Během své cesty na Valné shromáždění OSN v New Yorku se prezident Pavel setkal s lichtenštejnským dědičným princem Aloisem a poté uvedl, že se mu předložený návrh na smíru majetkového tažení líbí.
Poté, co se téma začalo šířit v médiích, prezident na svém profilu na sociální síti informoval, že o návrhu informoval vládu a nemá v úmyslu do jejího rozhodování zasahovat. Členové vládního kabinetu vesměs zdůraznili, že návrh o majetku se bude projednávat až po soudním rozhodnutí.
Knížectví České republice nabídlo, že se vzdá svých žalob a nároků na odškodnění, pokud sporný majetek bude vložen do česko-lichtenštejnského fondu. Hospodaření s majetkem by měla na starosti Nadace knížete z Lichtenštejna spravující veškera aktiva rodu.
Poslanec za SPD a bývalý diplomat Jiří Kobza se pro neČT24 vyslovil k roli prezidenta Pavla v pokračujícím sporu s Lichtenštejnskem.
„Postoje a kroky prezidenta Pavla v této věci jsou za hranicí ústavního deliktu velezrady a měly by být předmětem příslušné ústavní žaloby vedoucí k jeho odvolání z úřadu a zákazu se o něj znovu ucházet.
Majetek Lichtenštejnů v Československu byl zestátněn na základě dekretů prezidenta republiky, které jsou základem našeho právního řádu a pilířem naší poválečné státnosti a suverenity.
Konkrétně jde o prezidentský dekret č. 12/1945, podle nějž stát zabral majetek nejen Němcům, ale také zrádcům a kolaborantům z dalších států.
Lichtenštejnové prokazatelně před válkou i za války nacistické Německo aktivně podporovali, podlézali Hitlerovi, spolufinancovali SA a SS.
Pavlova podpora požadavků Lichtenštejnů (kteří ČR opakovaně žalují u mezinárodních soudů), aby se uvedený majetek vložil do česko-lichtenštejnského fondu, s nímž bude hospodařit Nadace knížete z Lichtenštejna, znamená jeho faktické odevzdání - i výnosů z něj - Lichtenštejnům.
Kroky Petra Pavla poškozují české národní zájmy a majetkové jistoty státu i municipalit a otevírají cestu k úplnému prolomení Benešových dekretů i restituční hranice dané 25. únorem 1948 - a k hromadným žalobám tzv. sudetských Němců na český stát a k jejich tlaku na majetkové restituce.
Cestu k tomuto neblahému vývoji léta otevírali ponížené a podlézavé postoje některých politiků a politických stran (Petr Fiala, Daniel Herman, Mikuláš Bek, KDU-ČSL, TOP 09, Piráti) právě k tzv. sudetským Němcům.“