Návrat Krymu k Ukrajině jsou chiméry lidí mdlého rozumu. Doubrava o referendu v roce 2014
Pane Doubravo, co si myslíte o referendu, které proběhlo před 10 lety?
Referendum bylo po všech stránkách legitimní. Krym byl samostatnou správní jednotkou. Bylo vyhlášeno a proběhlo v souladu s legislativou Ukrajiny! Bezmála 97 procent lidí se vyslovilo pro. To snad hovoří samo za sebe! Byl jsem tam krátce po referendu a hovořil s lidmi i na ulicích a v restauracích. Žádní policisté, ani vojáci nikde na průběh nedohlíželi, nikdo nikoho nenutil, jak hlasovat, což nám tloukly do hlav naše sdělovací prostředky. Přál bych vám vidět to nadšení lidí, když o průběhu referenda mluvili, a jak byli šťastní z výsledku.
Jak zpětně hodnotíte referendum na Krymu v roce 2014?
Bylo logickým vyústěním neustálého zbídačování obyvatel Krymu Ukrajinou. Tak mi to říkali lidé při našich hovorech. Ukrajina neustále odčerpávala na Krymu vygenerované prostředky. K tomu docházelo především po majdanu, krvavém převratu. Další, velmi podstatný důvod vidím ve skutečnosti, že na Krym okamžitě po převratu nastoupili američtí vojenští projektanti a začali připravovat přestavby Sevastopolu. To je, jak víte, významná černomořská základna ruského loďstva. To si tamní lidé v žádném případě nepřáli.
Mohu citovat i další, možná z pohledu obyvatel podstatnější důvod. Říkali, teď teprve začínáme žít. Doteď jsme živořili. A nyní to vidíte na každém kroku. Nové letiště, stovky kilometrů silnic, které nahradily ty tankodromy, po kterých měla problém jezdit i nákladní auta. Tisíce nových bytů, spousta dokonale vybavených obchodů, několik nových, nejmodernějším zařízením vybavených, nemocnic, tak bych mohl pokračovat. Nejlepší přehled získáte návštěvou Krymu a rozhovory s jeho občany, jako jsem to udělal já.
Co si myslíte o současném postavení Krymu a snaze západních států o jeho návrat do jurisdikce Ukrajiny?
Návrat Krymu pod jurisdikci Ukrajiny jsou chiméry lidí mdlého rozumu. Proč to říkám? Opět se vrátím k rozhovorům s obyvateli Krymu, především mladými. Ti bývají radikálnější. Tehdy jsem se tam opět vypravil, abych se zeptal těch tisícihlavých davů žádajících návrat Krymu pod Ukrajinu, o kterých tu psaly naše zkorumpované, prolhané sdělovací prostředky, proč to chtějí. Nenašel jsem jednoho jediného, který by to chtěl. Bylo to poté, kdy prostoduchý Porošenko vyhlásil ustavení komise pro návrat Krymu. Ptal jsem se, co by tomu řekli, kdyby se na návratu Krymu dohodli. Okamžitá odpověď „Putin nás nedá“. Dobře, říkám, tak čistě teoreticky, co byste dělali, kdyby se přesto dohodli. „Tak vezmeme zbraně a budeme se bránit, protože pod Ukrajinu už nikdy ne!!!“ Myslíte, že je možné najít pádnější odpověď na Vaši otázku?
Jednou z podmínek Ukrajiny pro zahájení mírových jednání s Ruskou federací v současném konfliktu je návrat hranic ke stavu z roku 1991. Je takový vývoj reálný?
V podstatě jsem na tuto otázku již odpověděl. Nevěřím, že by to bylo možné, už kvůli černomořské námořní základně. Ukrajina měla několik možností, jak to nešťastné válčení, ve kterém hraje „naše“ vláda roli užitečných idiotů, ukončit. Velký mocipán za velkou louží jí to nedovolil, a tak vraždění dvou slovanských národů pokračuje. Obávám se, že to je jeden z důvodů, proč se to děje. Říkám-li jeden z důvodů, vidím jich samozřejmě více. Dalším je zájem Ameriky co nejvíce poškodit ekonomiku Evropy jako svého konkurenta, na kterého již nemají. To byl důvod zničení obou plynovodů, odpojení Evropy od ruských energií a surovin. Vyhlašování sankcí, které sami nedodržují, tak bych mohl pokračovat.
