Smlouva DCA je podřízením ČR zájmům USA. Podle Havla hrozí zapojení do konfliktu na Ukrajině
Pane Havle, jak tento záměr hodnotíte?
Jiří Havel: Vše nasvědčuje tomu, že akce ČMKOS slouží spíše jako taktika prodlužování agonie současné vlády. Odbory budou chvíli „hrozit“, ale jejich šéf Josef Středula úkolovaný Aspen Institutem má nejspíš zadání jen vábit občany pro myšlenku „revoluce odborů“. Můj osobní pocit je, že je to jen hra o čas. Uvidíme jistě mnoho televizních debat a jednání, ale za měsíc budeme na stejném místě.
Premiér Fiala popírá výtky odborů o absenci komunikace se zástupci vlády. O čem svědčí styl komunikace koaličních představitelů s odboráři?
Petr Fiala popře i skutečnost, že tráva je zelená a bude všem vnucovat, že je fialová. Vládě a jejímu předsedovi nelze věřit ani jednou větu, kterou vypouští z úst.
Je známo, že některé odborové organizace a další organizace a iniciativy naléhají neustále na vládu, aby začala toto neúnosné zvýšení nákladů zejména českých domácností řešit, ale vláda s nimi dlouhodobě nekomunikuje. Záměrem vlády je vydržet nejdéle ve své pozici stůj co stůj. Potřebují nejspíš naší zemi přivést k řízenému bankrotu.
Je to součást plánu pro implementaci digitální měny a nástupu do systému sociálního kreditu. Mimo tyto ekonomické cíle nás také mohou zapojit do otevřeného konfliktu na Ukrajině ratifikací dohody o spolupráci ČR a USA v oblasti obrany, kterou jede podepsat ministryně obrany Černochová do USA. Pod tímto honosným názvem se ale skrývá podepsání smlouvy o naprostém podřízení České republiky zájmům USA, díky ní hrozí i aktivní zapojení naší země do válečného konfliktu na Ukrajině.
Co podle Vás je potřeba zohlednit/případně připravit nová spojenectví, aby požadavky odborů vláda alespoň částečně vyslechla?
Obávám se, že tato vláda bude svojí „hluchotu a slepotu" hrát až do samotného konce. Rád bych věřil, že se některým iniciativám podaří dát odspodu dohromady zemědělce, dopravce, odborové organizace větších podniků a další organizace, protože jejich spojením a protestními akcemi podobnými těm například v Holandsku by bylo možné donutit vládu zastavit tuto likvidaci našeho státu, ale obávám se, že to lidé pochopí až minutu po dvanácté.
Ačkoliv jsem se jako aktivista snažil dělat maximum pro nenásilné řešení (které neustále preferuji) a doufal, že se vytvoří dostatečný tlak na naši vládu, bohužel se tak nestalo. Obávám se, že ke změnám dojde až tehdy, když se v českém národě probudí alespoň kousek husitství. Zatím se ale vládě daří velmi vychytralými psychologickými kroky držet většinovou společnost v naději, že se situace zlepší a že se změny téměř nikoho nedotknou. Opak je pravdou. Tak uvidíme co se stane v následujících měsících.
