Příznivci vlády se odnaučili diskutovat. Podle Hampla znají pouze cenzuru. Jak to překonat?
Pane doktore, v podvečer státního svátku průzkum agentury Median odhalil, že 59 procent dotázaných lidí cítí návrat cenzury a omezování svobody projevu, polovina respondentů se občas obává otevřeně vyjádřit své názory. Co podle Vašeho názoru kromě politiky a médií ovlivnilo současné rozdělení společnosti?
V České republice se stalo to, že skončila studená občanská válka, jedna strana dosáhla drtivého vítězství a vítězové se zařizují podle svého. Vítězové pochopitelně nemají zájem na dalším pokračování politické soutěže a nahrazují ji vládou jednoho politického kartelu. V této souvislosti připomínám, že ani komunistická strana nevládla sama, nýbrž v rámci Národní fronty, tedy jakési trojkoalice. Nová vládnoucí moc pochopitelně nemá zájem ani na svobodě opozičního projevu.
Cenzuru a zastrašování opozice přitom nemůžete dělat tajně, to by nemělo smysl. Musíte to dělat tak, aby to všichni viděli a báli se. To se současné liberální oligarchii daří.
Zaznamenával jste podobnou náladu od roku 1989? Vidíte shodné rysy s předlistopadovou dobou?
Nemáme hodnověrná data z výzkumů z předlistopadového období, takže můžeme jen spekulovat. Současný stav nepřišel náhle. Svobody ubývalo postupně a v různých segmentech společnosti různou rychlostí. Nižší manažeři nadnárodních korporací nebo třeba redaktoři velkých médií mají méně svobody než za Husáka již dobrých deset let. Oproti tomu venkovský řemeslník si pořád může nadávat, jak chce.
Rozdíl v pociťované míře svobody asi velký není. Rozdíl je naopak v tom, že tehdy rostla životní úroveň, lidé měli chuť mít děti a celkově byla společnost naladěna optimisticky. I disidenti, kteří nenáviděli režim, byli ve svých osobních výhledech optimističtí. Dnes převažují chmury a deprese.
Čím se dá vysvětlit nostalgie části občanů po době před rokem 1989? (Každý šestý Čech podle STEM/MARK se domnívá, že před revolucí se žilo lépe).
Výsledky jednotlivých výzkumů se liší, nicméně celkově platí, že většina těch, kteří zažili předlistopadový režim jako dospělí lidé, jej hodnotí lépe než ten současný. Většina dnešních odpůrců komunistického režimu jej zná pouze ze současných médií.
Ano, může v tom hrát roli nostalgie. Ale na druhou stranu, je těžké najít nějaký objektivně měřitelný parametr, ve kterém by na tom současný režim byl lépe. Snad zdravotnictví, které těží z vědecko-technického pokroku, a tudíž i delší doba života. Ale i tahle výhoda se v posledních letech rozplývá, jak ve zdravotnictví chybí peníze i kvalifikovaný personál.
Průzkum Medianu mimo jiné zjistil, že lidé by uvítali celospolečenskou diskuzi. Jaká platforma by podle Vás byla k tomu nejvhodnější? Má o to zájem vedení státu?
Každý by uvítal diskuzi, ale to neznamená, že každý je diskuze schopen. Obávám se, že v tuto chvíli by se celospolečenská diskuze otevírala velmi obtížně. Skalní příznivci vládnoucí skupiny strávili celé roky tím, že se odnaučovali diskutovat. Neznají jiný způsob diskuze než cenzuru, represi a zastrašování. Druhá strana je, žel, podobně zaťatá. Překonání bublin by bylo nesmírně obtížné, i kdyby o to někdo stál.
My právě o takové překonání bublin usilujeme v rámci Jungmannovy národní akademie, kde by společnou půdou měl být vědecký přístup, racionalita a důkladné znalosti. Ale taky dokážeme zasáhnout jen omezený okruh lidí.
