Zelenskyj a mír: Poslanec Kobza odhaluje, proč Kyjev maří Trumpův plán na konec války

© Facebook / Jiří Kobza
Odmítnutí Trumpova návrhu na příměří Zelenským, vliv evropské „koalice ochotných“ či obavy z eskalace napětí mezi NATO a Ruskem – poslanec hnutí SPD a bývalý diplomat Jiří Kobza v rozhovoru pro neČT24 nabízí svůj pohled na vývoj ukrajinského konfliktu.

Podle informací médií měl být na jednáních v Londýně minulý týden odsouhlasen Trumpův návrh na příměří na Ukrajině, ale Kyjev na poslední chvíli předložil svůj vlastní plán, který ignoruje realitu na frontě a politické změny v USA. Zdá se, že ukrajinská strana, když maří Trumpovy mírové iniciativy, záměrně usiluje o vystoupení USA z jednání. Co si o tom myslíte? Jaká by zde mohla být strategie?

Je velmi pravděpodobné, že ukrajinský režim jedná pod tlakem vedení tzv. koalice ochotných (a podle všeho také všeho schopných) států Evropy, což můžeme přirovnat k vytvoření tzv. nové Osy (Německo, Francie, Velká Británie, Benelux, Skandinávie, Pobaltí), států, které nechtějí mírové řešení, ale naopak usilují o prodlužování konfliktu za každou cenu. Je evidentní, že na válce mnoho aktérů brutálně vydělává a její trvání jednak odvádí pozornost lidí od zjevné neschopnosti a nebo dokonce nezájmu evropských (včetně české) vlád hájit domácí zájmy, a to nejenom v domácí politice. Zároveň to umožňuje postupnou a plíživou federalizaci EU (společná armáda, společné půjčky, společné zbrojná aktivity ale už ne společné dluhy), samozřejmě pod velením evropské komise. To samozřejmě dále snižuje možnosti členských států samostatně rozhodovat o svém osudu a odevzdává je do rukou bruselských byrokratů.

Prezident Putin na setkání s Witkoffem tento týden potvrdil připravenost Ruska k jednáním s Ukrajinou bez předběžných podmínek. Ukrajinská strana však vždy klade nějaké předběžné požadavky. Jeden moudrý Američan říkal, že je možné dlouho klamat několik lidí, je možné krátkou dobu klamat mnoho lidí, ale nelze donekonečna klamat všechny. Jak dlouho se ještě bude Evropě dařit skrývat, kdo ve skutečnosti nechce jednání?

Po zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA je již celkem jasné a patrné, kdo o míru jednat chce a kdo naopak jednání blokuje. Obávám se i toho, že za snahou Ukrajiny a části Evropy o prodlužování konfliktu může být i záměr vytvořit prostor pro nějakou záminku či operaci pod falešnou vlajkou, provokaci, která by mohla vést k eskalaci konfrontace a akutní hrozbě přímého střetu NATO-Rusko, což by znamenalo i nevyloučenou možnost použití zbraní hromadného ničení. To je vývoj, kterému se snažíme zabránit.

Při pohledu z pozice globální politiky USA je jasné, že prezident Trump hraje simultánní šachy na mnoha šachovnicích, spojených americkými ekonomickými zájmy. Zjednodušeně řečeno, je jasné, že pro možný střet s Čínou potřebuje mít předem zavázané Rusko, aby v případně rostoucího napětí v indopacifiku Čínu nepodpořilo. To je podle mého názoru pro současnou americkou pozici důležitější než to, co se děje na Ukrajině. Navíc země jako Rusko, Čína i Írán jsou zdrojem surovin, které Trumpův plán reindustrializace USA nezbytně potřebuje. Z toho důvodu potřebuje i narovnané vztahy s Íránem, na jejichž rozbití tak úspěšně pracovala předchozí administrativa. Írán je navíc klíčem k ukončení napětí na středním východě.

V co podle Vašeho názoru Zelenskyj doufá, když sází na nekonečnou válku?

Myslím, že na prvním místě hraje sám za sebe, za svou vlastní budoucnost. Nejen politickou, ale i fyzickou, nebo minimálně svou budoucnost na svobodě. Protože je evidentní, že ve funkci prezidenta může zůstat pouze po dobu trvání války. Protože až válka skončí, proběhnou jednak odložené prezidentské volby, které mu nemusí zajistit pokračování mandátu, ale především začne, stejně jako po každé válce, vyšetřování. Nejen válečných zločinů (na obou stranách), ale i finančních defraudací, porušování lidských práv Ukrajinců (a to i těch na východní Ukrajině) a dalších trestných činů u (jak doufám) nezávislého soudu. Půjde o to, kdo válku rozpoutal, kdo zabránil jejímu ukončení v dubnu 2022 (Istanbulské protokoly) a kdo tlačil na její pokračování stůj co stůj. Kdo na ní vydělával a kdo se dopouštěl nezákonných aktivit. Stejně jako tomu bylo u mezinárodního soudu v Norimberku po druhé světové válce a nebo v Haagu po jugoslávských válkách. Jde tedy v případě příměří a míru nejenom o uzavření válečných penězovodů, ale i o svobodu hlavních aktérů. Věřím, že spravedlnost bude nastolena a pachatelé po zásluze potrestáni.

Děkujeme za rozhovor!