Kobza k Pavlovu projevu v EP: Vítězství nad Ruskem? Názor vzdálený vojenské realitě
V projevu na plénu EP prezident Pavel uvedl, že Rusko musí být poraženo, protože „v sázce je svoboda Evropy“. Jednání o mírových podmínkách a postoupení části území Ukrajiny by podle Pavla znamenalo i „vzdávání se evropských principů“. Co si o této strategii myslíte? Znamená to, že možnost diplomatických jednání s Ruskem nikdy nebyla na pořadu dne?
Prezident Pavel pouze reprodukuje názory a přání svých poradců. Bohužel, ty jsou podle mých nejlepších informací a znalostí velmi vzdálené vojenské realitě situace, a to je u pana prezidenta obzvláště překvapivé.
Možnost nastolení příměří a diplomatických jednání s Ruskem, kterou prosazujeme, byla a je na pořadu dne stále. Konec konců jednání probíhala a probíhají. Vzpomenu třeba jednání o příměří se zprostředkováním Izraele krátce po vypuknutí konfliktu, které se vyvíjelo nadějně, dokud britský premiér Johnson (dle vyjádření bývalého izraelského premiéra Benneta), nepřitlačil na Ukrajinu, aby jednání ukončila. Pak je tu mírový plán Číny, která jako jediný zprostředkovatel by měla důvěru Ruska, k němuž se i Ukrajina vyjádřila docela pozitivně.
Republikánští kandidáti na úřad prezidenta USA jednoznačně říkají, že v případě svého vítězství ve volbách jednání s Ruskem a Ukrajinou o míru zahájí a dovedou do úspěšného konce. Do těchto jednání nebude pan prezident Pavel nijak zasahovat, osobně pochybuji, že se ho budou ptát na názor.
Pavel uvedl jako příklad jednání spojenců během WWII o Sudetech a události, které po něm následovaly. Je toto historické porovnání namístě? Proč politici neustále tvrdí, že RF najednou potřebuje obsadit Evropu, odkud se stěhují velcí výrobci a kde rostou problémy s novými migranty?
Protože každý diktátor či totalitní režim nutně pro své přežití potřebuje vnějšího nepřítele, aby mohl v obyvatelích vyvolávat pocit ohrožení a tím zdůvodňovat utažení vnitřní bezpečnosti. Jako důkaz mohu uvést narůstající počet osob, vyšetřovaných za projevy nesouhlasu s vládou a politikou pětikoalice. Proto potřebují udržet při životě mýtus agresivního a nebezpečného Ruska, zdůvodňující potřebu vést a eskalovat tento konflikt a odstřihnout Rusko od zbytku Evropy. Před Ruskem to byla severní Korea a Írán - vzpomeňme na aféru s americkým radarem v Brdech.
Paralela se Sudety absolutně nesedí. Československo se ke své německé menšině chovalo slušně a demokraticky, měla dlouhodobé zastoupení v československé vládě a všechna lidská práva, školství v němčině atd. Československá armáda ani soukromá vojenská komanda nezabíjela Němce v pohraničí, na rozdíl od ukrajinského masakru donbaských ukrajinských Rusů od roku 2014 apod. Následně po mnichovské zradě nám Německo (spolu s Polskem a Maďarskem) s aktivní podporou evropského Západu část historického území sebralo. Naproti tomu současný konflikt je do velké míry odrazem toho, že po rozpadu Sovětského svazu zůstaly miliony Rusů v pozicích téměř bezprávných menšin v nově vzniklých státech, kde byl vůči nim dominantní národ nepřátelsky naladěn, často to mělo i historické konotace a oživila se rezidua II. světové války. Srovnání ukrajinského konfliktu s událostmi z roku 1938 v ČSR je tedy naprosto (a účelově) zavádějící a neopodstatněné.
Přestože v Maďarsku, Polsku a na Slovensku se vztah ke konfliktu na Ukrajině začíná měnit, prezident Pavel pokračuje v tvrdém proukrajinském postoji. S čím to souvisí?
Podle mne to vyplývá z toho, že on i současná česká vláda jsou plodem globalistického liberálního progresivismu, který je typický mj. tím, že nenávidí národní státy a jejich suverenitu a prakticky ve všech oblastech je pouze vykonavatelem vůle a příkazů USA a EU. Jak jsem již řekl, jeho postoj nereflektuje ani vojenskou situaci na Ukrajině, plnou zbytečného zabíjení a mrzačení, které již dávno mohlo skončit, ale ani společenské změny, ke kterým dochází v Evropě, jak vidíme na vývoji na Slovensku, v Polsku, v Německu a v Rakousku. Bylo by bývalo lepší, kdyby vůbec nevystoupil.
Během svého projevu v Bruselu a včera v Bruggách Pavel uvedl, že rozšíření EU přinese Evropě v dlouhodobé perspektivě „bezpečnost“. Souhlasíte s tím? Co přinese přijetí Ukrajiny obyvatelům EU a již nyní stagnujícímu hospodářství?
Pokud si správně pamatuji, tak myšlenka „prosperující Evropy bez válek a hranic, sjednocené díky národnímu socialismu“ zde již byla vyřčena koncem 20. let minulého století A. Hitlerem. Jak jsme viděli v kanadském parlamentu, kde poslanci včetně premiéra vestoje aplaudovali bývalému SSmanovi Hunkovi, myšlenky fašismu, nacismu a progresivismu jsou si velmi blízké.
Přijetí Ukrajiny, kde adorují členy SS divize Galizien, Banderu a další strůjce volyňského masakru, do EU, považuji za nebezpečný, fantasmagorický sen progresivistů. Do EU to přinese nutnost sanovat nefunkční ukrajinský stát a zkorumpovaný režim miliardami eur, příliv dalších milionů Ukrajinců na unijní pracovní trh, což ještě více sníží cenu práce a mzdy a zhorší to bezpečnostní situaci v evropských zemích. Ukrajinci, jak vidíme i u nás, přinášejí s sebou brutální násilnou kriminalitu zejména na ženách, a jejich vnitřní konflikty, včetně mafiánských praktik. Vůbec už nemluvím o tom, že Ukrajina nesplňuje ani ty nejzákladnější předpoklady pro vstup do EU, jako podmínka právního státu a Maastrichtská kritéria stabilního hospodářství.
