Havel: Rakušanova příručka radí připravit se na tři dny. Stát tím přiznává, že nezareaguje rychleji
Během listopadu všechny domácnosti obdrží od ministerstva vnitra příručku pro zvládnutí prvních 72 hodin v krizové situaci. Jde zejména o případy blackoutu, povodní či živelných pohrom, kdy občané mají zvládnout první nejtěžší tři dny, než k nim dorazí záchranné složky. Jak tento dokument vnímáte z pohledu občana? Je to projev starosti státu o své občany, nebo souhrnem sebereflexe odcházející vlády, která povodně a blackout těžce zvládla?
Z pohledu běžného občana vnímám tu příručku od ministerstva vnitra se smíšenými pocity - na jednu stranu to vypadá jako snaha státu ukázat, že se stará o lidi a chce je připravit na krize, jako jsou blackouty, povodně nebo jiné živelní pohromy, což je v principu dobrý krok, zvlášť když se inspirují podobnými manuály ze severských zemí, kde je to běžná praxe. Na druhou stranu to přichází v momentě, kdy je vláda Petra Fialy už odcházející po volbách, a nemůžu si pomoct, ale vidím v tom pokus o „umytí rukou“ nad tím, jak špatně zvládli předchozí krize. Například povodně v roce 2024 byly masivní, postihly tisíce lidí a vláda musela schvalovat nouzovou pomoc v miliardách (které se stejně nedostaly do rukou potřebným) a kritika padala i na pomalou reakci, nedostatečnou prevenci a chaos v koordinaci - někteří to označovali za selhání systému. Teď najednou pošlou brožuru, která říká „připravte se sami na první tři dny“, což mi připadá jako přiznání, že stát nebude schopen reagovat rychleji.
Co se týče obsahu jejich příručky, ta se zaměřuje na základní rady, jako jsou zásoby vody (3 litry na osobu denně), nezkazitelné jídlo, rádio na baterky, lékárničku a evakuační plán, ale chybí tam hlubší pokrytí delších krizí nebo vážnějších scénářů, jako je vojenský konflikt. Je to lepší než nic, ale spíše to ukazuje, že by stát měl investovat víc do prevence a integrovaného záchranného systému, než jen rozdávat nějaká „papírová“ moudra.
Příručka začala být distribuována v den státního svátku. Proč tento dokument vláda vydala právě nyní? Může to svědčit o celkové nervozitě v Evropě nebo přípravě na větší hrozbu? Podle šéfa hasičů Vlčka může být příručka využita v situaci vojenského ohrožení. Souhlasíte s ním? Může tento dokument být cíleně zneužíván odcházející vládou k vyvolání strachu obyvatel?
Otázkou samozřejmě zůstává načasování a kontext. Vydání právě v den státního svátku, a navíc v době, kdy se v celé Evropě zvyšuje napětí a veřejný prostor je zaplněn debatami o válce, nelze vnímat odděleně. Vlády i média v posledních měsících často mluví o „přípravě na krize“, ale tón těchto sdělení čím dál častěji přechází z informování do mobilizování - a to je rozdíl. Když se veřejnosti opakovaně zdůrazňuje hrozba konfliktu, přirozeně to vytváří atmosféru strachu a poslušnosti. V tomto smyslu platí známé rčení, že přání je otcem myšlenky - kdo dlouhodobě mluví o válce a připravuje se na ni, ten s ní zřejmě v určitém smyslu i počítá.
Souhlasím s tím, že příručka může být využita i při vojenském ohrožení, jak říká například šéf hasičů Vlček - ale právě to ukazuje, že dokument není jen o povodních nebo blackoutu. Tón je spíše vojensko-bezpečnostní než civilní. A pokud je navíc distribuován v době politické nejistoty, nelze vyloučit, že má i sekundární cíl - testovat reakce veřejnosti, udržovat napětí nebo odvádět pozornost od jiných problémů.
V roce 2023 jste vydal v elektronické podobě manuál přežití v krizových situacích „Jsme připraveni.“ Má řadu návodů ohledně zásob a výroby pitné vody, vhodných potravin a jejich uchování, nabytí elektrické energie v případě absence proudu, případné evakuace atd. Co vás motivovalo k jeho vytvoření? Jak se změnila doba za uplynulé roky?
Už před dvěma lety jsem cítil, že tyto informace budou pro lidi velmi důležité. Vnímal jsem, že žijeme v době, kdy je sice relativní klid, ale zároveň se kolem nás začínají hromadit signály, že jistoty, na které jsme byli zvyklí, nemusí být samozřejmostí. Proto jsem chtěl, aby lidé měli možnost se připravit včas - právě tehdy, kdy je klid, a ne až ve chvíli, kdy se objeví první problémy.
Motivací pro vytvoření manuálu „Jsme připraveni?“ bylo dát lidem srozumitelný a praktický návod, jak zvládnout krizové situace bez paniky - ať už jde o výpadek proudu, nedostatek vody, zásobování nebo nutnost krátkodobé evakuace. Chtěl jsem ukázat, že připravenost není paranoia, ale forma zodpovědnosti vůči sobě, rodině i okolí.
Za ty uplynulé roky se doba skutečně změnila. To, co tehdy působilo jako teoretická možnost, dnes mnozí vnímají jako reálné riziko. Lidé jsou citlivější na otázky soběstačnosti, energetické závislosti i krizového řízení. Vidím, že téma osobní i komunitní připravenosti už není jen okrajové, a to je dobře - čím více se připravíme, tím klidněji dokážeme reagovat, když přijde zkouška.
Pokud porovnáte váš manuál s ministerskou příručkou, co vám v ministerské brožuře chybí z hlediska obsahu? Nakolik je praktická a odpovídá avizovanému účelu?
V ministerské brožuře mi chybí hlavně praktičnost a konkrétnost. Je tam spousta obecných informací, ale málo jasných návodů, jak skutečně postupovat v reálné situaci. Chybí mi tam přesné údaje - například gramáže jídla , které by měl člověk mít, jak si obstarat pitnou vodu v případě, že vám ta balená dojde, jaké základní vybavení si pořídit a jak si některé důležité věci jednoduše vyrobit, pokud nejsou dostupné, a mnoho dalších. Můj manuál se proto snaží jít víc do hloubky a nabídnout konkrétní kroky, návody a doporučení z praxe, aby se lidé mohli opravdu připravit, nejen teoreticky. Myslím, že ministerská příručka svůj účel částečně plní, ale spíše informuje než připravuje. Můj manuál si za poslední dva roky stáhly zdarma z webu www.paralelne.cz desítky tisíc lidí a mnoho z nich mělo mnoho dalších doplňujících otázek, na které jsem odpovídal e-mailem či ve vysílání. Jsem rád, že ti, kteří jsou odpovědní, se již připravili na možné scénáře budoucího vývoje. Stále lidem připomínám, že kdo je připraven, není zaskočen! V následujícím období budu také dělat několik pořadů, které se budou podrobněji věnovat tématu praktické připravenosti.
(Odkaz na příručku zde: https://paralelne.cz/wp-content/uploads/2023/08/Jiri-Havel-Jsme-pripraveni.pdf)
Ve vašem manuálu upozorňujete na potřebu spolupráce v kritických situacích. O potřebě společného zvládnutí krizí pojednává i státní příručka. Uplynulé volby znovu prokázaly rozdělení české společnosti. Jak je možné soudržnosti dosáhnout? Nebo společné krize lidi naopak spojují?
Nechci se rouhat, ale právě v možné krizi vidím i určité pozitivní aspekty. Ukazuje se totiž, že v okamžicích, kdy přestávají fungovat běžné jistoty, jsou lidé schopni znovuobjevit spolupráci, laskavost a vzájemnost. Krize nutí jednotlivce překročit vlastní individualismus a začít přemýšlet o komunitě - pomáhat si, sdílet zdroje, hledat řešení společně.
Z mapování minulých krizí je patrné, že i přes chaos, rabování a další negativní jevy se často rodí silné vazby mezi lidmi. Mnozí tehdy pochopili, že bez spolupráce to jednoduše nejde. Věřím, že podobně jako v minulosti může i případná budoucí krize pomoci „zakopat příkopy", o kterých mluvil Foltýn - že může propojit i ty, kdo se dříve stavěli na opačné strany.
Krize samozřejmě vždy bolí, ale dokáže také připomenout, že navzdory rozdílům máme společný základ - potřebu přežít, zachovat důstojnost a pomáhat druhým. A to je možná ten nejcennější krok ke skutečné soudržnosti.
Děkujeme za rozhovor!
