Chat Control mění vztahy mezi občanem a státem. Posouváme se k presumpci viny, varuje Šichtařová

Europoslanci ve čtvrtek 9. července schválili prodloužení kontroverzního zákona známého jako Chat Control 1.0 až do dubna 2028. Nařízení umožní chatovacím platformám prohledávat všechny soukromé zprávy, fotografie a e-maily uživatelů bez soudního příkazu. Jak hodnotíte prodloužení platnosti tohoto zákona?

Je to velmi nebezpečný precedent. Ochrana dětí před sexuálním zneužíváním je bezpochyby legitimní a důležitý cíl. Právě proto ale nesmí sloužit jako argument, kterým lze ospravedlnit prakticky jakýkoli zásah do základních práv. Historicky opakovaně vidíme, že když stát získá nové pravomoci ve jménu boje proti závažné kriminalitě, časem se jejich použití rozšiřuje i na další oblasti.

V tomto případě vzniká princip, že soukromá komunikace občanů přestává být skutečně soukromá. Místo aby byly sledovány konkrétní osoby na základě důvodného podezření a soudního povolení, vytváří se mechanismus, který může vést k plošnému prověřování komunikace milionů lidí, kteří se ničeho nedopustili. To je zásadní změna ve vztahu mezi občanem a státem. Z principu presumpce neviny se posouváme k principu presumpce viny.

Ochrana dětí se zde stává politicky velmi silným argumentem, proti němuž se obtížně polemizuje, protože nikdo nechce být označen za člověka, který ochranu dětí zpochybňuje. Přitom skutečná debata by měla znít jinak: zda je přiměřené kvůli boji proti relativně úzké skupině pachatelů oslabit soukromí všech občanů.

Navíc zde dochází k principu „salámové metody“. Dnes se hovoří o materiálech týkajících se sexuálního zneužívání dětí, zítra může přijít argument boje proti terorismu, pozítří proti dezinformacím nebo nenávistným projevům. Jakmile společnost přijme princip, že soukromou komunikaci lze systematicky kontrolovat, rozšíření účelu je mnohem snazší než zavedení samotného mechanismu.
Svobodná společnost stojí na presumpci neviny. Vytváření systému, v němž je každý občan předem považován za potenciálního podezřelého, jehož komunikace může být preventivně analyzována, posouvá Evropu směrem ke společnosti s výrazně silnějším dohledem nad občany, než jaký byl ještě před několika lety považován za přijatelný. Takovému systému se říká totalita.

Přestože proti návrhu hlasovalo více poslanců (314) než pro něj (276), kvůli pravidlům druhého čtení prošel. Co říkáte na způsob přijetí kontroverzního zákona a jeho protlačení Bruselem?

Když to řekneme velmi jemně, je způsob přijetí tohoto opatření velmi problematický z hlediska demokratické legitimity. Pokud návrh odmítne více poslanců, než kolik ho podpoří, je přinejmenším zvláštní, že výsledkem je jeho schválení. A asi nepřekvapí, že právě tahle situace vytvořilas u veřejnosti pocit, že o zásadních otázkách se nerozhoduje transparentně a srozumitelně. Přitom je dobře, že si toho veřejnost všimla. Kdyby návrh prošel víc transparentně, veřejnost by si ho nejspíš tak výrazně nevšimla, takže by se nezalarmovala. Všimněte si: Jde o návrh, který sám o sobě přináší antidemokratický princip, tedy presumpci viny, a tento návrh je přijat antidemokraticky.

Ještě větší problém je v tom, že jde o oblast, která se dotýká jednoho ze základních principů svobodné společnosti – soukromí komunikace. U takto citlivých zásahů by měla být laťka demokratické kontroly mimořádně vysoká. Naopak hledání procedurálních cest, jak návrh prosadit navzdory silnému odporu části zákonodárců, je za hranou totalitární společnosti.

Nejde přitom jen o jeden konkrétní zákon. Jde o princip. V demokratické společnosti musí občané věřit, že pravidla nejsou nastavena tak, aby umožnila obejít skutečnou politickou vůli. Zde je tomu zcela očividně jinak.

Chat Control vznikl jako nástroj, který má zabránit sexuálnímu zneužívání dětí na sociálních sítích. Jde podle Vás o účinný způsob ochrany dětí ve virtuálním prostředí? Co si myslíte o de facto plošné aplikaci zákona na všechny uživatele?

Zde budu citovat Ardu Gerkensovou. Je to bývalá ředitelka nejstarší evropské horké linky pro online hlášení materiálů sexuálního zneužívání dětí. Gerkensová řekla, že zaváděná legislativa je silně „ovlivněna společnostmi, které předstírají, že jsou nevládní organizace, ale chovají se spíše jako technologické společnosti. Používají vše, co mohou, aby tuto legislativu prosadily, a to nejen proto, že cítí, že je to cesta vpřed v boji proti sexuálnímu zneužívání dětí, ale také proto, že na tom mají komerční zájem. (…) Kdo bude mít prospěch z této legislativy? Děti NE!“

Může být tento zákon zneužit proti běžným občanům?

Samozřejmě ano. I když návrh formálně nepožaduje prolomení šifrování, umožňuje používání technologií, jako je Client-Side Scanning (CSS), které analyzují obsah komunikace ještě před jejím zašifrováním. Tím se naruší důvěrnost šifrovaných zpráv a mohlo by to být zneužito nejen k detekci nelegálních aktivit, ale i k dalším účelům, jako je cenzura nebo sledování občanů. Přijetí návrhu umožní plošné skenování za pomocí automatizovaných nástrojů a umělé inteligence. Miliony soukromých e-mailů včetně fotografií a elektronicky posílaných dokumentů, ale také chaty aplikací jako WhatsApp, Signal nebo Messenger běžných lidí, budou preventivně kontrolovány.

Bezúhonní občané tak přijdou o soukromí a bude by k nim bezdůvodně přistupováno jako k podezřelým ze spáchání trestné činnosti. Tento postup porušuje právo na soukromí a presumpci neviny. Návrh je podle právníků a expertů v rozporu s rozsudky Evropského soudního dvora (CJEU) a Evropského soudu pro lidská práva (ECHR). Tyto instituce zakazují plošné sledování bez konkrétního důvodu. Taky to jde proti zásadám ochrany soukromí podle GDPR.

Poskytovatelé obsahu zavedou mechanismy potřebné pro kontrolu tohoto obsahu, což v praxi znamená prolomení šifrování. To samozřejmě otvírá zadní vrátka pro přístup třetích stran například k citlivému obsahu, jako je například obchodní či právní korespondence soukromých společností či politické opozice.

Asi nepřekvapí, že za návrhy předpisů najdeme kromě bruselských byrokratů také neziskovky. V tomto případě jde o komisařku EU pro vnitřní záležitosti Ylvu Johanssonovou plus organizace Thorn a ECPAT.

Nejvyšší dozorčí orgán EU pro ochranu osobních údajů Johanssonovou varoval, že pokud jde o masové sledování občanů EU, jedná se o „překročení Rubikonu“, které by zásadně změnilo internet a digitální komunikaci, jak ji známe. Johansonová ale ze svého plánu neustoupila. Řekla: „Zastánci soukromí se hlasitě ozývají, ale někdo musí mluvit i za děti.“ Ale jenom opravdu velice naivní jedinec ale může věřit tomu, že přijetí této legislativy je skutečně motivováno ochranou dětí.

Ačkoli je společnost Thorn registrována v databázi lobbistů EU jako charitativní organizace, své nástroje umělé inteligence státním orgánům velmi lukrativně prodává. Například americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti zaplatilo jen mezi roky 2018 a 2023 za softwarové licence společnosti Thorn přibližně 4,3 milionu dolarů. Další miliony tečou do „neziskovky“ Thor například z nadace Oak Foundation. Ta například v roce 2019 darovala společnosti Thor 5 milionů dolarů a dalšího čtvrt milionu v roce 2021. Oak Foundation financuje také nadaci ECPAT. Té poslala 350 tisíc dolarů v roce 2020 a 2,79 mil. dolarů v roce 2022. Prezidentem nadace Oak Foundation je Douglas M. Griffiths, bývalý úředník amerického ministerstva zahraničí a také člen správní rady globální aliance WeProtect, kterou nadace Oak Foundation taktéž velkoryse podporuje.

Pokud tedy mezi dárci Oak Foundation nebo přímo WeProtect figurují technologické společnosti, které mohou profitovat z legislativy (např. výrobci technologií na skenování obsahu), jde o střet zájmů. To samé platí o správní radě WeProtect, ve které sedí lidé s vazbami na technologické firmy a veřejné instituce. Financování Oak Foundation navíc není zcela transparentní a lze se domnívat, že se na něm podílí subjekty, které mají zájem na zavedení povinného skenování obsahu. Dostáváme se tak k schématu vzájemné výpomoci mezi státem, korporacemi a neziskovkami, kde stát poskytuje legislativu pro upevnění kartelu korporací, dodává peníze z veřejného rozpočtu a za odměnu chce přístup k citlivým informacím; korporace bohatnou díky svému výsadnímu postavení a neziskovky díky financování od státu i od korporací.

V poslední době se zpřísňování kontroly nad sociálními sítěmi stává hlavním proudem. Německo zvažuje zákaz sociálních sítí pro děti do 13 let, Velká Británie chce zakázat sítě pro osoby mladší 16 let. Čím je podle Vás možné tento trend vysvětlit?

Tento trend ukazuje především na výraznou změnu vztahu mezi státem a občanem v digitálním prostoru. Pod záminkou ochrany dětí, boje proti nenávisti nebo ochrany před škodlivým obsahem se stále častěji prosazuje myšlenka, že nejlepší cestou je omezit svobodu a preventivně kontrolovat chování milionů lidí. Dospíváme k modelu, kdy stát stále více přebírá roli rodiče a rozhoduje, co je pro občany vhodné, co mohou vidět a jak mohou komunikovat. Každé jednotlivé opatření může být zdůvodněno ušlechtilým cílem – ochranou dětí, bezpečností, bojem proti kriminalitě. Problém je, že když se jednou vytvoří infrastruktura kontroly a omezování, nakonec se její využití postupně rozšíří i mimo původní účel.

Největší zásahy do svobody nikdy nepřicházejí s argumentem „chceme vám vzít svobodu“, ale s argumentem „děláme to pro vaše bezpečí“.

Děkujeme za rozhovor!