Kotrba: Horké hlavy zchladí až náhlý test nové „car bomby“ či druhá Hirošima

Rusko nedávno otestovalo jaderně poháněnou řízenou střelu Burevestnik, jaderně poháněné bezpilotní plavidlo Poseidon, dodělává infrastrukturu pro střely Orešnik v Bělorusku a plánuje brzy uvést do pohotovosti mezikontinentální raketový systém Sarmat. Co si o tomto typu zbraní myslíte? Změní rovnováhu jaderných sil ve světě?

Burevestnik a Poseidon nemusí být jen zbraně posledního soudu, jak se většinově předpokládá. Uvažujme o nich i jako o konvenčních nosičích s neomezeným doletem. Dovedu si představit, že Poseidon může nést klasické nálože i vysoce samostatné autonomně se chovající průzkumné zařízení a může je nenápadně doručit tam, kde to nikdo nečeká a kde by klasická ponorka či loď vzbudily nežádoucí zájem. A tiše a nenápadně zase odplout. Obrovská výhoda je absence potřeby paliva a vzduchu. Absence podpory života posádky. Na dálku, ultradlouhými vlnami aktivovaná mina uprostřed přístavu protivníka způsobí anonymní výbuch. Protože vyšetřování nezjistí přítomnost cizí lodi ani ponorky, nebude koho obviňovat. Hydroakustické čidlo uprostřed ponorkové trasy pošle profily všech proplouvajících ponorek a upozorní na ty, které by mohly ohrožovat ruskou pobřežní obranu. Poseidon může plout, jak pomalu chce, i v extrémních hloubkách, navigovat se umí dle profilu dna sám. Může být bez pohybu celé týdny či měsíce. Jeho pomalý tichý pohyb je prakticky nedetekovatelný. Může se měsíce nechat unášet podmořskými proudy... Obrovskou výhodou je komunikace z hlubiny ve vlnovém rozsahu, ve kterém to nikdo nečeká. Nepotřebuje vysouvat anténu na hladinu. Prostě zahouká jako velryba.

USA ale mají podobnou robotickou ponorku - „Extra Large Unmanned Undersea Vehicle“. Boeing XLUUV Orca. 15-25 metrů dlouhá. Pojmout může až osm tun nákladu. Úkoly: Hledání nepřátelských ponorek, vyhledávání a pokládání min, vedení elektronického boje. USA pouze nemají funkční jaderný reaktor k jejímu pohonu po dlouhé měsíce. Nacpat do ní jadernou hlavici ale mohou kdykoliv... Cestu dlouhou až 6500 námořních mil zvládne. Nicméně není to novinka. První prototyp byl Boeing Echo Voyager, představený v březnu 2016...

Burevestnik může svou trasu obletět klidně kolem zeměkoule a přilétnout z opačné strany, kde obrana nikoho nečeká. Může podletět pod radarem, škrtat křídly špičky smrků a také doručit náklad tam, kde to nikdo nepředpokládá. Shodí náklad a ani se nezastaví... A zase - nemusí to být atomovka, ale třeba monitor radiového provozu, jammer nebo opakovač signálu. Pokud je pravda, že výkon jeho reaktoru je srovnatelný s jadernou ponorkou, má schopnost změn rychlosti a zcela určitě bude vybaven i čidly a protiopatřeními. Očekával bych integrované energeticky náročné komponenty radioelektronického boje jako L-175V Chibiny, který „žere“ 3,6 kW, případně Talisman Blok-123ER.

Raketový systém Ořešník, ať už je či není postaven na bázi nosiče středního doletu RS-26 Rubež / RS-24 Jars, je účinným nástrojem na eliminaci silně opevněných cílů. Jeho použití při útoku na Pivdenmaš v Dněpropetrovsku bylo účinnou ukázkou. Střela RS-26 sama má maximální rychlost přes Mach 20 (24 500 km/h). Na cílem uvolnila šest návratových těles, které poté každé uvolnily šest menších submunic - celkem tak vzniklo 36 samostatných dopadů. Návratová tělesa dosáhla podle amerických analytiků rychlosti přes 13 tisíc km/h. Což je volný pád ze suborbitální dráhy MRBM... Kdyby střela dosáhla orbity, návratová tělesa by volným pádem dosáhla rychlosti až 36 tisíc km/h. Zda na Pivdenmaš útočily pouze tyčové kinetické projektily z wolframu či ochuzeného uranu, nebo projektily vybavené samostatným navedením na cíl a boosterem, se neví. Myšlenka připomíná „obrácenou“ variantu sovětského obranného systému KAZ Mozyr (izdelije 171), založeného na rychlopalné salvové stohlavňové baterii vystřelující až 40 000 kovových elementů současně. Otázkou ke spekulaci je, zda nebyl použit trup střely Jars, jejíž jeden stupeň byl obětován hlavicím na úkor doletu, protože k dosažení účinku by standardní váha hlavic RS-26 nejspíš nestačila...

ICBM Sarmat je tak trochu jako žena v nikábu. Nikdy nevíte, co je uvnitř. Může používat více nezávislých návratových těles MRV a MIRV, manévrovatelná návratová tělesa MaRV, systém frakčního orbitálního bombardování FOBS a naváděné hypersonické hlavice Albatros (Ju-71, objekt 4202, později 15U71) či UBB 15F178, který se začal vyvíjet pro R-36M2. Zásadní nevýhodou je, že je to těžká mezikontinentální raketa na kapalné palivo, odpalovaná ze sila. A to, jak známo z četných explozí, které provázejí dějiny raketového vývoje a kosmonautiky, je vysoce rizikové ve chvíli, kdy se plní prázdné nádrže. Nebezpečí hrozí, i když to v nádržích za letu „šplouchá“... Nebo než někomu něco ukápne... Jsou to vysoce toxické a nebezpečné chemikálie, například dimethylhydrazin a dýmavá kyselina dusičná...

Schopnosti raketového systému Sarmat překonat americký systém protiraketové obrany nehrají hlavní roli, jelikož USA mají k dispozici pouze 44 protiraketových systémů, jejichž účinnost i proti starým mezikontinentálním balistickým raketám je značným počtem amerických expertů zpochybňována. Už úder předchozí generace raket 15A18M R-36M2 Voevoda (8-10 střel s plným kompletem 80-100 hlavic o výtěžnosti 800 kt) by zajistil zničení 80 % průmyslového potenciálu USA a většiny její populace.

Dle mého názoru jsou velké těžké nosiče těžkých jaderných hlavic historicky překonané, použitelné dnes už pouze k civilním odpalům kosmických lodí. Budoucnost patří pevným palivům raket a miniaturizaci nízkovýtěžných hlavic, nejlépe neutronových a čistě fúzních. Do chvíle, než technologie protiraketové obrany i technologie útoku ovládnou lasery a railguny. Koncept neutronové bomby byl původně vyvinut Spojenými státy v roce 1958. Francie a Čína, stejně jako Pákistán a Izrael, vyvinuly neutronové zbraně také. Poslední známá americká neutronová bomba byla demontována až v roce 2003.

Chtělo by se říci, že budoucnost má pouze mír beze zbraní, ale všichni víme, že tak se geopolitika nevyvíjí a dlouho ještě vyvíjet nebude.

Může tato zpráva ovlivnit entuziasmus tzv. koalice ochotných?

„Entuziasmus“, o kterém mluvíte a kterému já říkám válečnická hysterie diletantů, nezchladí řeči „holubic“, mávání transparenty na demonstracích za mír, ani expertízy profesionálů. Horké hlavy zchladí až náhlý test nové „car bomby“ na Nové zemi či druhá Hirošima. Prozatím si politici, toužící mít odpalovací knoflík jaderné války v noci u postele jako prodlužovač penisu, myslí, že se protistrana neodhodlá k útoku. Že nikdo nedá ten první povel. Jak potřebná byla studenoválečná doktrína vzájemně zaručeného zničení, poznáme, až se navzájem zničíme, protože jsme na ni zapomněli.

Já se teprve nedávno dozvěděl takřka neznámou podrobnost z kubánské raketové krize z roku 1962, ze které mě zamrazilo v zátylku. Totiž že na Kubě byly před jejím započetím dislokovány dvě jednotky sovětské armády, vybavené pozemními odpalovači Meteor frontových křídlatých střel KS-1 Kometa s boosterem SPRD-15 s doletem 180 km, vyzbrojené 80 čtrnáctikilotunovými jadernými hlavicemi, o kterých Američané nevěděli. Jedna jednotka měla zaútočit na Guantanámo, a druhá měla bránit Havanu a zabránit Američanům ve vylodění... Taktickými jadernými hlavicemi... Stejně tak Američané nevěděli o 12 taktických jaderných raketových systémech 2K6 Luna s dostřelem pouhých 32 km. Teprve v roce 1992 bylo odhaleno, že na Kubě v té době byly i jaderné bomby pro bombardéry středního doletu Il-28, celkem 162 kusů. Sovětské cíle byly „obranné“. Ty letounové střely tam zůstaly i s hlavicemi, i když lodě s 40 raketami R-12 a R-14 a termonukleárními hlavicemi o síle 1 megatuny odpluly. Fidel Castro přitom navrhoval Chruščovovi prostřednictvím sovětského velvyslance na Kubě Alexejeva zahájení preventivního jaderného úderu na Spojené státy s tím, že kubánský lid je připraven obětovat se za vítězství nad americkým imperialismem... To byl moment, který ochladil kubánsko-sovětské přátelství. Od té doby byl Castro označen za magora. McNamara se ptal, jestli ještě zítra uvidí východ slunce. Vynikající případová studie pro analýzu procesů veřejného rozhodování.

Jednotky ukrajinských ozbrojených sil v Pokrovsku a Kupjansku jsou obklíčeny a blokovány. Jejich osud nyní závisí na Zelenského rozhodnutí. V podobné situaci v Mariupolu dovolil azovským nacionalistům vzdát se a ušetřit si životy. Udělí stejné právo i obyčejným vojákům?

Kdybych viděl do hlavy ukrajinského prezidenta, měl by ji rozbitou...

Ruská vlajka vlaje na stožáru u vjezdu do Pokrovska. Putin zve novináře k návštěvě „obklíčených" vojáků. Povolil neomezený vstup zahraničních novinářů, včetně ukrajinských, do oblastí obklíčení ukrajinských ozbrojených sil, jak v Pokrovsku, tak v Mirnohradu a Kupjansku.

V obklíčení v Pokrovsku by mělo být k večeru 30. 10. přibližně 5 000 vojáků, celkem 31 praporů. Ruská strana je připravena kvůli nim dočasně pozastavit nepřátelské akce na pět až šest hodin. Prozatím útočné jednotky 2. armády pokračují v ničení obklíčených jednotek poblíž vlakového nádraží a v mikročtvrti Železnodorožnyj. Zelenskyj vyslal výsadkáře a speciální jednotky GUR, aby se prolomily z obklíčení, ale operace byla neúspěšná. Prý nařídil boj až do konce v beznadějné situaci.

Kupjansk je také kompletně obklíčen. Podle různých odhadů je tam uvězněno dalších přibližně 5 000 ukrajinských vojáků. Putin uvedl, že ruská strana je připravena vytvořit bezpečné koridory pro kapitulaci. V Myrnohradu jednotky 51. armády rozšířily svou kontrolu v severní a jihovýchodní části města a utahují smyčku kolem obklíčených ukrajinských sil.

Pro Rusko je to vojenské vítězství ve vytrvalosti a mediálně kritická situace. Pokud se Ukrajinci nevzdají, budou nejspíš zítra ráno zlikvidováni. Novináři pak najdou hromady mrtvol. To je smutná realita války, ale málokdo z civilistů na Západě i na Východě, tím méně novinářů, to tak chápe.

Americký filmový hrdina by řekl hrobovým hlasem do záběru: je to naše práce. Klapka.

Rusko je připraveno vpustit zástupce médií do zóny obklíčení. Využijí podle vás této možnosti zástupci západních médií?

Podle mého názoru ne. Spolehnou se na „terénní spolupracovníky“ z řad Ukrajinců, případně vojenské zpravodaje ruských agentur, když nebude jiná možnost a budou mít dostatečně „fotogenické“ záběry. Proč riskovat? Tohle je pozvánka na popravu, ne příležitost pro fotoreportéra. Málokdo má tak extrémně posunutý práh pudu sebezáchovy.

Donald Trump po setkání se Si Ťin-pchingem nařídil Pentagonu zahájit testování jaderných zbraní na stejné úrovni jako testovací programy jiných zemí. Později dodal, že USA a Rusko jednají o jaderném odzbrojení. Vyzval Čínu, aby se v případě úspěchu do jednání zapojila. Co si myslíte o prohlášeních amerického politika?

Po 33 letech.

Trump toto překvapivé oznámení učinil na Truth Social během letu vrtulníku Marine One, který měl za cíl setkat se s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v rámci obchodních jednání v Pusanu v Jižní Koreji. Si Ťin-pching podle amerických expertů za posledních pět let více než zdvojnásobil čínský arzenál jaderných hlavic, zatímco Putin v posledních dnech otestoval dvě nové jaderné zbraně, myslí si americký prezident.

To ale není pravda. Rusko provozně otestovalo pouze kompaktní jaderné pohony, které USA nemají. Testovalo nosiče. Netestovalo hlavice. Rusko uvedlo, že doufá, že Trump byl řádně informován o tom, že Moskva sama skutečnou jadernou zbraň netestovala. Žádná jaderná mocnost - kromě Severní Koreje, která provedla test naposledy v roce 2017 - neprovedla explozivní jaderné testy za posledních 25 let. Sovětský svaz provedl poslední test v roce 1990, USA v roce 1992 a Čína v roce 1996. Spojené státy mají zásoby 5 225 jaderných hlavic a Rusko 5 580.

Čínské ministerstvo zahraničí vyzvalo USA, aby dodržely svůj závazek týkající se moratoria na jaderné testy a zachovaly globální strategickou rovnováhu a stabilitu. Nicméně Čína předvedla impozantní vojenskou přehlídku taktických a strategických raket, včetně nejsilnější rakety na kapalná paliva, hypersonického kluzáku, protilodních střel, těžkých dronů a dalšího pokročilého vybavení. Počet čínských jaderných hlavic není podstatný. První stovka střel vypálená hlavními jadernými mocnostmi zničí civilizaci na planetě. Bez ohledu na to, jestli se Čína připojí k dohodám nebo ne.

Trump a Si se prý shodli, že Rusko i Ukrajina jsou ve slepé uličce. „Ale někdy je musíte nechat bojovat, jak se zdá. Je to šílené,“ poznamenal Trump. Myslím, že to je špatný odhad situace. Slepou uličku bych já osobně viděl pouze v Kyjevě. Případně u východu z Bílého domu či u vchodu do Pentagonu. Tam je klíč k míru, tam je neustálá vůle k podpoře Zelenského. Rusko neustoupí. Nepotřebuje ustupovat. Zelenský prohrává. Nemá, jak vyřešit neutěšenou situaci na frontě, která se stále zhoršuje. Nemá, jak vyřešit tmu a zimu, která přichází. Nemá, jak vyřešit nedostatek vojáků, ochotných za jeho režim umírat. Nemá, jak vyřešit dluhy, do kterých země upadla. A nemá z čeho financovat další zbraně, střelivo a státní aparát.

Trump se chlubí, že se Si Ťin-pchingem uzavřel dohody o clech, vzácných zeminách, fentanylu a sójových bobech. To je pro něj důležitější než životy ukrajinských vojáků. AP News se dnes zajímá o obchodní poznatky ze setkání Trumpa s čínským vůdcem. Ne o mrtvé Ukrajince. To je politická realita Západu.

Tak už konečně řekněte nahlas, že tuhle válku Západ také prohrál. Jako tu vietnamskou. Jako tu korejskou. Jako tu iráckou. Jako tu afghánskou. Ať může nastat mír. O mrtvé Ukrajince přece nejde. Tentokrát jde o sójové boby. A o fentanyl.

Děkujeme za rozhovor!