Konečná: Z Německa chtějí sejmout vinu za válečné zločiny. Je to dlouhodobá strategie
V pátek 8. května u příležitosti připomínky 81. výročí osvobození u zaniklé hájenky Zlatý jelen budete mít proslov. Proč považujete události spojené s touto lokalitou za významné?
Ve Ždánickém lese - u zaniklé hájenky Zlatý jelen - nebudu poprvé. Jsem ráda, že vzpomínkové akce nejsou jen v souvislosti s největšími městy a boji. Ale bývalá hájenka Zlatý jelen je důkazem toho, že válka a její útrapy se netýkaly jen známých míst. Život, který zde položil mladičký partyzán Jiří Jírovský, nesmí být zapomenut. Stejně jako žádný z 360 tisíc Čechoslováků, 140 tisíc Rudoarmějců či 116 Američanů.
Co si o svátku Dne vítězství a připomínkových akcích v dnešní době myslíte?
Jsem vděčná každému, kdo vzpomene na naše osvoboditele. A ještě více děkuji těm, kteří takové akce dělají veřejně. Ve svých obcích a městech. V době, kdy tady po 81 letech od konce války máme sjezd sudeťáků, je připomínání hrůz druhé světové války nanejvýš důležité. Je tady totiž organizovaná skupina s mediálním krytím, která má za úkol sejmout z Německa vinu za válečné zločiny.
Jak vnímáte způsob informování o nacistické okupaci Československa v současných médiích? Čemu podle Vás slouží snahy o revizionismus dějin druhé světové války?
Slouží to tomu, co jsem naznačila - sejmout z Německa vinu za rozpoutání nejodpornější války. Ostatně je to dlouhodobá strategie. Připomenu v této souvislosti přijetí rezoluce o významu společné paměti pro budoucnost Evropy v Evropském parlamentu. Právě zde byla otevřena Pandořina skříňka, když Europarlament konstatoval, že válku nerozpoutalo Německo, ale Sovětský svaz s Německem. Jen připomenu, že jsem byla jediná, která proti této šílenosti hlasovala. Pro bohužel bylo i hnutí ANO, a dokonce europoslanci SPD.
Jak je podle Vás potřeba zachovat vzpomínky na hrdinské činy československých občanů a také padlých vojáků Rudé armády, aby události z druhé světové války oslovovaly mladou generaci Čechů a Slováků?
Ve všech podobách. Pamatuju doby, kdy se na venkově předávaly vzpomínky na německou okupaci v rodinách z generace na generaci. Bylo to dáno i tím, že na rozdíl od anonymity města k sobě na vesnicích a malých městečkách měli lidé blíže. I tady se toto ovšem už vytrácí. Jména na pomnících často už dnešním dvacetníkům nic neříkají, ačkoli by třeba zjistili, že i ve svých rodinách měli oběti nacistů. Je ale samozřejmě důležité k připomínání válečných hrůz i hrdinství osvoboditelů využívat i moderních metod tak, abychom je přiblížili i nejmladší generaci. A také je potřeba naprosto jasně odmítnout relativizování naprosto zásadního přínosu Rudé armády při osvobození Československa.
Chtěla bych v tomto ohledu pozvat také na Festival Dne vítězství 9. května na Staroměstské náměstí v Praze, který pořádá parta mladých lidí právě proto, aby populární metodou předala historická fakta (nejen) mladším generacím. Bude to stát za to!
Děkujeme za rozhovor!
