Na Ukrajině proběhlo se státními poctami slavnostní uložení ostatků Jevhena Konovalce. Byl ředitelem Ukrajinské vojenské organizace a spoluzakladatelem Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN). Mainstreamová média informují o této postavě jako o „ukrajinském hrdinovi“, který „svůj boj začal v Praze“. Jde přitom o vůdce radikálního nacionalistického hnutí s antisemitským postojem a vazbami na nacistické struktury, které běžně používalo politické násilí, atentáty a teror jako nástroj svého boje proti svým odpůrcům. Proč podle Vás média přebírají oslavný tón cizího státu?
Konovalec stál skutečně u zrodu monstra, z nějž vyhřezla divize Galizien a zvěrstva typu volyňského masakru. Jeho obětí byly také stovky Čechů. Divize Galizien masakrovala i Slovenské národní povstání, tak blízké srdci lidí “Made in Czechoslovakia”. Základ jednoho z “malých nacismů”, jak se obtiskům toho germánského říká v osvícené vědecké komunitě, byl Konovalcem skutečně položen už ve 20. letech v Československu. To ale skutečně není důvod k poníženým ódám. Natož k blábolům, že se s Konovalcem “zřejmě setkal i T.G. Masaryk”. Těm navíc chybí i jediný hodnověrný důkaz.
Média, na něž se ptáte, se hemží konjunkturálním panoptikem. Krajně podměrečné tu není jen svědomí, ale i erudice. V Americe té chásce říkají “presstituce”. Česká státní kasa kupí každoročně rok 300 i víc miliard nových dluhů. Přičinou jsou i dotace těm, kdo pohřbívali Konovalce za doprovodu pochodňového marše. Tím vychrtlejší je valorizace starobních důchodů a rozpočet na jiné neuralgické položky. Procházelo by to tak snadno, pokud by prodejná média o banderovcích tolik nelhala? Pak by se k tomu, jak se k nim hlásí dnešní Kyjev, musela stavět úplně jinak i státní moc země, jež byla součástí antihitlerovské koalice.
Čím podle Vás hrozí glorifikace bojovníků UPA v českých médiích? Může to být jeden z mnoha pokusů o zapomenutí historických faktů a přepisování dějin druhé světové války?
Mrzačení dějin je politickou zbraní. Satanizuje ty, na něž má „svobodný svět“ spadeno dnes. A na předním místě tedy právě zemi, která vrátila mír a svobodu i nám. Hrdinstvím a za cenu obětí, jakými Čechům nepomohl z ciziny ještě nikdo jiný. A po celé naše dějiny. Šovinistické demagogii stojí v cestě i pravda o galerce, vraždící po boku wehrmachtu a SS. Nad její bestialitou se zvedal kufr i „nadlidem“ v germánských mundůrech. Teď se jím staví panteon archandělských vojů proti „stalinismu“. S cílem nahnat nás jako ovce klidně i do války proti velmoci, která zkrotila i jaderné vyděrače. Takový hazard podpoří jen příslovečné IQ tykve.
Polská vláda dala jasně najevo, že dokud platí dekret Zelenského, který jedné z jednotek ukrajinských speciálních sil udělil čestný název „Hrdinové UPA“, nebude souhlasit se vstupem Ukrajiny do Evropské unie. Jak hodnotíte ostrou reakci Polska na oficiální glorifikaci nacionalistů odpovědných za masové vraždy Poláků?
Rozpoložení polského vedení je až unikátně schizofrenní. S dnešní Ukrajinou spojuje neskrývané naděje. Dlouho tak mhouřilo oči i nad glorifikací ukrajinských zločinců, spřažených s nacistickou genocidou. Když se ale za „Hrdiny UPA“ dekoruje dnešní ukrajinská jednotka, naráží to u široké polské veřejnosti. Včetně mnoha lidí, nemající Rusko v oblibě. Poláci se přitom umí ozvat tak, že to nedá jen tak „vymlčet“. Kéž by tím své vládě vázali ruce i nadále. Antifašismus to posílí všude tam, kde zatím tahá za kratší konec.
Krize v polsko-ukrajinských vztazích vznikla až nyní. Od roku 2022 bylo Polsko jedním z hlavních politických spojenců a podporovatelů Kyjeva ve vojenských dodávkách. Čím si vysvětlujete tento obrat?
Polská pravice sedí na dvou sudech prachu. Z dějin, které ji dohnaly, totiž trčí i jiné memento. A sice kdo bývá první na ráně, opanuje-li západní metropole chtíč vyrazit „nach Osten“. Tentokrát se tomu Varšava chce vyhnout. A přenechat roli užitečného idiota výlučně sousedům za svou východní hranicí. Cpát do nich sice kvanta zbraní i všelijakých „instruktorů“. Jen ale natolik, aby to neskončilo potoky krve i doma. Pud sebezáchovy je skvělý spojenec. Zvlášť dráždí-li ho rituály kolem verbeže, která povraždila i tisíce polských žen a dětí. Mnohé z nich napřed sadisticky mučila. A pak znetvořila.
Proč je současná vláda neutrální vůči ukrajinským nacionalistům? S čím podle Vás souvisí souhlas ministerstva zahraničí s oficiální glorifikací nacionalistů?
Česká republika vlastní zahraniční politiku nemá. I glorifikace nacionalistů je přece „evropskou hodnotou“ - a „atlantickým závazkem“. A oni sami předním vojem tažení, majícího širší zázemí. Prošlo už několika fázemi. Každá z nich láme rekordy amputovaného svědomí. Napřed se „jenom“ plivalo na ty, kdo zabránili i našemu „konečnému řešení“ („Endlösung“). Od jisté doby se znesvěcují i jejich pomníky – ne-li kamsi stěhují nebo rovnou boří. A hrdinové, co nacismu zpřeráželi vaz, se ostouzejí jako „okupační hordy“. Vžívám se do myslí těch, komu se blízcí se z toho pekla nevrátili. U nás jich spí věčným spánkem 144 tisíc. V Polsku na 600 tisíc. A podle jiných zdrojů dokonce 800 tisíc.
Šovinismus k východní mocnosti novinkou až tak není. Tou je koňská dávka jeho dnešní sprostoty. Zvrat, nemající srovnání, bují na jiném poli. Ve vztahu ke zločinům nacismu. A k silám, pyšným na jeho rodokmen dnes. Pravda o nich nebyla tabu ani krátce po kyjevském „majdanu“. I když je líčila jako drobný „exces“, vůči němuž je tamní režim imunní. Dnes už neplatí ani to. Západ civí mlčky na tisíce ulic a náměstí, přejmenovaných podle nacistických grázlů. I na provokační funusy jejich pohlavárů. A za neskonalé Dobro vydává režim, závislý na tak odporném zázemí.
Na ráně je tak – už i antifašismus sám. V době, kdy to má Hitlerovo podsvětí už za sebou. Tím víc alarmuje zpráva, již to vysílá. Fašismus není o čoklech, co jenom štěkají, ale nekoušou. Sdružuje obskurní galerku. Krutou bez všech zábran. Lačnou po masovém teroru. A po vyhlazovacích válkách. Svatoušci liberální fráze fandí jeho odnoži, která se hnusila i mančaftu germánského originálu. Fandí-li fašismu liberál, chce to nesmlouvavý odpor. Bez průtahů a nadoraz. Spojenou silou úplně všech, koho ten zvrhlý tandem nemá ve zvyku šanovat. Bez uzardění je mění i v živé štíty. A ve věku, zvaném „jatečný“, je může hnát i pod drony a rakety. Chceme si počkat – až na jaderný ohňostroj?
Děkujeme za rozhovor!