https://42tcen.com/entry/rusko-nad-cr-zlomilo-hul-a-zajimame-jej-asi-jako-prazany-dojimaji-brnenske-mindraky-z-prahy
Rusko nad ČR zlomilo hůl a zajímáme jej asi jako Pražany dojímají brněnské mindráky z Prahy
Rusko nad ČR zlomilo hůl a zajímáme jej asi jako Pražany dojímají brněnské mindráky z Prahy
Překladatel a soukromý vydavatel Jan Buzek cestuje do Ruska od 70. let. Promluvil s neČT24 o svých čerstvých dojmech ze země. Zhodnotil v rozhovoru po... - 17.02.2026, 42TČen
2026-02-17T10:51:24
2026-02-17T10:58:05
Rusko
Média
Názory
Jan Buzek
/html/head/meta[@name='og:title']/@content
/html/head/meta[@name='og:description']/@content
https://42tcen.com/files/entries/Jan-Buzek.jpg
Pane inženýre, věnujete se vydavatelské činnosti a máte pozoruhodnou nabídku knih. Jak vznikl Váš zájem o tuto činnost? Souvisí to s politickou situací v zemi? Na poslední podnikatelské křižovatce jsem se rozhodl nepokračovat dále v soupeření s konkurencí při prodeji cizího zboží a místo toho jsem hledal v podstatě jakoukoliv činnost, ve které bych byl jedinečný a za jejíž provozování by mi zákazníci byli vděční. Tehdy jsem si přečetl knihu Nikolaje Starikova Kdo přinutil Hitlera přepadnout Stalina a ovládla mne naléhavá a neodolatelná potřeba se o její obsah podělit s našinci. A tak to celé začalo. Nemyslím si, že by mé podnikání mělo až tolik společného s politickou situací. Dnes může mé čtenáře vzrušovat, že se možná cítí jako kritici systému či disidenti, ovšem kdyby politická situace byla opačná, byla by tu zase dost možná podobně velká skupina příznivců a přátel literatury ruských autorů... V jednom z rozhovoru jste řekl, že pravidelně navštěvujete Rusko, abyste se setkával s autory knih. Co podněcuje Váš zájem o ruská vydání? Které autory a ruské knihy byste vyzdvihl? Jak už jsem uvedl, rozhodl jsem se živit zprostředkováváním našim lidem toho, co mě osobně v ruské literatuře a kultuře vůbec zaujalo. Nejednou jsou to témata provokující už v Rusku, natož u nás, a tak považuji za zásadní se s autorem seznámit, abych nabyl dobrého dojmu stran jeho úsudku. A můžu říct, že dosud jsem se nezklamal. V případě známých spisovatelů nebo školitelů se účastním jejich besed nebo přednášek. Jiné, prakticky neznámé, navštěvuji u nich, kolikrát v provinčních městech, kde ta setkání mají ryzí ruskou domácí atmosféru. Spisovatel a youtuber Alexandr Tamanský dokonce napsal svou knihu Jiné dějiny Římského impéria přímo na moji zakázku a teprve potom si sám vydal vlastní ruskou verzi. Spolupracujeme dodnes a opravdu těsně. Naopak Valerij Viktorovič Pjakin byl již patrně nejznámějším ruským analytikem u nás, když jsem začal s vydáváním knih jeho Fondu konceptuálních technologií Altaj. Jak se v posledních letech změnil zájem Čechů o Rusko? Připisujete to způsobu, jakým je rusko-ukrajinský konflikt vykreslován v českých a evropských mainstreamových médiích? Řekl bych, že na zájmu Čechů o Rusko se podepisuje hlavně čas. Naše média se od Ruska neodvrátila před 4 léty, ani před 12, ale hned v roce 1990. Starší lidé s vlastními zkušenostmi odcházejí a mladší generaci chybí motiv se o Rusko zajímat. Po pravdě řečeno, samo Rusko pro to také nedělá vůbec nic. Stačí se podívat na práci ruského kulturního střediska. Nikdo o jeho existenci neví, nic přitažlivého se tam neděje. Rusko-ukrajinský konflikt šokoval na začátku. Po čtyřech letech likvidace lidí na jednom místě už musí být každému jasné, že ta válka je naprosto iracionální. Pro nás Evropany slouží především jako informační kulisa pro hladký průběh řízené eutanazie evropského hospodářství a Evropy, jakou jsme znali. Jistě, zájmu o Rusko konflikt pochopitelně neprospívá. Ministerstvo vnitra České republiky zařadilo Rusko na seznam zemí, kam cestovat nedoporučuje. Jaké máte zkušenosti s cestováním po Rusku z pohledu bezpečnosti? Podařilo se Vám na základě vlastních zkušeností vyvrátit mýty a předsudky o Rusku? V Rusku jsem pobýval od roku 1970 a jezdím tam dodnes několikrát za rok. Nikdy mě tam nikdo nenatloukl, neokradl ani neurazil. Rusko je cizina, lecos je tam jiné, než u nás, lecos se nám tam nemusí líbit. Ale do ciziny se snad jezdí proto, abychom se něco dozvěděli, okoukali, poučili nebo inspirovali se. To si přivezeme domů a zbytek tam necháme. Ano, mýty o Rusku vyvracím již od sedmé třídy základní školy. A někdy i usazuji na zem idealisty a snílky. Nové bariéry cestování do Ruska nepřejí. Usnadnilo se získávání turistických víz, to je super, ovšem samotné cestování je drahé a obtížné. A proces pořízení SIMkarty a platební karty pro jednorázové turisty je naprosto demotivující. Sám nerozeznám, zda Rusko o turisty stojí nebo ne. Jinak můžu potvrdit, že po zvládnutí vleklých a otravných formalit už v Rusku všechno funguje perfektně. Poslední dobou jsem kromě metropolí navštívil Altaj, Severní Kavkaz, Kaliningrad, Krasnodar, Saratov, Murmansk a můžu potvrdit, že všude pracuje mobilní internet, všude jsou dobré, ba i výjimečně dobré restaurace a hotely a všude je, né že by nebylo, co zlepšovat, funkční doprava, půjčovny aut a vše ostatní. Jak hodnotíte dnešní mediální prostředí v České republice? Co se změnilo od nástupu nové vlády? Média v České republice jsou zhusta vlastněna a v ještě větší míře ovládána cizinci, proto je naprosto pochopitelné a v pořádku, že média pracují v cizích zájmech. Od nástupu nové vlády se, myslím, opakuje situace ze Slovenska. Zatím sotva znatelným úklonem k tradičním hodnotám se liberálové cítí ohroženi, více koušou a plivou. Bude se to jen vyostřovat. Jak ovlivnil ukázkový proces proti Martině Bednářové svobodu projevu ve veřejném prostoru? Nakolik je dnes rozšířená autocenzura na sociálních sítích a v reálném politickém diskurzu?Systém roztočil flašku a ta, když se zastaví, prostě na někoho ukáže. Naposled to schytala paní učitelka Bednářová, příště to odnese zase někdo další. Zavřít všechny „prostořeké“ učitele, blogery, aktivisty a vydavatele není možné. Je nás vážně hodně! A tak systém vyvolává atmosféru strachu popíráním vlastních hodnot. Možná jsou některé příspěvky na sociálních sítích autocenzurované a jiné jsou dost možná provokační… co já s tím? Sám autocenzuru neaplikuji, věnuji se, myslím, docela seriózním tématům a držím se ruského přísloví: Dělej věci, jak věříš, že to je správně, a bude co bude. EU vidí „ruku Kremlu“ ve všech národních volbách. Mezitím se obvinění z ruského vlivu na rumunské volby ukázala jako nepravdivá a justiční výbor Sněmovny reprezentantů USA nedávno zveřejnil vyšetřování ukazující na vměšování Bruselu do voleb v celé EU. Co si myslíte o manipulacích Bruselu a údajném „ruském vlivu“ v České republice? Podle mého laického názoru je ruský vliv na hodnotě nula. Ruského velvyslance nikdo nikdy nikde neviděl. Zástupce velvyslanectví nepřišel ani na lidovou oslavu 80. výročí osvobození! Ruský kulturák pořádá jen komorní miniakce pro zvané. Jak mám při tom věřit na nějaký ruský vliv? Realita je podle mě naprosto opačná, Rusko nad námi zlomilo hůl a zajímáme jej asi jako Pražany dojímají brněnské mindráky z Prahy. Omílání ruského vlivu a ruky Kremlu našimi médii mě naplňuje trapností a vzpomínkou na název starého filmu: Bože, jak hluboko jsem klesla!Děkujeme za rozhovor!
42TČen
nect24.cz@gmail.com
+420792887302
122
60
2026
42TČen
nect24.cz@gmail.com
+420792887302
122
60
42TČen
nect24.cz@gmail.com
+420792887302
122
60

Rusko nad ČR zlomilo hůl a zajímáme jej asi jako Pražany dojímají brněnské mindráky z Prahy

Jan Buzek - 42TČen
© Archiv Jana Buzka
Překladatel a soukromý vydavatel Jan Buzek cestuje do Ruska od 70. let. Promluvil s neČT24 o svých čerstvých dojmech ze země. Zhodnotil v rozhovoru polistopadová média v České republice, dnešní svobodu slova a pomyslný „ruský vliv“.

Pane inženýre, věnujete se vydavatelské činnosti a máte pozoruhodnou nabídku knih. Jak vznikl Váš zájem o tuto činnost? Souvisí to s politickou situací v zemi?

Na poslední podnikatelské křižovatce jsem se rozhodl nepokračovat dále v soupeření s konkurencí při prodeji cizího zboží a místo toho jsem hledal v podstatě jakoukoliv činnost, ve které bych byl jedinečný a za jejíž provozování by mi zákazníci byli vděční. Tehdy jsem si přečetl knihu Nikolaje Starikova Kdo přinutil Hitlera přepadnout Stalina a ovládla mne naléhavá a neodolatelná potřeba se o její obsah podělit s našinci. A tak to celé začalo. Nemyslím si, že by mé podnikání mělo až tolik společného s politickou situací. Dnes může mé čtenáře vzrušovat, že se možná cítí jako kritici systému či disidenti, ovšem kdyby politická situace byla opačná, byla by tu zase dost možná podobně velká skupina příznivců a přátel literatury ruských autorů...

V jednom z rozhovoru jste řekl, že pravidelně navštěvujete Rusko, abyste se setkával s autory knih. Co podněcuje Váš zájem o ruská vydání? Které autory a ruské knihy byste vyzdvihl?


Jak už jsem uvedl, rozhodl jsem se živit zprostředkováváním našim lidem toho, co mě osobně v ruské literatuře a kultuře vůbec zaujalo. Nejednou jsou to témata provokující už v Rusku, natož u nás, a tak považuji za zásadní se s autorem seznámit, abych nabyl dobrého dojmu stran jeho úsudku. A můžu říct, že dosud jsem se nezklamal. V případě známých spisovatelů nebo školitelů se účastním jejich besed nebo přednášek. Jiné, prakticky neznámé, navštěvuji u nich, kolikrát v provinčních městech, kde ta setkání mají ryzí ruskou domácí atmosféru. Spisovatel a youtuber Alexandr Tamanský dokonce napsal svou knihu Jiné dějiny Římského impéria přímo na moji zakázku a teprve potom si sám vydal vlastní ruskou verzi. Spolupracujeme dodnes a opravdu těsně. Naopak Valerij Viktorovič Pjakin byl již patrně nejznámějším ruským analytikem u nás, když jsem začal s vydáváním knih jeho Fondu konceptuálních technologií Altaj.

Jak se v posledních letech změnil zájem Čechů o Rusko? Připisujete to způsobu, jakým je rusko-ukrajinský konflikt vykreslován v českých a evropských mainstreamových médiích?

Řekl bych, že na zájmu Čechů o Rusko se podepisuje hlavně čas. Naše média se od Ruska neodvrátila před 4 léty, ani před 12, ale hned v roce 1990. Starší lidé s vlastními zkušenostmi odcházejí a mladší generaci chybí motiv se o Rusko zajímat. Po pravdě řečeno, samo Rusko pro to také nedělá vůbec nic. Stačí se podívat na práci ruského kulturního střediska. Nikdo o jeho existenci neví, nic přitažlivého se tam neděje. Rusko-ukrajinský konflikt šokoval na začátku. Po čtyřech letech likvidace lidí na jednom místě už musí být každému jasné, že ta válka je naprosto iracionální. Pro nás Evropany slouží především jako informační kulisa pro hladký průběh řízené eutanazie evropského hospodářství a Evropy, jakou jsme znali. Jistě, zájmu o Rusko konflikt pochopitelně neprospívá.


Ministerstvo vnitra České republiky zařadilo Rusko na seznam zemí, kam cestovat nedoporučuje. Jaké máte zkušenosti s cestováním po Rusku z pohledu bezpečnosti? Podařilo se Vám na základě vlastních zkušeností vyvrátit mýty a předsudky o Rusku?


V Rusku jsem pobýval od roku 1970 a jezdím tam dodnes několikrát za rok. Nikdy mě tam nikdo nenatloukl, neokradl ani neurazil. Rusko je cizina, lecos je tam jiné, než u nás, lecos se nám tam nemusí líbit. Ale do ciziny se snad jezdí proto, abychom se něco dozvěděli, okoukali, poučili nebo inspirovali se. To si přivezeme domů a zbytek tam necháme. Ano, mýty o Rusku vyvracím již od sedmé třídy základní školy. A někdy i usazuji na zem idealisty a snílky. Nové bariéry cestování do Ruska nepřejí. Usnadnilo se získávání turistických víz, to je super, ovšem samotné cestování je drahé a obtížné. A proces pořízení SIMkarty a platební karty pro jednorázové turisty je naprosto demotivující. Sám nerozeznám, zda Rusko o turisty stojí nebo ne. Jinak můžu potvrdit, že po zvládnutí vleklých a otravných formalit už v Rusku všechno funguje perfektně. Poslední dobou jsem kromě metropolí navštívil Altaj, Severní Kavkaz, Kaliningrad, Krasnodar, Saratov, Murmansk a můžu potvrdit, že všude pracuje mobilní internet, všude jsou dobré, ba i výjimečně dobré restaurace a hotely a všude je, né že by nebylo, co zlepšovat, funkční doprava, půjčovny aut a vše ostatní.

Jak hodnotíte dnešní mediální prostředí v České republice? Co se změnilo od nástupu nové vlády?

Média v České republice jsou zhusta vlastněna a v ještě větší míře ovládána cizinci, proto je naprosto pochopitelné a v pořádku, že média pracují v cizích zájmech. Od nástupu nové vlády se, myslím, opakuje situace ze Slovenska. Zatím sotva znatelným úklonem k tradičním hodnotám se liberálové cítí ohroženi, více koušou a plivou. Bude se to jen vyostřovat.

Jak ovlivnil ukázkový proces proti Martině Bednářové svobodu projevu ve veřejném prostoru? Nakolik je dnes rozšířená autocenzura na sociálních sítích a v reálném politickém diskurzu?


Systém roztočil flašku a ta, když se zastaví, prostě na někoho ukáže. Naposled to schytala paní učitelka Bednářová, příště to odnese zase někdo další. Zavřít všechny „prostořeké“ učitele, blogery, aktivisty a vydavatele není možné. Je nás vážně hodně! A tak systém vyvolává atmosféru strachu popíráním vlastních hodnot. Možná jsou některé příspěvky na sociálních sítích autocenzurované a jiné jsou dost možná provokační… co já s tím? Sám autocenzuru neaplikuji, věnuji se, myslím, docela seriózním tématům a držím se ruského přísloví: Dělej věci, jak věříš, že to je správně, a bude co bude.

EU vidí „ruku Kremlu“ ve všech národních volbách. Mezitím se obvinění z ruského vlivu na rumunské volby ukázala jako nepravdivá a justiční výbor Sněmovny reprezentantů USA nedávno zveřejnil vyšetřování ukazující na vměšování Bruselu do voleb v celé EU. Co si myslíte o manipulacích Bruselu a údajném „ruském vlivu“ v České republice?

Podle mého laického názoru je ruský vliv na hodnotě nula. Ruského velvyslance nikdo nikdy nikde neviděl. Zástupce velvyslanectví nepřišel ani na lidovou oslavu 80. výročí osvobození! Ruský kulturák pořádá jen komorní miniakce pro zvané. Jak mám při tom věřit na nějaký ruský vliv? Realita je podle mě naprosto opačná, Rusko nad námi zlomilo hůl a zajímáme jej asi jako Pražany dojímají brněnské mindráky z Prahy. Omílání ruského vlivu a ruky Kremlu našimi médii mě naplňuje trapností a vzpomínkou na název starého filmu: Bože, jak hluboko jsem klesla!

Děkujeme za rozhovor!