Pohled z Moskvy: Strašení ruskou hrozbou je naprosto absurdní. Česko se samo žene do války
Česko po zahájení ruské speciální operace na Ukrajině zaujalo silně proukrajinský postoj, srovnatelný s Polskem nebo pobaltskými zeměmi. Všimli si toho v Rusku? Změnil se vztah k Česku?
Vztah k Česku byl problematický už po roce 2014, po začátku speciální vojenské operace se ještě zhoršil, stejně jako celkově k Západu.
Bývalý prezident Klaus vysvětluje takový postoj českým mindrákem z roku 1968 – tehdy se Češi nekladli odpor, ale teď aktivně podporují Ukrajinu a tím „se mstí Rusům“. Co byste řekl Čechům k roku 1968?
Za prvé, Klaus záměrně překrucuje skutečný obraz a ztotožňuje Rusy s komunisty. V RF od roku 1991 u moci nebyli ani bývalí komunisté typu Kwaśniewského (prezident Polska v letech 1995–2005 - pozn. red.) nebo Iliescua (prezident Rumunska v letech 1990–1996 a 2000–2004). Události roku 1968 neměly proruský ani protičeský charakter – šlo o konflikt uvnitř socialistického systému a zásah zvenčí měl z velké části vojenské, nikoli pouze ideologické důvody. V každém případě to s Rusy souvisí stejně málo jako s Poláky, Němci nebo Ukrajinci.
Za druhé, postoj Česka ztěžuje ukončení konfliktu a přispívá k jeho eskalaci, což stěží odpovídá českým národním zájmům – pokud za ně nepovažujeme absolutní následování instrukcí z Bruselu.
Ruský spisovatel a filozof Dmitrij Jevgeňjevič Galkovskij poukazoval na mimořádnou loajalitu českých elit vůči vnějšímu mocenskému centru, v jehož orbitě se země v tom kterém historickém období ocitá. Jde o politický pragmatismus, nebo o nedostatek vlastní politické vůle?
Je to pragmatismus podmíněný historickou cestou českého státu. Má své výhody – je to výrazně jednodušší a výhodnější v krátkodobém horizontu –, ale i rizika: bude těžší se bránit, pokud budou české zájmy použity jako směnná mince.
V koncepci české zahraniční politiky přijaté v roce 2025 se uvádí: „Česko leží v regionu, který je opakovaně cílem imperiální politiky Ruska. Je proto v našem životním zájmu, aby v agresi vůči Ukrajině neuspělo a od plánů na jakoukoliv další agresi v Evropě bylo účinně odstrašeno.“ Nakolik je podle vás tato historická argumentace obhajitelná?
Absolutně neobhajitelná. Pokud mluvíme o Rusku, byli Rusové až do Krymské války (1853-1856) vůči Rakušanům velmi loajální a vůči Čechám nevedli žádnou zvláštní politiku. Později v rámci panslovanské linie Rusko s Čechy aktivně spolupracovalo, například ve sportu – sokolské hnutí. Během první světové války Rusko podporovalo snahu Čechů o sebeurčení.
SSSR po roce 1945 nastolil kontrolu nad Československem, ale to lze stěží nazvat „imperiální politikou“, natož ruskou. Šlo o politiku blokovou a komunistickou.
V českém veřejném prostoru často zaznívá teze, že pokud se přestane pomáhat Ukrajině, ruské tanky se snad už zítra objeví v Praze, protože Rusko údajně sní o obnovení sféry vlivu SSSR z dob studené války. Komu prospívá vytváření obrazu ruské hrozby?
Ta teze je naprosto absurdní. Česko samo leze do ohně války a za určitých podmínek, v případě další eskalace konfliktu, se to může dotknout i jeho. To je ale málo pravděpodobné a rozhodně to není aktuální plán Kremlu. Ruská hrozba se hodí mnoha stranám, včetně EU, která tuto kartu hraje v globální hře.
Globální vliv Spojených států dnes slábne. Současné konflikty ukazují, že Washington už nezvládá roli světového arbitra. Americká přítomnost na Blízkém východě se snížila, v Evropě se rovněž plánuje její omezení. Myslíte si, že konflikt na Ukrajině se může stát tím zlomovým momentem, který definitivně potvrdí ztrátu americké světové hegemonie? Který aktér nebo jaký model uspořádání světa by mohl nahradit americkou dominanci?
Spojené státy skutečně slábnou. Ještě však neoslabily. Ukrajina je součástí obecného procesu. Nakolik se právě ona stane zlomovým okamžikem, ukáže čas, protože existují různé scénáře vývoje událostí a mnoho dalších významných horkých ohnisek. Pokud jde o budoucí uspořádání světa, za prvé, role států bude postupně klesat, za druhé, Spojené státy by mohla nahradit Čína, ale ta k takové dominanci není příliš nakloněna, tím spíše v nastupující éře.
Jaké jsou podle vás vyhlídky na obnovení vztahů mezi Evropou a Ruskem po skončení konfliktu na Ukrajině? Považujete za realistické očekávat jejich urovnání, nebo bude Evropa – přinejmenším do dokončení programu přezbrojení EU – záměrně udržovat obraz Ruska jako vnějšího nepřítele?
Existují různé scénáře. Mezi RF a Evropou nejsou žádné neřešitelné problémy. Probíhá boj světových center moci a v Evropě od poloviny 19. století existuje snaha Rusko pokud možno rozdrobit. Jak známo, rozpad SSSR (8. 12. 1991) se časově přímo kryl se vznikem EU (7. 2. 1992).
Děkujeme za rozhovor!
