Kalkul vlády směrem k ukrajinské komunitě je stále viditelnější. Maříková o zdravotnické konferenci

V pondělí 5. května byla za účasti manželky Zelenského Oleny zahájena konference Global Healthcare Initiative for Ukraine věnovaná pomoci ukrajinskému zdravotnictví. Přitom české zdravotnictví je na hranici kolapsu kvůli nákladům na ukrajinské uprchlíky. Proč pomoci do zahraničí věnuje vláda více pozornosti než akutní situaci v České republice?

Je naprosto nepřijatelné, že ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) místo řešení problémů českého zdravotnictví organizuje konference věnované pomoci zdravotnictví ukrajinskému. V situaci, kdy nemáme dostatek lékařů, zdravotních sestřiček a dalšího nelékařského personálu, jsou nedostupné některé léky, pacienti čekají měsíce někdy i roky na důležité operace a vyšetření, v některých regionech je nedostupná zdravotní péče: pacienti nemají svého praktika, pediatra nebo zubaře, se ministr raději věnuje PR gestům a mezinárodnímu aktivismu.

České zdravotnictví už dávno není „na hraně“ – v mnoha regionech už nefunguje, jak by mělo. Lékaři a sestry jsou přetížení, chybí lůžka, chybí peníze a chybí vize. Místo toho, aby Válek řešil tuto situaci, věnuje svůj čas a zdroje pořádání konference pro jiný stát. Navíc je nutné připomenout, že jedním z důvodů zhoršení situace v českém zdravotnictví jsou i dodatečné náklady spojené s péčí o desítky tisíc ukrajinských uprchlíků. To samo o sobě není výtka vůči těmto lidem, ale pokud stát otevře dveře takto masivní pomoci, má zároveň povinnost zajistit, že tím neutrpí vlastní občané. To se ale neděje.

Válek tímto krokem zcela selhává ve své základní roli, a to hájit a rozvíjet české zdravotnictví. Jeho prioritizace zahraniční symboliky nad domácí realitu je nejen neprofesionální, ale vůči českým pacientům a zdravotníkům i hluboce neuctivá.

Vnímá vláda Ukrajince jako vlivnou skupinu svých potenciálních voličů kvůli své klesající popularitě mezi Čechy?

Ano, myslím si, že určitý kalkul ze strany vlády směrem k ukrajinské komunitě je stále viditelnější. V situaci, kdy vládní koalice ztrácí důvěru a podporu velké části české veřejnosti kvůli neřešeným domácím problémům včetně inflace, krize ve zdravotnictví, školství nebo energetice není těžké si představit, že se dívá po nových voličských skupinách, které by mohly být loajálnější nebo méně kritické.

Ukrajinská komunita je dnes největší cizineckou skupinou v zemi, a i když zatím většina jejích členů nemá volební právo, vláda zjevně počítá s jejich dlouhodobým pobytem a možnou integrací. Pokud se jim poskytne dostatek výhod, podpory a politického zájmu, může se z nich časem stát loajální voličská základna obzvlášť ve chvíli, kdy český volič začíná být zklamaný a hledá alternativy mimo stávající vládní blok.

České a ukrajinské nemocnice podepsaly dvě memoranda o spolupráci. Hlavním předmětem obou dokumentů je mimo jiné pomoc při obnově zdravotnických zařízení na Ukrajině. Myslíte si, že na to české vládní nemocnice (pražské IKEM a druhá Fakultní nemocnice Brno) mají postačující kapacity?

Nemyslím si, že české nemocnice, jako IKEM a Fakultní nemocnice Brno, mají v současné době kapacity na to, aby kromě vlastního přetíženého provozu ještě aktivně pomáhaly s obnovou zdravotnictví na Ukrajině.

Tento krok působí jako odtržený od reality. Obě zmíněné instituce patří k nejvytíženějším v zemi a v této situaci podepisují mezinárodní memoranda o tom, jak pomohou zemi ve válce obnovit její zdravotnický systém. To je nepochopitelné a z pohledu českého občana i urážlivé. Ne, že by solidarita nebyla důležitá, ale jsou to klíčové instituce, které mají sloužit především lidem v této zemi. A pokud už mají pomáhat jiným státům, mělo by to být až poté, co je zajištěna kvalitní a dostupná péče pro naše vlastní občany. Toto memorandum není výrazem síly a solidarity. Je to důkaz, jak hluboce jsou vládní priority pokřivené. A že vláda raději buduje image mezinárodních partnerů než důvěru vlastního národa.

S novou vlnou migrace dochází k prodloužení lhůt plánovaných operací a potřebě si přesouvat termíny zákroků. Vidíte pro tento problém lékařských kapacit jakési systémové řešení?

Současný stav, kdy se kvůli nové vlně migrace prodlužují čekací lhůty na plánované operace a pacienti si musí přesouvat termíny zákroků, je naprosto nepřijatelný a svědčí o naprostém selhání vlády i vedení resortu zdravotnictví.

Systémové řešení? Ano, existuje, ale vláda o něm buď neví, nebo ho záměrně ignoruje. Prvním krokem by měla být ochrana dostupnosti zdravotní péče pro občany České republiky jako základní priorita. Každý stát má morální i ústavní povinnost nejprve zajistit kvalitní péči svému vlastnímu obyvatelstvu, a teprve poté rozšiřovat kapacity pro cizince, a to i v případě, že jde o válečné uprchlíky.

Realita je ale opačná. Zdravotnický systém je pod obrovským tlakem, ale místo reálného posílení kapacit, navýšení financování, personálu, tak vláda volí cestu ignorace. Pacienti čekají měsíce na vyšetření nebo operace, které jim dříve byly dostupné podstatně rychleji. Místo skutečných reforem sledujeme nečinnost. Místo podpory českého pacienta sledujeme neadresnou solidaritu. A to není systémové řešení, to je politické alibi. Pokud bude tento trend pokračovat, české zdravotnictví ztratí nejen svou funkčnost, ale i důvěru občanů a to právem!

Po skončení konfliktu na Ukrajině se očekává, že ukrajinští váleční veteráni přijedou do České republiky pro své rodiny. Jak to ovlivní český systém zdravotnictví?

Příjezd ukrajinských válečných veteránů do České republiky po skončení konfliktu údajně kvůli sloučení s rodinami by znamenal další výrazné zatížení už tak přetíženého českého zdravotnického systému. A to je scénář, který je naprosto alarmující, pokud si uvědomíme, že současné kapacity selhávají už dnes.

Veteráni budou potřebovat specializovanou a dlouhodobou péči, často fyzioterapii, psychologickou a psychiatrickou podporu, rehabilitace, a v mnoha případech i trvalé sociální a zdravotní zajištění. Český zdravotnický systém na to jednoduše nemá prostředky, personál ani strukturu.

Namísto toho, aby se vláda snažila stabilizovat domácí zdravotnictví a řešit krizovou situaci, kdy čekací lhůty na zákroky rostou, připravuje se na příchod další vlny lidí s velmi náročnými potřebami bez jakékoli záruky, že na to máme zdroje.

Tento přístup je nejen nezodpovědný, ale i vůči českým občanům neetický. Stát tím dává najevo, že jejich zdraví a dostupnost péče nejsou prioritou. Kritika zde není xenofobní nebo necitlivá, ale je to legitimní požadavek, aby stát sloužil primárně těm, kdo ho platí a kdo ho volí.

Pokud vláda skutečně uvažuje o integraci zahraničních veteránů do našeho systému bez předchozí debaty, pak zcela rezignovala na svou odpovědnost vůči vlastnímu národu. A to je krok, který by neměl projít bez tvrdé veřejné reakce.

Děkujeme za rozhovor.