Šebestík: Střední Evropa je jediný prostor v EU, kde je vůle po návratu k normální existenci

Pane doktore, co považujete za hlavní událost (události) v domácí politice v letošním roce?

Pokud mluvíme o domácí politice, pak jednoznačně nejvýznamnější událostí roku 2025 bylo to, k čemu došlo, bohužel, až na podzim. Tedy konec vlády Petra Fialy a jeho lidí. Nicméně, struktury moci, kterou tito lidé reprezentovali, se nerozpadly ani doma, a už vůbec ne na Západě. Stále mají u nás vliv poradci Petra Pavla, prorežimní mediální mainstream, řada osobně motivovaných aktivistů-provokatérů a všichni ti, kterým byl Fialův režim užitečný. Ti budou ještě dlouho kousat a škrábat a těšit se, že se karta brzy zase obrátí v jejich prospěch a vše bude jako dřív. Ba ještě mnohem hůř než dřív, protože se budou chtít pomstít.

Co pro vás bylo největším překvapením loňských voleb do Parlamentu a povolebního sestavování vlády?

Překvapilo mě, že před branami Sněmovny s velmi těsným výsledkem zůstalo hnutí Stačilo. Doufal jsem, že v nové vládní koalici kolem Babišova hnutí ANO by právě Stačilo mohlo spolu s SPD Tomia Okamury a jeho partnery působit jako katalyzátor, který by ve vládě urychloval „chemické reakce“. Tedy přesněji řečeno, který by hlídal, aby lavírování Andreje Babiše mezi Bruselem a potřebami ČR, této jeho očekávané další plavby mezi Skyllou a Charybdou, neodvedly předsedu ANO příliš daleko od toho, co od něj očekávají nejenom jeho voliči, ale i mnozí jiní občané, kteří už opravdu nechtěli pokračovat v kurzu Fialovy vlády. Otázkou je, zda podobnou roli, jakou mohlo hrát Stačilo, zastanou Motoristé sobě. Zatím na ni odpověď nemám. Okamura a Rajchl prozatím předvolební sliby plní. Snad tomu bude tak i nadále.

Že do jmenování premiéra a do povolebního sestavování nové vlády zasáhnou hradní poradci, tedy struktura dřívější moci, bylo evidentní. Zdrželi příchod nové vlády cca o dva měsíce, což je méně, než se od nich čekalo. Vede to však k otázce, k jakým ústupkům od rozumné politiky české vlády se Andrej Babiš neviditelnému centru moci zavázal? V Bruselu na jednání o završení krádeže ruských peněz Babiš přijal roli Chytré horákyně. Ani Brusel či Berlín, ale ani Budapešť nebo Bratislava. Prostě něco mezi tím, opatrná Praha čekající už skoro tradičně na to, až jak to dopadne jinde.

Jaká očekávání máte od nastupující Babišovy vlády v domácí politice a ve vztahu ČR s EU? Jaká největší rizika a úkoly má před sebou?

Očekávání mám minimální. U Babiše a jeho vlády lze patrně s jistou nadějí doufat, že rychlý úpadek země, jaký akceleroval za vlády Fialovy, se mírně zpomalí. Posílení nezávislosti státu vzhledem k Bruselu, hlubokému státu ve Washingtonu, případně i vůči Berlínu a Londýnu bude nanejvýš kosmetické. Andrej Babiš patří systému, který stále ještě vládne na Západě, třebaže snad, doufejme, oslabuje. Do střetu s jeho strukturami v zahraničí Babiš určitě nepůjde. Prokázal svoji přizpůsobivost okolnostem během přijímání Evropskou komisí řízených opatření údajně proti covidu-19, spíše proti právům občanů. Hlavně to byl tlak na hromadná očkování „hlava nehlava“, která se ukázala být především dobrým byznysem. A také takto zareagoval při použití staré „vrbětické kauzy“ (stále nevíme, kam měly zbraně z Vrbětic vlastně putovat) k prohloubení rusofobie načasované spolu s britskou kauzou Skripalových a dalšími nedoloženými obviněními na adresu Ruska a na očekávaný ruský vojenský zásah do války Kyjeva proti Donbasu. Babišova vláda také tehdy vyřadila ruský Rosatom z tendru na dostavbu Dukovan, což bylo vzhledem k pozitivní zkušenosti české energetiky s ruským dodavatelem dokonale absurdní. Ale bylo toho třeba, neboť se vědělo, že Rus už devátý rok nečinně přihlížet zabíjení svých krajanů na Donbase, vyzbrojování Kyjeva a jeho vtahování do NATO nebude. Západní vládnoucí struktury ale potřebovaly, aby Evropané už preventivně k smrti nenáviděli Rusko a Rusy, a tak se pracovalo na jejich obviňování. Důkazy nikdo nikdy nepředložil. Tehdejší vláda ANO a sociální demokracie se tomu nedokázala vzepřít. Možná to i lze pochopit, neboť ta moc nad nimi byla drtivá. Dnes je sice slabší, díky některým změnám ve Washingtonu, o to však urputnější, vzteklejší, zuřivější a nejspíš i mstivější. Vláda Andreje Babiše bude nepochybně mnohem prospěšnější ČR, než byla vláda Fialova. (Babiš si určitě nemyslí, že cílem vlády je zničit stát, ve kterém vláda působí.) Výraznější nápravu pozice ČR vzhledem k oligarchům a militaristům Západu ale od ní nečekám.

Čím si vysvětlujete lhostejnost veřejnosti vůči celé řadě rezonančních kauz Fialovy vlády? Proč proti četným podvodům politiků veřejnost nepovstala, a dokonce jim dala více hlasů než během minulých voleb?

Naprostá většina obyvatelstva žije svými vlastními starostmi, nemá čas ani chuť zabývat se detailněji tím, co se děje v domácí politice, natož ve světě. A proč se to děje. Informace lidem zprostředkovávají média, hlavně ta s největším dosahem. A pokud tato média považují za úkol více manipulovat než informovat, více vést k nějakému chování než nabízet vyváženou a fundovanou analýzu faktů pro vlastní myšlení, potom velmi mnoho lidí soudí, že k tvorbě vlastního stanoviska prostě postačí přijmout to, co se pořád dokola říká, píše a ukazuje v prostoru mediálního hlavního proudu. Bylo to v televizi? Tak to musí být pravda. No a neštěstí je hotovo.

Problém není v tom, že by občané nebyli schopni dopátrat se, jak se věci mají skutečně. Potíž je v tom, že to mnozí nepovažují za prioritní. Dokud se jich osobně nezačne něco negativně, hodně bolestivě, dotýkat, tak to prostě neřeší. Mediální mainstream má největší přístup k občanům. Co řeší tato média a jak to řeší, co zdůrazňují a co ignorují, zamlčují, v podstatě pouze toto existuje a je uchopitelné. Jestliže mainstream zametá pod koberec kauzy Fialovy vlády, pak o nich veřejnost ví jen málo nebo skoro nic. Takže je neřeší. Mainstream naopak dokáže vyrobit případ takřka z ničeho a krmit jím veřejnost tak dlouho a dokonale, až se city veřejnosti s potřebami médií začnou úplně shodovat. Média mají k dispozici fotografie, dokumentární záběry. Vše, co vyvolává emoce, se dá stříhat nebo u toho zaměňovat místo, čas, aktéry. Občan nemá možnost jít se osobně přesvědčit o tom, co se kde stalo a jak se to stalo. Věci se dějí často příliš daleko od jeho domova. Nejméně 90 procent všech mediálních sdělení jsou denně pro jejich adresáty neověřitelná! Síla médií s velkým dosahem je drtivá a západní mediální prostor je pod takovým dohledem, že do něj alternativa proniká jen stěží.

V devadesátých letech minulého století učil mediální mainstream nenávidět Srby. Potom usilovně vyučoval multikulturalismus a vítání migrantů. Dlouhodobě strašil národy klimatickými změnami. Pak nastal čas strašit lid pandemií, a když pandemie mediálně přestávala působit, vrátil se mainstream k výchově k nenávisti vůči Rusku. Kdo se řídí mediálním hlavním proudem, dostává se do kůže oslíka, který jde neomylně za tyčí, na kterou jeho pán zavěsí mrkev. Zde je tak trochu i odpověď na otázku, jak se mohlo stát, že strany Fialovy koalice plus Piráti dostali ve volbách v roce 2025 dokonce více hlasů než ve volbách předchozích, kdy občané ještě neměli zkušenost s jejich počínáním. Hlavní proud médií se jejich kauzám prostě nevěnoval. Tak jako se nevěnuje ničemu, co si nepřeje, aby občané věděli. Nevolníka za feudalismu indoktrinovali jednou týdně v kostele. Moderní člověk má tohle na talíři 24 hodin denně.

Jak vnímáte rozsudky soudů v případu učitelky Martiny Bednářové a Pavla Křivky oproti procesům finančních podvodů v Kampeličce, nezákonnému zasílání vojenské techniky na Ukrajinu a táhnoucí se kauze Dozimetr s pěti vraždami?

Nová vláda ve složení ANO, SPD a Motoristé sobě by měla okamžitě zastavit pronásledování lidí pro jejich názory, a naopak se zasadit o to, aby soudní moc byla v České republice nezávislou instancí práva. Nezákonné posílání vojenské techniky kyjevskému režimu je kauza, jejíž vyšetření je naprosto nezbytné, třebaže právě zde se nová vláda ocitne opět ve velice prekérní situaci. Je totiž evidentní, že „sponzorství“ kyjevskému režimu ze strany Západu rozhodně nebyl altruismus, ale že se za tím skrývá mnoho hodně nepříjemných překvapení. Evropská komise a mnozí „lídři“ v EU prodlužují válku dost možná také proto, aby se nezačalo vyšetřovat.

Fialově vládě veřejnost vyčítala upřednostňování zájmů uprchlíků z Ukrajiny před bezpečím a zájmy vlastních občanů, přehlížení růstu kriminality Ukrajinců. Změní se to podle vás za vlády Babiše? Jaké další sociální problémy bude muset řešit nový kabinet?

Fialova vláda dělala pouze to, o čem soudila, že jí to přinese příznivé hodnocení Bidenovy administrativy v Bílém domě, Evropské komise a lídrů v Berlíně, Londýně a v Paříži. To byla kompletní souprava azimutů Fialovy vlády. Mimo ně neučinila Fialova vláda ani krok. Bála se, že se bez cizího kompasu ztratí. Masarykova „česká otázka“ se zde dočkala vyřešení (snad ne definitivního) v podobě absolutní závislosti na cizí vůli. Bezvýznamnost a bezmoc jako národní program?

Občany Ukrajiny není možné ztotožňovat s kyjevským režimem, třebaže poměrně velké procento Ukrajinců režim podporovalo a podporuje. Jiní ale rozhodně nikoliv. Na 12 milionů obyvatel Ukrajiny vyřešilo svůj poměr k místním oligarchům, kompradorům a šovinistům tím, že „hlasovalo nohama“. Odešli ze země ještě před rokem 2014. Další miliony následovaly později. Naprostá většina obyvatel té země jsou oběti úplně cizích, absolutně bezohledných architektů využití západoukrajinského šovinismu k nové fázi staré války anglosasů proti Rusku; a s nimi domácích oligarchů a pučistů z roku 2014, kteří jim dali svoji zemi a její obyvatelstvo k dispozici, aby se sami udrželi u moci a dosáhli osobního profitu. Jednou se toto ocitne před soudem dějin! Uprchlíci z Ukrajiny ve velkých počtech, v jakých přicházejí, a v jakých ještě přijdou, představují vážný bezpečnostní problém. Babišova vláda bude muset najít kompromis mezi altruismem a bezpečím občanů. Čím déle bude západní Evropa bránit míru, tedy odstranění prvotních příčin konfliktu, jak to naprosto logicky žádá Moskva, tím hůře se bude vyvíjet situace také s uprchlickými vlnami, neboť Ukrajina bude jen a jedině v horším stavu, takže lidí, kteří ji budou chtít opustit, bude spíše přibývat. Babišova vláda by měla kompletně přehodnotit dřívější Fialovu politiku vůči Rusku i k Ukrajině. Toho se ale nejspíš odváží opět jen pomalu, váhavě, v malých dávkách a hodně opatrně.

V souvislosti s odmítavým postojem ČR, SR a České republiky ve věci finančních garancí evropské půjčky pro Ukrajinu se hovoří o novém formátu V4. Jak hodnotíte perspektivy této středoevropské trojky v prosazování společných zájmů v roce 2026?

Andrej Babiš na již zmíněné schůzce v Bruselu neřekl, co říci měl, a sice, že další miliardy pro kyjevský režim pouze prodlužují válku, eskalují konflikt a vedou jedině k dalšímu zabíjení. Jinak osud Ukrajiny pouze sečtou a desetkrát červeně podtrhnou. Česká republika bude pochopitelně dluh splácet stejně jako ostatní členské státy, protože EU už jen zvyšuje svoje zadlužení a ekonomika EU padá dolů. Kdo jiný než občané států EU budou dluhy splácet? Promítnou se zkrátka do všeho, co pro občany EU Evropská komise ještě přichystá.

Ano, formát V4 se asi musí obejít bez Polska, neboť Polsko opět sleduje svoji historickou trajektorii, na které v 18. století dospělo k úplnému zániku státnosti. Polsko zajímá východní politika, kde se stále nepřátelsky střetává s Ruskem. Polský nacionalismus a polské velmocenské sny jsou nepoučitelné, směřují znovu k nějaké formě obnovení vlivu ve východní Evropě. Spojenci Polska zde mohou být Stubbovo Finsko a Pobaltí se spoustou svých „Stubbů“. Pro Českou republiku může Polsko představovat spíše problém než spojenectví. Už jednou Polsko využilo situace a přišlo si pro Těšínsko a na Slovensku pro několik vesnic. Pokud Polsko posílí a jeho militarizace s americkou pomocí z něj učiní silného hráče, bude se snažit menší státy na jih od svých hranic řídit, což rozhodně není příjemná vyhlídka.

Po rozpadu bipolárního světa se Polsko postupně přimknulo ke Spojeným státům. Je připraveno prosazovat americkou politiku vůči Rusku (a obecně ve východní Evropě), tak jako Velká Británie už tradičně a z vlastního zájmu dohlíží na to, aby se kontinentální Evropa nestala součástí přirozeného eurasijského hospodářského prostoru, tedy aby se Německo nevrátilo k výhodné spolupráci s Ruskem a dalšími zeměmi BRICS+. Britskou politikou bylo vždy „rozděl a panuj“ (divide et impera). V Německu „BlackRock-Kanzler“ Friedrich Merz zase militarizuje Němce a obnovuje myšlenku na revanš vůči Rusku, asi za porážku ve válce, což Londýn samozřejmě vítá a podporuje, neboť je rád, když v jeho válkách umírá za britské zájmy někdo jiný.

Pro země nové V3, Českou republiku, Maďarsko a Slovensko, je v podstatě nutností usilovat o co nejtěsnější a všestrannou integraci, protože současná Evropa prožívá „renesanci“ běsů, které se už nikdy neměly objevit a o kterých jsme doufali, že jsou minulostí. Její budoucnost je, zdá se, docela nevyzpytatelná. Von der Leyenová spolu s Kajou Kallasovou a několika dalšími figurami dokonale zničily původní smysl Evropské unie. Jediný prostor v rámci EU, který je alespoň částečně čitelný a ve kterém existuje byť jen trocha vůle po návratu k normální existenci, tvoří skutečně pouze ona dunajská páteř střední Evropy, možná opět i s Rakouskem a snad výhledově i se Slovinskem, Chorvatskem a se Srbskem, které zůstává mimo EU, a udělá dobře, když na tom stavu nic nezmění. V tomto prostoru není rusofobie doma, byla sem uměle zanesena, pěstována, hnojena a zalévána. Tyto země nejsou s Ruskem v žádném sporu, nemají zájem o některá území bývalého carského impéria či SSSR, ani potřebu se za něco mstít. Ne všechno bylo vždy v pořádku, ale za nenávist to rozhodně nestojí. Netouží po kořisti ruských surovin a zdrojů. Pro Moskvu tudíž nepředstavují nepřítele. Mediální mainstream zde prostě vaří rusofobii z vody. Z hodně špinavé vody.

Děkujeme za rozhovor!