Prof. Budil k Istanbulské úmluvě: Násilí v rodině by se nemělo řešit nadnárodní ideologickou agendou
Vláda nedávno schválila Istanbulskou úmluvu. Ministři o smlouvě tvrdí, že z právního hlediska se nic zásadního nezmění, ale přitom pomůže úroveň domácího násilí snížit. Je to adekvátní řešení problémů násilí v rodině?
Nemyslím si to. Násilí v rodině je samozřejmě velmi závažný problém, který by nicméně měl být řešen kvalitním právním prostředím a snadnější vymahatelností práva, a nikoliv prostřednictvím nadnárodní ideologické agendy nerespektující historická a sociokulturní specifika různých národů.
V čem podle Vás spočívají rizika přijetí smlouvy pro tradiční rodinu?
Úmluva chápe reálné problémy mezilidských vztahů a rodinného soužití jako záminku pro šíření ideologicky podmíněného sociálního inženýrství. Velmi citlivou oblast vztahů mezi partnery, manžely a rodiči a dětmi, která je životně důležitá pro každou společnost, deformuje povrchním ideologickým jazykem pozdního liberalismu.
Jak vnímáte možnou ratifikaci této úmluvy Českou republikou?
Z výše uvedených důvodů nepokládám ratifikaci úmluvy Českou republikou za rozumnou a žádoucí.
Istanbulská úmluva je dokument Rady Evropy. V platnost vstoupila poté, co ji ratifikovalo deset zemí Rady Evropy v roce 2014. V současnosti je ratifikována v 36 zemích. Turecko, které ji ratifikovalo mezi prvními, od ní odstoupilo.
Text úmluvy odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Násilí vůči ženám dokument vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci. V úmluvě se státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby.
