Slota: Pracujeme na premiéře video dokumentu Volba národa - Svědectví z Donbasu i v Česku
Pavol Slota: Ohlasy na tento videodokument jsou velmi pozitivní a obyčejní občané mě různými způsoby oslovují s tím, že jsou nám velmi vděční za odvahu jet na Donbas a přinést pravdu nejen na Slovensko. Obyčejní lidé, kteří nemají vymyté mozky propagandou, mají dost všech lží a dezinformací, které u nás šíří západní propagandistická mašinérie. Myslím, že situace v České republice je z hlediska vymytých mozků mnohem horší.
Videodokument se mezi lidmi šíří hlavně organickou cestou nebo příslovečným „tam-tam“, což je znamení, že i když existují dlouhodobé tendence pravdu umlčet, lidé si vždy najdou způsob, jak pravdu šířit, jak ji udržet při životě. Hlavní mediální kanály tento videodokument samozřejmě ignorovaly, což se dalo očekávat. Sice mě to mrzí, protože jsem se těšil na pověstný mediální lynč, ale asi sociologové, kteří za nimi stojí, vyhodnotili, že to jen pomůže pravdu o Donbasu, pravdu o tomto ozbrojeném konfliktu a vzkříšeném banditismu rozšířit ještě dál mezi lidi a mohlo by se stát, že i těm, kteří věří narativu západní propagandy, nasadí brouka do hlavy a začnou pochybovat o informacích, kterými jsou krmeni a manipulováni.
Nyní se tedy samotný videodokument a informace o něm šíří takříkajíc v rámci našich vlastních prostředků. Velmi nám pomáhají média „alternativy“, která působí na Slovensku, ale i v České republice, za což jsme nesmírně vděční. A samozřejmě všem lidem, kteří videodokument sdílejí nebo o něm říkají svým přátelům. Videodokument byl dokonce již přeložen do několika jazyků, do ruštiny, angličtiny, francouzštiny, italštiny a myslím, že bude i německý překlad. Videodokumentu si všimla i největší ruská zpravodajská služba RT (Russia Today), která náš videodokument rozšířila kromě Ruska i do zemí, jako je Indie. Koneckonců jsme v informační válce a bojujeme na poli, které ovládají a kontrolují především západní tajné a zpravodajské služby, pro které je samozřejmě cenzura běžnou pracovní metodou.
Kdo se zúčastnil premiéry?
Premiéry se zúčastnila moje manželka Andrea, moji přátelé, členové národní strany DOMOV, také členové Unie válečných veteránů, poslankyně Judita Laššáková, poslanec Ivan Hazucha a několik dalších představitelů SMERu-SD, také poslanec Roman Michelko, který je nominantem SNS, několik bývalých poslanců a vysokých politických činitelů, zástupci velvyslanectví Ruské federace na Slovensku, novináři a občanští aktivisté. Svou přítomností nás podpořili i zástupci z České republiky, Michaela Grzegorzová a Vladimíra Bondarenková z SPD a Otto Černý ze strany Trikolora. Patří jim naše upřímné poděkování.
Máte nějaké plány na další promítání svého filmu? Plánujete je v České republice?
Ano, samozřejmě, kromě toho, že se snažíme videodokument šířit na webu a sociálních sítích, bychom rádi vyrazili i do terénu a promítali ho lidem osobně, a hlavně si s nimi povídali. Pracujeme také na premiéře v České republice, ale nemohu vám teď říct, jak to dopadne, protože, jak jsem říkal, situace v České republice je mnohem horší než na Slovensku. Takže uvidíme.
Uvádíte, že dokument je snahou ukázat „zakázanou“ pravdu o občanské válce a současné speciální vojenské operaci na Ukrajině. Podařilo se vám tohoto cíle dosáhnout?
Myslím, že ano. Nejdůležitější je, aby se k lidem stále dostávala zpráva, že speciální vojenská operace není ruskou agresí proti „mírové“ Ukrajině, ani nebyla začátkem ozbrojeného konfliktu.
Lidem je třeba podávat pravdivé informace, je třeba jim říci, že občanskou válku zahájil v roce 2014 banderovský režim v Kyjevě proti etnickým Rusům, že to byla genocida vůči nim a že tato dlouhotrvající občanská válka jen plynule přešla ve speciální vojenskou operaci. Sami obyvatelé Donbasu nám řekli, že Rusko mělo vojensky zasáhnout mnohem dříve. Každý, kdo to zpochybňuje, by se měl jít zeptat samotných obyvatel Donbasu. Nechápu ty naše spoluobčany, kteří mohou tvrdit, že si obyvatelé Donbasu všechno vymýšlejí. Proč by si někdo vymýšlel, že jsou bombardováni, proč by si někdo vymýšlel, že čelí blokádě potravin a vody, proč by si někdo vymýšlel to, co zažil na vlastní kůži? Ale každá válka má svůj konec a s ním přichází pravda. Zajímalo by mě, jak se pak budou všichni ti pochybovači pošklebovat a jestli se pak vůbec budou moci podívat sami na sebe do zrcadla.
Jaký byl pro vás nejsilnější nebo nejdojemnější moment při natáčení filmu?
Mám malého syna, děti mám moc rád. Proto pro mě nejdojemnějším momentem byla Alej andělů - památník dětem, z nichž některé byly ještě v kočárku, které zavraždili banderovci. Co to musí být za (ne)lidské bestie, že dokážou nenávidět a vraždit i nevinné děti! Zaslouží si podle vás taková zrůda vůbec nějaké slitování nebo odpuštění! Asi ne, a přesně takové zrůdy jsou ti banderovci, ti „sláva Ukrajině“, „dobří hoši Západu“, které naše vlády podporují a zásobují zbraněmi a municí, aby tito „dobří hoši“ mohli vraždit děti.
Bylo něco, co jste z nějakého důvodu nemohli do filmu zahrnout?
Natočili jsme několik záběrů, které jsme pak museli předělat. Požádali nás o to lidé, kteří nás doprovázeli, protože se nám podařilo do záběrů dostat předměty vojenského charakteru, které bylo možné následně z videa lokalizovat a zaměřit. Jinak nám nikdo v ničem nebránil.
Média hlavního proudu se snaží za každou cenu potlačit jakýkoli pohled na konflikt na Ukrajině, který je v rozporu s jejich jedinou povolenou pravdou. Dělají to však tak hrubě, že ztrácejí veškerou důvěryhodnost. Jak se říká, vždycky můžete oklamat některé lidi nebo občas všechny, ale ne všechny najednou. Kdy podle vás nastane ten okamžik, kdy lidé konečně pochopí, že jim mainstream vymývá mozky?
Když se propaganda pro někoho stane realitou, vnímá skutečnou realitu jako propagandu. Na Donbas jsme jeli jako Slováci a vrátili jsme se jako Slováci. Jeli jsme tam, abychom viděli realitu na vlastní oči a slyšeli pravdu na vlastní uši, a to se také stalo. Víme, jaká je realita a kde je pravda, a nikdo nás nemůže přesvědčit o opaku, natož někdo, kdo na Donbasu nikdy nebyl. A tragikomické je, že mě už několik lidí přesvědčilo, že jsem neviděl, co jsem skutečně viděl, a že jsem neslyšel, co jsem skutečně slyšel. A myslíte si, že takoví lidé někdy něco pochopí, když to nechápou ani teď? Pak se prostě přepnou do jiného režimu, nechají se přeprogramovat, převrátí kabáty a budou se ušklíbat, že oni přece vždycky věděli, jak to doopravdy je. Víte, dnes je prostě jiná doba, online svět, sociální sítě. Dneska není doba, kdy se po převratu v roce 89 nějaký estébák odstěhoval do jiného města, kde nikdo nevěděl, co je zač, a dodnes tam předstírá, že je spořádaný občan. Internet si pamatuje všechno.
Děkujeme za rozhovor!
