Česká republika na to není připravena. Maříková k migrační vlně v důsledku konfliktu v Íránu

Paní náměstkyně, před týdnem vypukl konflikt v Íránu. Jak tento konflikt vnímáte?

Jak USA, tak Izraeli, muselo být předem jasné, že zaútočení na Irán a zabití nejvyššího duchovního vůdce v tak citlivém regionu nemůže zůstat bez odezvy a může spustit řetězec událostí s obrovskými dopady na celý svět. Íránský režim má dlouhodobě řadu problémů a jeho politika je často velmi problematická, ale to nic nemění na tom, že jde o suverénní stát, a rozpoutat takto nebezpečnou eskalaci v regionu bylo naprosto nezodpovědné rozhodnutí, protože bylo prakticky jisté, že povede k dalšímu konfliktu. Každá další eskalace znamená nejen více obětí v regionu, ale také destabilizaci širšího okolí, což se vždy promítá i do Evropy. Historie nám už několikrát ukázala, že konflikty na Blízkém východě mají přímý dopad na bezpečnost i migrační tlak v evropských zemích. Proto je podle mě nutné mluvit otevřeně o tom, že takto radikální kroky mohou mít velmi nebezpečné následky.

Nejsem rozhodně žádným obhájcem íránského režimu, který má dlouhodobě řadu problematických aspektů. Jestliže však odsuzujeme, že Rusko napadlo Ukrajinu s argumentem, že podle jeho pohledu jde o stát podporující nacismus a že další vyzbrojování vnímá jako bezpečnostní hrozbu, pak bychom měli být stejně důslední i při posuzování jiných konfliktů ve světě. Není možné uplatňovat dvojí metr jen podle toho, kdo je zrovna naším spojencem. Stejnou logiku totiž používají také USA a Izrael, které z jejich pohledu považují Írán za stát podporující terorismus a jeho vyzbrojování za bezpečnostní hrozbu. Přesto muselo být oběma zemím předem jasné, jak vážné následky může takový krok vyvolat. Pokud však chceme být důvěryhodní, je nutné měřit všem stejným metrem a hodnotit podobné situace podle stejných principů.

Znepokojivé je také to, že se znovu objevují úvahy o tom, že by USA měly být přímo zapojeny do výběru nového lídra v Íránu s odkazem na příklad Venezuely. Takový přístup je podle mě velmi problematický, protože vytváří dojem, že si velmoci mohou rozhodovat o tom, kdo bude vládnout v jiných suverénních státech. Není možné, aby USA nebo jakákoli jiná mocnost obsazovala cizí země a dosazovala si tam své politické loutky jen proto, že jí tamní režim nevyhovuje. A to říkám bez ohledu na to, jak kritický názor můžeme mít na konkrétní vlády nebo politické systémy v těchto zemích. Pokud chceme mluvit o respektu k mezinárodnímu právu a suverenitě států, pak musí tato pravidla platit pro všechny stejně. Jinak se svět jen dál posouvá k chaosu, kde rozhoduje síla a peníze místo pravidel.

V podobných situacích je také vždy zajímavé sledovat, co se děje v pozadí světové politiky. Velké mezinárodní konflikty totiž někdy zároveň překrývají jiné citlivé kauzy nebo témata, o kterých se přestane mluvit. Například v poslední době se hodně diskutovalo o zveřejněných dokumentech kolem případu Jeffreye Epsteina a o tom, koho všeho se mohou týkat. A právě v takových chvílích je podle mě na místě ptát se, zda některé události neslouží také k odvedení pozornosti veřejnosti od jiných problémů, které by jinak byly ve středu zájmu.

Bylo by to na dlouhé povídání. Učebnicovým příkladem, jak může dopadnout vměšování, je vývoj v Afghánistánu. USA tam po 11. září 2001 svrhly hnutí Tálibán a dvacet let se snažily vybudovat stát podle vlastních představ. Výsledkem byly stovky miliard dolarů, zkorumpovaný systém závislý na americké armádě a stát, který bez zahraniční podpory nedokázal fungovat ani několik dní. Když pak bylo rozhodnuto o stažení vojsk, celý režim se zhroutil prakticky přes noc. Tálibán se vrátil k moci a země zůstala v chaosu. Je to jasná ukázka toho, jak dopadají pokusy velmocí přetvářet jiné státy silou.

Může podle Vás dojít k nové masivní vlně migrace v celé Evropě, včetně České republiky?

Ano, takové riziko je podle mě zcela reálné a bylo by velmi naivní ho podceňovat. Každý velký konflikt na Blízkém východě v minulosti vyvolal migrační tlak směrem do Evropy a není důvod si myslet, že tentokrát tomu bude jinak. Pokud se konflikt rozšíří nebo destabilizuje další státy v regionu, může se během krátké doby dát do pohybu obrovské množství lidí. Evropská unie přitom stále nemá funkční systém, jak takové situace zvládat, což jsme viděli už během migrační krize v roce 2015. Evropa musí chránit své hranice a nesmí opakovat chyby minulosti. Česká republika musí především bránit své území a nepřijímat rozhodnutí, která by nám vnucovala povinné kvóty nebo přerozdělování migrantů. Zodpovědná vláda má myslet dopředu a připravit se na to, že podobný scénář může nastat.

Americko-izraelský útok zabil nejvyššího duchovního vůdce Íránu a jeho nejbližší rodinu. Mohl by se tento konflikt stát i náboženským a vést k islamistickým teroristickým útokům v Evropě?

Takové riziko bohužel existuje a bezpečnostní experti na něj upozorňují už nyní. Pokud je zabit nejvyšší duchovní vůdce země, která má zároveň silný náboženský vliv, může to být některými radikálními skupinami vnímáno jako útok na víru samotnou. A právě v takových situacích se často objevují výzvy k odvetě, které mohou inspirovat jednotlivce nebo radikalizované skupiny i v Evropě. Viděli jsme to už v minulosti při různých konfliktech na Blízkém východě, kdy se napětí přeneslo i do evropských měst. Proto je podle mě nutné, aby evropské státy nepodceňovaly bezpečnostní rizika a důsledně sledovaly radikalizační sítě, neboť nekontrolovaná migrace může tato rizika ještě zvyšovat. Pokud Evropa nebude schopna chránit své hranice a kontrolovat, kdo na její území přichází, může se bezpečnostní situace výrazně zhoršit.

Do ČR míří měsíčně přibližně 6 000 uprchlíků z Ukrajiny, jejich počet pořád narůstá. Jak hodnotíte připravenost České republiky na novou migrační vlnu z arabských států?

Mám obavu, že Česká republika na takovou situaci připravena není. Už dnes vidíme, že stát nese obrovskou finanční i organizační zátěž spojenou s příchodem uprchlíků z Ukrajiny. Pokud by k tomu přibyla ještě další migrační vlna z Blízkého východu nebo severní Afriky, tlak na sociální systém, bezpečnost i veřejné finance by byl enormní. Minulá vláda neposílila ochranu hranic ani nepředstavila jasnou strategii, jak takovou situaci zvládnout, a pro tu současnou, která vládne jen pár měsíců, to bude hned na začátku velká zkouška, ve které bude muset obstát. Stát musí mít především odpovědnost vůči vlastním občanům. Pomoc má být adresná a rozumná, ale nesmí ohrozit stabilitu naší země. Proto si myslím, že je nutné začít otevřeně mluvit o tom, jakým způsobem migraci regulovat a jak zabránit tomu, aby se Česká republika stala cílovou zemí pro další velké migrační proudy.

Podle policejního prezidenta Martina Vondráška se policie intenzivně připravuje na migrační vlnu v důsledku války v Íránu. Uvedl, že pokud by došlo k zavedení kontrol na hranicích, nespoléhala by na pomoc armády, nýbrž na hasiče, celníky a vězeňskou službu. Co si o tomto plánu myslíte? Je postačující?

Je samozřejmě dobře, že bezpečnostní složky situaci nepodceňují a připravují se na možné scénáře. Na druhou stranu je trochu alarmující, že se v tak zásadní otázce počítá s improvizací a zapojením složek, které k ochraně státních hranic primárně určeny nejsou. Hasiči nebo vězeňská služba mají své vlastní úkoly a není ideální je dlouhodobě přesouvat do jiných rolí. Pokud stát předpokládá vážné bezpečnostní riziko, měl by se opřít především o profesionální složky, které jsou k tomu určeny, tedy policii a armádu. SPD dlouhodobě prosazuje posílení ochrany hranic a větší připravenost bezpečnostních složek právě na podobné situace. Nemělo by jít o krizové improvizace, ale o systémové řešení. Lidé od státu očekávají jistotu, že bezpečnost země je opravdu prioritou.

Ministr Lubomír Metnar chce v EU prosadit nástroje pro reálné omezení nelegální migrace. Co konkrétně podle Vás lze udělat na státní a celoevropské úrovni?

Na prvním místě musí být důsledná ochrana vnějších hranic Evropské unie. Pokud EU není schopna kontrolovat, kdo na její území přichází, pak budou všechny ostatní kroky jen kosmetické. Na státní úrovni by Česká republika měla odmítat povinné migrační kvóty a jakékoli mechanismy, které by nás nutily přijímat migranty proti vůli našich občanů. I z toho důvodu nová vláda, které je SPD součástí, na svém prvním zasedání odmítla současnou podobu Paktu o migraci a azylu EU. Dále je potřeba důsledně vracet osoby, které nesplňují podmínky pro azyl, zpět do jejich zemí původu. Na evropské úrovni by měly vznikat dohody s tranzitními státy, které pomohou zastavit migrační trasy ještě před hranicemi EU. SPD dlouhodobě zdůrazňuje, že bez těchto kroků bude Evropa jen reagovat na důsledky, místo aby řešila příčiny. A hlavně je nutné naslouchat občanům evropských zemí, kteří si přejí bezpečnost a stabilitu.

Děkujeme za rozhovor!