Přání války našich čelních představitelů je enormní. Chovají se jako politici v Německu v 30. letech
Pane poslanče, začátkem března SPD jako jediná ze všech českých politických stran hlasovala v Evropském parlamentu proti dalšímu zasílání zbraní na Ukrajinu a proti posílání peněz Ukrajincům. Co považujete za vhodný způsob společné podpory/účasti Evropy v tomto konfliktu?
Evropa by měla konečně přehodnotit politiku přilévání oleje do ohně a místo bezbřehé podpory zabíjení iniciovat mírové řešení konfliktu na Ukrajině. Pokud tedy není cílem nechat padnout většinu ukrajinských mužů a následná revize hranic z minulého století.
Česká republika v přepočtu na počet vlastních obyvatel pomohla humanitárně přijetím a podporou téměř 680 tisíc lidí z Ukrajiny, zcela nad rámec běžné pomoci za cenu deficitu českého státního rozpočtu. Co se týká dodávek zbraní, střeliva a munice, bavíme se dosud o částkách převyšujících stovku miliard a v souhrnu s humanitární pomocí uprchlíkům se tak částka může vyšplhat ke stovkám miliard korun. Jak vidíme bez hmatatelných výsledků v průběhu konfliktu.
Premiér Fiala prohlásil, že se povedlo vybrat finance na nákup 500 tisíc kusů munice pro Ukrajinu ze třetích zemí. K české iniciativě se zatím připojilo 18 zemí. Proč podle Vás předseda vlády neřeší se stejným odhodláním a rychlostí vnitrostátní problémy?
Premiér Fiala je buď posedlý Ukrajinou, nebo si hraje na jejího premiéra. Občané v České republice a jejich problémy mu jsou spíše na obtíž. Myslím, že jednoho dne mu to voliči v České republice patřičně spočítají.
Nedávno ministr zahraničí Jan Lipavský označil Andreje Babiše za bezpečnostní hrozbu. Jeho slova o potřebě mírových jednání v konfliktu na Ukrajině „podkopávají obranyschopnost a politické postavení“ České republiky, tvrdí ministr. Proč podle Vás je nyní pacifizmus označován vládou za ohrožení? Svědčí to nepřímo o připravenosti kabinetu již nyní zapojit dostupné české vojáky do horkých bojů?
Česká vláda včetně ministra Lipavského si hraje na geopolitické „vůdce“, nicméně jejich význam je v globálním měřítku marginální. Chovají se podobně jako politici v Německu v 30. letech minulého století, a jejich přání „drang nach osten“ vypovídá buď o ztrátě pudu sebezáchovy, nebo roli užitečných idiotů a vazalů. Jak to s námi dopadlo po Mnichovské zradě, víme. Jestli vláda vyšle naše vojáky na území Ukrajiny, udělá z našeho území terč se všemi možnými důsledky. Očividně přání války našich čelních představitelů je enormní a kdokoliv si přeje mír, je patřičně onálepkován a zostuzen.
Místopředseda KDU-ČSL Jana Bartoška trvá na tom, že poslanci „musí podstoupit“ debatu o vyslání vojáků ze západních zemí na Ukrajinu i proto, aby zanedlouho „nebojovali na českém území“. Kvůli čemu SPD nepodporuje diskuzi o vyslání českých instruktorů na Ukrajinu a možné zapojení českých jednotek do aliančního korpusu?
Jsme proti jakémukoliv vysílání českých vojáků na Ukrajinu. Jen debata na toto téma je úplně mimo realitu. Pan Bartošek má zřejmě „modrou knížku“, tak si neuvědomuje, že návrat našich vojáků z Ukrajiny může být také v zinkových rakvích. Ukrajina není státem začleněným v NATO a rozhodně se na ní nevztahuje článek 5 Washingtonské smlouvy. České území bude naopak ohroženo až ve chvíli, kdy nás Fialova vláda zatáhne do globálního konfliktu kolektivního Západu pod vedením šílených politiků a ochotných generálů do bojů na Ukrajině. To je pro nás nepřijatelné.
