Očkovací strategie ztrácí respekt ke svobodné volbě Čechů. Maříková o dokumentu z pera minulé vlády

Paní Maříková, jak hodnotíte očkovací strategii nové vlády? Proč vznikla potřeba revidovat předchozí strategii?

Nejprve bych chtěla jasně říci, že se nyní vyjadřuji za SPD a za svou osobu, nikoliv za Ministerstvo zdravotnictví. Zároveň musím odmítnout hysterii, která se v posledních dnech účelově šíří, tedy že SPD chce rušit některá očkování. To je naprosto nepravdivé a záměrně zkreslené.

SPD dlouhodobě prosazuje revizi Národní očkovací strategie (NOS), a to z jednoho zásadního důvodu: tento dokument postupně ztrácí respekt k dobrovolnosti a svobodné volbě občanů.

Je potřeba připomenout důležitý kontext. Strategie byla schválena vládou v demisi Petra Fialy na jejím posledním zasedání. Přitom platí nepsané pravidlo, že vláda v demisi by neměla přijímat zásadní koncepční dokumenty, které nejsou nezbytně nutné, a NOS mezi takové dokumenty rozhodně nepatřila.

Fialova vláda si přitom byla velmi dobře vědoma, jaké bude složení nové vládní koalice, a že právě tento dokument vyvolá silnou diskusi jak uvnitř koalice, tak ve společnosti. A není divu. Česká společnost je stále poznamenaná zkušenostmi z pandemie, kdy jsme byli svědky nezákonných opatření, tlaku na očkování či dokonce zavádění povinného očkování pro vybrané profesní skupiny.

Na jedné straně tak dnes stojí občané, kteří chtějí otevřenou diskusi a respekt ke svým právům, a na straně druhé část politické reprezentace a zájmové skupiny navázané na farmaceutický průmysl, které každého kritika okamžitě nálepkují jako „antivaxera“.

Schválení této strategie na poslední chvíli proto vnímám jako čistý politický kalkul.

Potřeba její revize vznikla právě na základě zkušeností z pandemie, kdy došlo k bezprecedentnímu tlaku na očkování bez dostatečné odborné a veřejné diskuse. Namísto toho, aby nová strategie tyto chyby reflektovala, máme obavu, že je naopak institucionalizuje.

Chci znovu zdůraznit: SPD nechce rušit očkování. Požadujeme pouze to, aby očkování, které je dnes doporučené, tedy dobrovolné, tak skutečně dobrovolné zůstalo. A to bez jakéhokoliv přímého či skrytého nátlaku.

Které body v novém dokumentu považujete za problematické a proč?

Za problematické považuji několik zásadních bodů, které podle mého názoru překračují hranici mezi doporučením a nepřímým nátlakem:

Především jde o silný důraz na komunikační kampaně, spolupráci s influencery a médii, na které má být vynaloženo 100 milionů korun. Dalších 58 milionů má být vynaloženo na sociologické studie a komunikační platformy. Stát by měl poskytovat objektivní a vyvážené informace, nikoliv vést marketingové kampaně za stovky milionů korun s cílem ovlivňovat názory občanů. To vzbuzuje oprávněné pochybnosti o účelu takových výdajů.

Dalším problematickým bodem je propojování očkování se zaměstnavateli a různými benefity. To může ve výsledku znamenat nepřímý tlak na zaměstnance, kteří se pak nerozhodují svobodně, ale pod hrozbou znevýhodnění. Nutné je také podotknout, že pokud je nějaké očkování dobrovolné a nevyžaduje ho povaha práce, tak zaměstnavateli ani nepřísluší vědět, zda je zaměstnanec očkovaný, a už vůbec ne na základě této informace poskytovat či odepírat benefity.

Velké výhrady mám také k návaznosti strategie na mezinárodní struktury a dokumenty, kde hrozí, že se část rozhodování bude přenášet mimo Českou republiku, a tím i mimo kontrolu našich občanů. V samotném dokumentu se totiž konkrétně uvádí, že mezi klíčové mezinárodní závazky, které Česká republika plní, patří naplňování požadavků Mezinárodních zdravotnických předpisů a zapojení do programu Světové zdravotnické organizace (WHO) „Imunizační agenda 2030“.

To ale vnímám jako jasný rozpor s programovým prohlášením vlády, která se zároveň zavázala, že nedopustí přenášení rozhodovacích pravomocí z České republiky na WHO a že zajistí národní suverenitu v legislativních i rozhodovacích procesech ve vztahu k této mezinárodní instituci. Právě tento nesoulad považuji za velmi problematický a zcela legitimně vyvolává otázky, kam se bude reálné rozhodování v oblasti veřejného zdraví do budoucna posouvat.

Za zásadní považuji i to, že strategie je v některých částech příliš plošná a nedostatečně zohledňuje individuální zdravotní stav lidí. Každý člověk je jiný a zdravotní rozhodnutí by měla být vždy individuální, ne řízená centrálně jedním přístupem.

Celkově mám pocit, že dokument posouvá očkování z roviny svobodného a informovaného rozhodnutí více směrem k systému, kde je sice formálně dobrovolné, ale ve skutečnosti je na občany vytvářen tlak, aby se rozhodli „správně“. A právě proti tomuto přístupu se SPD vymezuje.

SPD se dříve povedlo zrušit 100 milionů na propagaci nepovinného očkování. Ministerstvo zdravotnictví podle slov Adama Vojtěcha bude i nadále doporučovat nepovinné očkování na sociálních sítích. Vyšší proočkovanost považuje za základní prevenci šíření a těžkého průběhu infekčních chorob. Může to zásadně zlepšit stav veřejného zdraví a u jakých nemocí?

Premiér po společném jednání rozhodl, že nebude vynaloženo ze státního rozpočtu 100 milionů korun na propagaci očkování formou médií a influencerů. Na to ale navazuji zásadní věcí, tento záměr musí být také jednoznačně vyškrtnut z dokumentu. Pokud tam zůstane, vždy se může najít někdo, kdo bude chtít takové opatření naplňovat, a jsme zpět u toho, proč je nutná celková revize strategie. Vynaložení finančních prostředků na kampaně se zmiňuje v celé řadě kapitol. I proto jsme se na jednání dohodli, že do 31. března zašleme kompletní připomínky, což jsme také učinili.

Co se týká samotné otázky proočkovanosti, je potřeba říci věci na rovinu. Ano, u některých infekčních onemocnění historicky očkování přispělo k omezení jejich šíření a těžkých průběhů typicky například u spalniček, tetanu nebo dětské obrny. To nikdo nezpochybňuje.

Zásadní problém ale vidím v tom, že se tento princip dnes často paušálně přenáší na všechna doporučená (dobrovolná) očkování bez rozdílu. SPD nikomu nebrání, aby se nechal očkovat i nad rámec povinných očkování je to svobodné rozhodnutí každého člověka. Co ale odmítáme, je jakýkoliv přímý či nepřímý nátlak, který jsme tady v minulých letech zažili.

Zlepšení veřejného zdraví nelze redukovat pouze na proočkovanost. Stejně důležitá je dostupná zdravotní péče, prevence, zdravý životní styl a důvěra lidí ve zdravotnický systém. A právě tu důvěru nelze budovat marketingovými kampaněmi na sociálních sítích, ale otevřeným přístupem, transparentními informacemi a respektem ke svobodné volbě každého občana.

Jaké ponaučení získala ČR během masového očkování po dobu pandemie covidu-19? Lze říci, že důvěra lidí vůči odborníkům na epidemiologii a vakcinologii byla značně zpochybněna?

Pandemie covidu-19 byla pro Českou republiku obrovskou zkušeností a podle mého názoru z ní plyne několik zásadních ponaučení. Především se ukázalo, jak důležitá je otevřená, srozumitelná a konzistentní komunikace ze strany státu i odborníků. V průběhu pandemie jsme byli často svědky protichůdných vyjádření, rychlých změn stanovisek a nedostatečného vysvětlování kroků, které měly zásadní dopad na životy lidí.

Dalším zásadním poznatkem je, že tlak a nátlak nejsou cestou k dlouhodobé důvěře. Ať už šlo o nepřímé nucení prostřednictvím omezení, nebo o zavádění povinností pro vybrané skupiny, vedlo to u části společnosti k pocitu nespravedlnosti a nedůvěry.

Ano, domnívám se, že důvěra části veřejnosti vůči odborníkům na epidemiologii a vakcinologii byla výrazně zpochybněna. Ne nutně proto, že by lidé odmítali vědu jako takovou, ale proto, že měli pocit, že odborné názory nebyly vždy prezentovány otevřeně, že nebyl dostatečný prostor pro odbornou diskusi a že některé otázky zůstávaly bez odpovědí. Bohužel jsme byli svědky i toho, že jakýkoliv odlišný názor byl často okamžitě zašlapán do země, jeho nositel dehonestován a nálepkován jako „antivaxer“ či šiřitel dezinformací, aniž by se vedla věcná odborná polemika. Právě tento přístup podle mého názoru zásadně přispěl k narušení důvěry veřejnosti.

Pokud si z toho máme vzít ponaučení, pak je to především to, že důvěru nelze vynutit. Musí se budovat dlouhodobě na transparentnosti, respektu k občanům a ochotě vést skutečný dialog, nikoliv jednostrannou komunikaci.

Co podle Vás by mohla zajistit vláda nebo ministerstvo zdravotnictví pro návrat důvěry občanů k expertům v této oblasti?

Podle mého názoru je návrat důvěry možný, ale nebude to rychlý ani jednoduchý proces.
Především je potřeba změnit přístup státu i některých odborných autorit k občanům.

Zásadní je transparentnost tedy zveřejňování kompletních a srozumitelných dat, nikoliv jen vybraných závěrů. Lidé musí mít možnost si informace ověřit a udělat si vlastní názor.

Stejně důležitá je otevřená odborná diskuse. Musí existovat prostor pro různé pohledy a názory, aniž by byli jejich nositelé nálepkováni nebo zesměšňováni. Právě respekt k odlišným názorům je základním předpokladem důvěry.

Dalším krokem je jasné ukotvení dobrovolnosti u nepovinných očkování. Stát musí garantovat, že nikdo nebude vystaven přímému ani nepřímému nátlaku ať už ze strany institucí, zaměstnavatelů nebo skrze různé kampaně.

Vláda by se měla také zaměřit na kvalitní komunikaci bez marketingu a strašení. Místo drahých kampaní je potřeba vést věcný dialog, vysvětlovat přínosy, ale i rizika a jednat s občany jako s partnery, ne jako s objekty řízení.

A v neposlední řadě je nutné přiznat chyby z minulosti. Bez toho se důvěra obnovit nedá. Lidé očekávají, že stát bude jednat férově, otevřeně a s respektem, a právě na tom musí být vztah mezi občany a odborníky znovu postaven.

Děkujeme za rozhovor!