Legalizace kokainu? Zajistí se tím beztrestnost pro vládní činitele a úředníky, tvrdí Havel
Historie se neustále opakuje. Kokain byl ve 30. letech v tehdejším Československu takzvaným „těšitelem duševní bídy“. Po kouření opia a zneužívání morfinu, které bylo známé již z dob rakousko-uherské monarchie, se stal kokain dokonce drogou číslo jedna. Tehdy měl s užíváním kokainu zkušenosti téměř každý desátý Pražan.
Podle vzpomínek pamětníků byli mezi nejvýznamnějšími uživateli kokainu například takové prvorepublikové hvězdy jako Hugo Haas, Saša Rašilov, Lída Baarová nebo Ljuba Hermanová. Adina Mandlová jednou vzpomínala, že: „Haas se s narkomanií nijak netajil, každý o tom věděl, a když dostal občas záchvat beznadějnosti a melancholie, všichni jsme věděli, že nemůže sehnat kokain“. Kokain byl tehdy rozšířen ve všech společenských vrstvách, dokonce i mezi dělníky a nezaměstnanými.
Vzpomeňme i na samotného nacistického vůdce Adolfa Hitlera, jehož osobní lékař Theodor Morell mu pravidelně ordinoval celý koktejl psychoaktivních látek kokainem počínaje a pervitinem a heroinem konče.
Jak je tomu dnes?
V případě německého hitlerovského nacismu se okamžitě vybaví paralela například s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, který by bez kokainem přepudrovaného nosu nevylezl z postele. Proti tomu jsou tehdejší prvorepubliková kokainová „dobrodružství“ jen slabým odvarem. Nejvíce varovné je však užívání kokainu našimi vrcholovými politiky.
Alkohol, tabák, marihuana, kokain a další
Kromě legálních a společností obecně přijímaných drog, jakými jsou například alkohol a tabák, které byly legalizovány již dávno v minulosti a přinášejí jejich výrobcům neskutečné zisky, jsme v poslední době svědky snahy o legalizaci i těch doposud kontroverzních vědomí ovlivňujících látek, jakými jsou například marihuana a kokain. Ruku na srdce, kdo ve svých teenagerovských letech objevování a experimentů nevyzkoušel ani jednu z výše jmenovaných látek měnících vědomí. Jako člověk pohybující se v umělecké a zejména hudební branži jsem byl mnohokrát svědkem smutných konců mnoha talentovaných herců, muzikantů a dalších umělecky zaměřených lidí, kteří podlehli návykovým drogám, zejména alkoholu, marihuaně a kokainu či LSD. V hudební a umělecké branži by se touha po hledání inspirace prostřednictvím změny vědomí a úniku z reality všedního života ještě dala pochopit. Beatles, Rolling Stones, Doors i slavný kytarista Jimi Hendrix by mohli vyprávět. Dokonce i slavným Aerosmith říkávali „toxická“ dvojčata. Jenže v případě správy věcí veřejných je závislost na psychotropních látkách zcela na pováženou!
Aféra s práškem
Nedávna „kokainová“ aféra zkompromitované primátorky Brna Markéty Vaňkové je jen špičkou ledovce. O závislosti našich vrcholných politiků na kokainu slýchám od politických insiderů ze všech stran. Veřejně známé jsou i takové bizarnosti, jako podávání kokainu análním otvorem v kauze Dozimetr, o které jsme se dozvěděli ze zveřejněných odposlechů z konspiračního bytu, v němž se scházeli bývalý náměstek primátora Prahy Petr Hluboček z hnutí STAN a kontroverzní lobbista a podnikatel Michal Redl.
Tlak na legalizaci kokainu
Osobně si myslím, že celosvětový tlak na legalizaci drog je vytvářen ze dvou hlavních důvodů. Tím prvním je, aby došlo k ještě většímu poškození psychiky a mentálního zdraví obyvatelstva, a tím druhým je legalizace zisků výrobců drog a jejich překupníků, kteří by po zavedení CBDC nemohli „prát“ špinavé peníze tak, jak jsou zvyklí dnes.
Tento celosvětový tlak na legalizaci drog ovšem velice vyhovuje i naší vládě, protože si tím zajistí beztrestnost pro všechny vládní činitele a státní úředníky, kteří zejména kokain ve velkém užívají. Proto nyní hovoří „protidrogový“ koordinátor vlády Jindřich Vobořil o možnosti legalizace těchto drog, ačkoliv byl do nedávna jejich tvrdým odpůrcem a plně se věnoval jejich potírání.
Na jedné z nedávných diskuzí s občany jsem slyšel zkušenost českého právníka a advokáta Luďka Růžičky, který mimo jiné zastupoval v jedné trestní kauze i dvorního dealera kokainu první ligy českého fotbalu. Tento dealer dodával kokain mnoha českým fotbalistům, zejména plzeňské lavičce. Jakmile jeho klient učinil v dané věci pokus o spolupráci s policií, bylo vyšetřování ukončeno a státní zástupce podal obžalobu k soudu, takže nedošlo k celému prošetření trestní věci, protože by došlo k ohrožení významných osob jak ve sféře sportovní, tak umělecké i politické. Když se pan advokát Růžička dotazoval, proč se českým fotbalistům nedělají testy na drogy, bylo mu neformálně sděleno, že by pak museli zrušit celou první ligu. Taková je dlouhodobě(!) situace v českém fotbale.
Česká politika je na tom podle výpovědí lidí pohybujících se v nejvyšších patrech politiky podobně. Je doslova plná „smažek“. Nemůžeme se tedy divit, že našim politikům přílišné užívání kokainu zatemňuje úsudek a také je činí lehce vydíratelnými.
Jak jednoduše odhalit české „Zelenské“?
Místo nic neříkajících „testů“ na drogy by stačilo, kdybychom nechali všem našim politikům (a to i těm mimoparlamentním) zkontrolovat nosní přepážky. Každý lékař znalý drogové problematiky pozná přílišné užívaní kokainu na první pohled. Pomineme-li některé výše zmíněné případy jeho užívání, například análně nebo vaginálně, drtivá většina uživatelů kokainu jej do těla vpravuje nasálně, tedy šňupe nosem. Tento způsob užívání jim ale ve velmi krátké době devastuje nosní přepážku, kterou postupně doslova „vyžere“. Také by bylo vhodné udělat expertízu například z jejich vlasů, kde se mohou drogy ukázat i půl roku po jejich posledním požití. Po takové lékařské kontrole bychom se přestali divit, jak nám mohou naši politici s rozzářenými bulvami a roztaženými zorničkami sdělovat své populistické bludy odtržené od reality. Navíc by byl nejspíše parlament a státní správa plná holohlavých činitelů, kteří by nám vyprávěli své legendy o tom, že si tím připomínají památku známého českého zpěváka Karla Hály či nedávno zesnulé Sinéad O'Connor.
