Vidlák: Češi a Slováci jsou bratři a jejich vztahy fakt nestojí na Petrech Pavlech
Vnímání ukrajinského konfliktu v Česku se liší od vnímání na Slovensku. A to natolik, že to způsobilo zhoršení vztahů mezi vládami obou zemí. Co je podle vás příčinou tohoto rozdílného vnímání?
Já osobně bych neřekl, že se vnímání ukrajinsko - ruského konfliktu v České republice a na Slovensku zase tak liší. Obě země mají svou liberální kavárnu, která je podobně silná a je spolu propojená. Stejně tak mají obě země své konzervativní kruhy, které jsou rovněž propojené. Rozdíl je jen v tom, že na Slovensku už byly volby a u nás ještě ne. Stejně tak je rozdíl ve slovenském a českém volebním systému. Slováci navíc nemají senát. U nás se volí v krajských volebních obvodech, na Slovensku v jednom obvodě po celé zemi.
Zhoršení vztahů se týká pouze naší současné vlády a jakmile tato vláda skončí, skončí i zhoršení vztahů. Češi a Slováci jsou bratři a jejich vztahy fakt nestojí na Petrech Pavlech nebo Vítech Rakušanech. O Markétě Pekarové ani nemluvím.
Může se současna roztržka odrazit na vztazích mezi národy?
Ani v nejmenším. Náše vztahy jsou staleté a nejsou poznámenány žádnou vzájemnou válkou ani okupací. Češi ani Slováci se nevzájem nikdy nevraždili a nikdy si nekradli území. Jen jsme občas měli v čele idioty, kteří se snažli škodit, ale nikdy to dlouho nevydrželo. Nevydrží to ani tentokrát.
I když se jedná o klasický „kdybysmus“, přeci bychom se chtěli zeptat, jak by to dnes v Česku bylo, kdyby mělo jiného prezidenta a jiného premiéra?
Na to se zeptejte (bývalého předsedu Ústavního soudu ČR Pavla) Rychetského. Ten se před volbami hodně snažil, abychom měli právě tohoto premiéra a tohoto prezidenta. Ale jinak je to přece jednoduché - Slováci měli Matoviče, teď mají Fica. My teď máme Fialu a budeme mít zřejmě Babiše. Naše pozice se hodně příblíží slovenské a maďarské pozici. Ale víc bych od toho nečekal. Vztahy ve východní Evropě jsou poznamenány minimálně na dvě generace. Vyteklo tam příliš mnoho krve, než aby se nad tím dalo jen mávnout rukou.
V ČR je krize levicových stran, sociální demokraté jsou mimo parlament a není jisté, zda se do něj vůbec vrátí. Na Slovensku naopak sociální demokraté vytvořili vládní koalici. Čím to podle vás je?
V Česku není krize levicových stran. V Česku je krize zelených a teplých stran. Ty jsou v háji a zcela oprávněně. Michala Šmardy mi vůbec není líto, že bude mít v životopise pohřbení nejstarší české politické strany. Odstrašující příklady jsou potřebné. Jen nevím, proč se takovým stranám říká levicové.
Na Slovensku to Fico pochopil a nedopustil, aby mu klasickou konzervativní levicovou agendu zničili pomocí LGBT a Zeleného údělu. A u nás bohatě stačí zdůrazňovat v programu zdravotnictví, důchody, školství a národní zájmy a politický úspěch se bez problémů dostaví.
Českou republiku a Slovensko dnes mimo jiné spojuje i polarizace společnosti. Zažíváme radikalizaci politické debaty, netoleranci k jiným názorům, nálepkování, potřebu zničit ideového protivníka. Kam až to podle vás může zajít? A kdy se to zastaví?
Já osobně se držím hesla, že pes, který štěká, nekouše. Doufám, že zůstane u slov. Budou to sice silná a hlasitá slova, která ale nepřejdou v násilí. V tomto jsou Slováci před námi, tam už se atentátník našel. A kupodivu nešlo o mladého radikála, ale starého hlupáka. Doufám, že to takhle zůstane, protože Češi ani Slováci násilí nemilují ani neschvalují. Ale pokud by to dál zašlo, bude to mnohem strašnější, než si dovedeme představit. Naposledy to bylo za Husitských válek a to přetvořilo českou společnost víc než cokoliv co přišlo v následujících staletích.
Ale osobně si nemyslím, že to zajde tak daleko. My Češi jsme jako Hobiti. Máme rádi klid a umíme přes sebe nechat velké dějiny prostě přejít. U nás se revoluce dělají pár dní před koncem...
