Po téměř třech letech Česká republika vrací velvyslance do Moskvy. Stane se jím Daniel Koštoval, který dříve působil jako náměstek na ministerstvu obrany. Pane poslanče, co to znamená? Nejdřív Fialova vláda označí Rusko za teroristicky stát a opakuje, že s teroristy se nemluví, a pak tam najednou posílá velvyslance?
Zdá se, že už i ministr Lipavský pochopil, že není dobré uzavírat informační a diplomatické kanály do tak důležité země, jakou bylo, je a bude Rusko. Co se týče personálního obsazení postu velvyslance, tak podle mne je pan Koštoval všechno jen ne objektivní diplomat. Je tedy otázkou, co bude mít v Rusku vlastně za úkol.
Současně se tak potvrzuje oprávněnost mého stanoviska, že mít velvyslance v Rusku, stejně, jako jej tam mají všechny významné demokratické státy, je v nejvyšším národním zájmu ČR. Pouze jsme kvůli diletantismu současné vlády ztratili tři roky a nevratně mnoho ekonomických příležitostí.
Tento týden se objevila informace, že závislost ČR na ruské ropě vzrostla v loňském roce na 60 %, což je ještě více než před speciální vojenskou operací. Celkově od začátku roku 2022 utratila ČR za ruskou ropu a plyn sedm miliard eur, což je pětkrát více, než utratila za pomoc Ukrajině. To vše se děje na pozadí nekonečných prohlášení Fialovy vlády o zbavení se „závislosti na ruských energetických surovinách“. Jak si to lze vysvětlit?
Napadá mne, jestli ty objemy závislosti jsou objemové, anebo navýšeny příplatkem za „demokratizaci“ ruské ropy německými překupníky. Nebo že by náš skomírající průmysl natolik zvedl spotřebu? Osobně pochybuji. Tato skutečnost opět potvrzuje neudržitelnost protiruských sankcí, pokud se týkají životních ekonomických zájmů ČR. Už i z porovnání ekonomických ukazatelů růstu HDP Ruska a EU je zřejmé, že sankce poškozují víc země EU než Rusko. Statistiky rozpačitě mlčí o skutečnosti, kolik lidí přišlo o práci, resp. kolik pracovních míst v ČR zaniklo ve firmách, jejichž ruský majitel byl sankcemi donucen provozy zavřít. Je pozoruhodné, že je ani verbálně protiruská Fialova vláda bezezbytku nedodržuje, jak vidíme např. i v oblasti paliva do našich jaderných elektráren.
Zelenskyj představil ukrajinskému parlamentu svůj „plán vítězství“. Obsahuje pět bodů, včetně požadavků, kterým Západ dosud odmítal vyhovět, například okamžitý vstup do NATO a povolení útočit západními zbraněmi do hloubky Ruska. Co tím sleduje, když požaduje předem nesplnitelné?
Možná doufá, nakonec někoho přesvědčí, aby poslali pár raket na Moskvu, pak by se válka rozhořela v plném rozsahu a on zůstal nadále prezidentem. Takže je otázkou, zda jde o „plán vítězství“ pro Ukrajinu, anebo o přežití pro něj. V největší míře ale jde o Zelenského vnitropolitický boj. Postupně se od něj odvracejí jeho spojenci z politické i armádní oblasti, některé odvolal, jiní se uchýlili do zahraničí. Delší dobu už na ukrajinské straně můžeme sledovat spory o válečnou taktiku a strategii i spory ohledně přístupu k mírovým jednáním. Kěž by to znamenalo alespoň brzkou vidinu příměří, nástup racionálních ukrajinských politiků do vedení země a konec masového zabíjení a umírání na obou stranách fronty.
Slovenský premiér Robert Fico dnes na zasedání Výboru NR SR pro evropské záležitosti prohlásil, že podle něj by válka na Ukrajině mohla brzy skončit. „Očekávám, že zítra by mohlo být něco naznačeno, protože se najednou objevuje téma pozvání Ukrajiny do NATO,“ uvedl a dodal, že si nemyslí, že by toto pozvání bylo „zdarma“. Máte také pocit, že by brzy mohlo přijít řešení tohoto konfliktu?
Vycházím-li z dlouhodobého pozorování pohybů na západní politické scéně, nedivil bych se tomu. Blíží se klíčové prezidentské volby v USA a uzavření míru na Ukrajině by mohlo Demokratům a Harrisové hodně pomoci. Je to takové malé americké déja-vu aféry íránských rukojmí, kdy po zpackané záchranné misi to byl nakonec Chomejní, kdo rozhodoval termínem propuštění rukojmích o tom, kdo bude v USA prezidentem, zda Carter či Reagan. Jsem přesvědčen, že i tenkrát bylo hlavní otázkou „Hoši, co za to?“. Takže i nyní se značná část americké volební kampaně odehrává na ukrajinském bojišti. Současně výrazně zesílil své mírové aktivity německý kancléř Scholz, který tím chce zabojovat o své faktické politické přežití i o zachování jeho strany, německé SPD, do budoucna na pozici relevantní parlamentní strany. Zejména pod vlivem obrovských výprasků, které strany semaforové německé spolkové vládní koalice v září a v říjnu utrpěly ve trojích zemských volbách na východě Německa, už i jemu začíná být jasné, že vláda zelených progresivistů končí a je nejvyšší čas převléknout kabát.
Děkujeme za rozhovor!