Dnes se oslavují perverzity. Normální člověk není dost dobrý. Kovářová varuje před LGBT ve školách
Paní senátorko, proč je téma ochrany dětí před genderovou ideologií nyní aktuální? V čem spočívá hlavní nebezpečí vnucování genderu na střední a základní škole?
Daniela Kovářová: Vychovávat mají rodiče, úkolem školy je poskytnout vzdělávání. To jest naučit se učit, chápat, argumentovat, pracovat na sobě, při neúspěchu se nevzdat, cvičit paměť a případné jiné dovednosti. Ideologie do školy nepatří. Jistě, někdy se jí nelze zcela vyhnout, ale primárně má škola dělat něco jiného. A pokud škola poskytuje ideologii, pak se nevěnuje svému hlavnímu cíli a nevzdělává. Koneckonců to v posledních 30 letech vidíme na poklesu vzdělanosti dětí.
Navíc genderová ideologie je zrůdná a jejím důsledkem jsou nešťastné a fyzicky poškozené děti a mladí lidé. Je to trestuhodné jednání a jednou budou pachatelé takového cíleného poškozování dětí odsouzeni. Pokud děti do jejich dospělosti chráníme před alkoholem a drogami, nedovolujeme jim v jejich vlastním zájmu pracovat a kupovat nemovitosti, pak je musíme chránit i před škodlivými ideologiemi. Navíc, kdo do škol, a dokonce i do mateřských škol, cpe ideologii, ten nic neví o vývojové psychologii dítěte (event. člověka). Duše dospívajícího je velmi křehká a náchylná ke stádnímu chování a ke kopírování vzorů. Duše dospívajícího je také nejistá, takže zvyšovat tuto nejistotu pochybnostmi o vlastním pohlaví je neodpustitelné.
V médiích rezonuje případ ze základní školy v Olomouci. Ředitelka školy vyhověla žádosti zákonného zástupce žákyně o výjimku z hodin obsahujících genderovou ideologii, genderismus, LGBT+ témata či popírání biologických faktů. Mají rodiče právo podobné žádosti podávat a proč?
Rodiče mají právo školu kontrolovat, klást otázky, zajímat se a případně ideologické vzdělávání odmítat. Je v pořádku, že rodiče tlačí na školy, aby vyučovaly a nemoralizovaly. Jde o módní trend podporovaný nejrůznějšími dotačními programy, který ve školách nemá co dělat. Jaká škoda, že dnešní učitelé jsou často nejistí a pod vlivem mainstreamových tlaků a módností, a proto v některých školách nejsou schopni se tomuto tlaku postavit.
Česká školní inspekce (ČŠI) nesouhlasí s postojem rodičů a cituje zákon o školství, podle něhož má být vzdělání založené na vzájemné úctě, respektu, názorové snášenlivosti, solidaritě a důstojnosti všech účastníků vzdělávání. Co si o tomto argumentu ČŠI na podporu rozmanitosti ve školách myslíte?
Vzájemná slušnost nepotřebuje demonstraci úchylností. Postačí tolerance obecně. Bohužel dnešní doba vyžaduje přijímat, ba dokonce oslavovat perverzity a zrůdnosti. Normální člověk jim není dost dobrý. Lidí s nestandardní sexuální orientací je v populaci naprosté minimum. Není tedy třeba je ještě ve škole výslovně explikovat. Navíc česká společnost je nesmírně tolerantní. Je ale také velmi citlivá na vnucování různých blbostí shora, násilně a povinně.
Média označují spolky podporující tradiční rodinné hodnoty za „proruské“ a jejich vedení za údajné dezinformátory. K čemu tyto znehodnocující metody využívají?
V dnešní společnosti, která má plnou pusu slov o toleranci a rozmanitosti, je však podporována jen jedna filozofie, jen jeden pohled na svět. Jeho podstatou je citát: Okamžitě buď tolerantní, nebo dostaneš přes hubu. Jakmile neříkáte, co progresivisté chtějí slyšet, okamžitě přicházejí s urážkami a nálepkami. Jejich přirovnávání odlišných a prorodinných názorů k Putinovi a k Rusku je toho zářným příkladem. Je to manipulace, která má za cíl pošpinit názorového oponenta tak, aby se styděl a aby ostatní neměli odvahu se k němu přidat. Tomuto trendu je třeba se postavit, nebát se diskutovat a nebát se veřejně říkat, že takovéto komentáře jsou zakázanou a podpásovou manipulací. Koneckonců přístup progresivistů je vidět i na demokracii. Demokracie je podle nich jedině v případě, že rozhodování dopadne tak, jak chtějí. Jakmile zákonodárný sbor (třeba Parlament) rozhodne jinak, třeba odmítne Istanbulskou úmluvu, je po demokracii, začnou zastupitele urážet a snaží se zamítnutý návrh předkládat znovu tak dlouho, až konečně projde. To už ani náhodou není demokracie. To je bohapusté vydírání.
