Tou pověstnou fackou bylo podle Strejčka odmítnutí ze strany Nigérie přijmout Fialovu vládní delegaci. Mluvčí Smolka podle něj sice uvedl, že Nigérie argumentovala tím, že nebyla schopna zajistit odpovídající přijetí a program. Podle Strejčka to je však primitivní a v normálně spravované zemi nedůstojná výmluva.
„Za vším téměř s jistotou stojí Fialovy (a vládní) ostře proizraelské nekritické postoje k dnešní válce v Pásmu Gaza,“ píše Strejček s tím, že Nigérie tyto postoje nesdílí, neboť nigerijský ministr zahraničí Tuggar uvedl, že Nigérie je proti páchání násilí.
„Tedy žádná „nepřipravenost“ návštěvy, na to ať se Fiala nevymlouvá. Příčinou je Fialův fanatismus v zahraniční politice,“ konstatuje Strejček. Zdůrazňuje, že Nigérie není jen tak „nějaká země“, je nejlidnatější zemí v Africe a po Egyptě druhou největší africkou ekonomikou. Kromě toho je Nigérie šestým největším exportérem ropy na světě.
Strejček proto dochází k závěru, že právě tato nejdůležitější země z celé jeho cesty po Africe, s ním odmítla jednat. Je pravdou, že se lze halit do izraelských vlajek, ale v tom případě je nutné počítat s důsledky. Problémem Fialovy zahraniční politiky je, že od počátku nenechává v zahraniční politice kámen na kameni a ničí všechny, po desetiletí obtížně budované vztahy.
„Sem patří Vystrčilovy a Adamové Pekarové provokativní výlety na Tchaj-wan, kterými tito dva čeští politikové nesledovali české zájmy, ale výhradně a jedině vlastní osobní zviditelnění. Sem patří cíleně protičínský telefonát nově zvoleného prezidenta Pavla na Tchaj-wan. A sem patří také bezvýhradná, a v porovnání se západním světem i hysterická, podpora Ukrajiny,“ píše Strejček a připomíná také odmítnutí ze strany Saúdské Arábie jednat s ministrem Síkelou.
Kdyby to podle Strejčka byla facka jenom Fialovi, ještě by to bylo možné tolerovat, ale ono je to facka celému Česku, a to je podle něj neodpustitelné.
„Jak dlouho budou takové výsledky práce čeští občané téhle vládě tolerovat? Jak dlouho si necháme líbit amatérismus lidí, kteří výkon politiky spatřují výhradně v morálním velikášství namísto toho, aby sledovali zájmy země, jejíž občané jim svěřili vládu?“ dodává na závěr.