bez demokratické kontroly, zajistit nezávislost medicíny na farmaceutickém byznysu, chránit svobodu odborné diskuse a právo lékařů mluvit otevřeně, vrátit do rozhodování zdravotníky z praxe, nikoli jen tabulkové experty, a přestat řídit společnost strachem.

Nemoc X nemusí být největším rizikem. Největším rizikem je opakování stejné hry, stejné manipulace, stejného umlčování a stejného přesunu moci. Pokud se z covidu nepoučíme, pak nejde o selhání viru, ale o selhání společnosti a politické odvahy.

Děkujeme za rozhovor!