Vidlákovna: Poslední domácký dům v moři politické korektnosti, migračních paktů a grýndýlu

V dubnu Institut českého venkova nakoupil sýpku, kterou hodláte transformovat v komunitní centrum. Mohl byste přiblížit, jak tento projekt vznikl a k čemu centrum bude sloužit? Proč jste zvolil pro budování centra právě tento pozemek na Znojemsku?

Začnu odzadu. Hledal jsem takový objekt, který bude dostatečně blízko mému bydlišti, protože komunita se špatně buduje na druhém konci republiky. Zároveň jsem chtěl, aby Institut měl budovu, která bude reprezentovat hodnoty, které si vetkl do stanov. Venkov, zemědělství, vztah k půdě, úcta k lidské práci a dědictví po předcích. Sýpka, kterou jsme koupili, je z tohoto hlediska úplně ideální.

Za cenu garsonky v Brně jsme koupili objekt o pěti stech metrech podlahové plochy a k tomu dva a půl tisíce metrů půdy. A až dokončíme rekonstrukci, budeme mít komunitní centrum za cenu větší podnikové rekreační chaty.

A proč jsem se do takového projektu pustil? Inu, Sokolové měli sokolovny a Vidláci musejí mít vidlákovny. Pokud si přečtete jakýkoliv román od Jaroslava Foglara, tak zjistíte, kolik prostoru věnoval snaze o klubovnu. Komunitní centrum je prostě základ jakékoliv organizovanosti. Klubovna je prostě druhý domov. Pokud nechceme jen virtuálně „nadávat na poměry,“ musíme mít prostě základnu a symbol naší emancipace.

Má pro Vás jistý symbolismus předchozí účel této budovy, která byla dříve využívána jako sýpka?

A jaký! Ta budova má genius loci a soustřeďuje do sebe vše, čeho bychom si měli v této zemi vážit. Víte, my Češi, když chceme ukázat, že něco máme rádi, tak zdrobňujeme. Milovaná žena je ženuška, milovaný pes je psík a kdybychom měli rádi ministerstvo, bylo by to ministerstvíčko. Tož my jsme koupili nejmenší sýpku v republice. Tak akorát, aby se tam všechno vešlo, žádná megalománie. Je ukázkou řemeslného fortelu našich otců a dědů a já doufám, že jim rekonstrukcí vzdáme hold.

Jaké aktivity plánujete v tomto budoucím středisku pořádat? Co na vznik komunitního centra říkají obyvatelé obce Oleksovice?

Obyvatelé Oleksovic ještě neříkají nic, protože kromě zajišťovacích a udržovacích prací se tam ještě nic neděje. Uvidíme, co řeknou, až uvidí novou střechu a nová okna. Samozřejmě, budou u nás vítáni.

A víte, co bude první stálá aktivita? Večery s dobrým jídlem a zpěvem. Je nejvyšší čas být zase nekorektní a pouštět si hubu na špacír. Je zapotřebí si zpívat Nohavicu, Gotta i Hašlera. Je zapotřebí znovu zpívat o tom, jak nás přepadali Uhři a že jsme všechno přežili, byli jsme před Rakouskem a budeme i po Bruseli.

Ale jinak plánuju, že „Vidlákovna“ bude otevřená 365 dní v roce a bude jako Elrondova Roklinka. Poslední domácký dům v moři politické korektnosti, migračních paktů a grýndýlu.

Jak nyní probíhají přípravné práce na stavbě? Je potřeba dodatečná pomoc s budovou?

Vše probíhá podle plánu. Připravuje se projekt rekonstrukce, provádí se průzkum konstrukcí, je zažádáno o dílčí povolení na některé infrastrukturní prvky a snažíme se vypořádat s obrovským množstvím šílených požadavků, které si na nás vymyslela naše milující Evropská unie. Během prázdnin se tím vším určitě prokoušeme. Koncept představíme, jakmile budou všechny dotčené orgány spokojeny.

Opakovaně jste uváděl, že zdrojem financování nákupu byly dobrovolné příspěvky Vašich sledujících a podporovatelů. Média se přitom usilovala zdiskreditovat původ financí na nákup této budovy a pozemku. Jak vnímáte tyto pokusy o očerňování vašeho projektu? Proč nikdo neřešil původ financí Stropnického, když kupoval zámek pro komunitní centrum?

Nic zvláštního. Jen obyčejná nízkost a závist. Vidlák se totiž vymyká. Jaksi nezapadám do jejich představ dezoláta, který přece má být hloupý, bezzubý, zadlužený a zloděj. Ale nijak mě to nepřekvapuje. Přesně takhle reagovali na českou emancipaci za Národního obrození naši milí němečtí krajané. Také dělali všechno pro to, aby se „čecháčci“ nikdy nevzmohli. Jestli chtějí jít dnešní lepšoilidé stejnou cestou, neměli by se jednoho dne divit.

Navštěvují Vás během přestavby novináři z mainstreamu? Proč Vaši kritici a novináři nestojí o osobní kontakt a nedotazují se Vás přímo?

Oni by asi navštěvovali, ale já s nimi jaksi nekolaboruju. Díky volbám v roce 2025 jsem si krásně rozdělil české novinářstvo na škůdce a lháře. A řekl jsem si, že ať jim řeknu cokoliv, stejně to překroutí, a tak si nebudu kazit den a nebudu s nimi mluvit vůbec. Posílám je do brusele hned jak se představí. Alternativa už majnstýmové šmoky k ničemu nepotřebuje.

Plánujete v létě nějaké společenské akce nebo setkání Institutu českého venkova?

Zatím plánuju jen práci, práci a zase práci. Ale naštěstí mám dost příznivců, kteří i práci berou jako společenskou událost, takže o společnost nemáme nouzi a práce nám jde pěkně od ruky.

Děkujeme za rozhovor!