„Vrátit se ke kořenům a přivést kvalitní vzdělání”. Rédová k ochotě mladých Čechů opustit vlast
Mladí opouštějí Česko. Pětina českých dětí chce v dospělosti žít v zahraničí. Na možný odliv mladých lidí upozornil průzkum Mladé hlasy 2024, který provádí UNICEF ve spolupráci s agenturou STEM/MARK. Alarmujícím faktem je, že s vyšším věkem klesá chuť mladých v tuzemsku zůstávat. Ve věkové kategorii 14 až 17 let to plánuje jen 51 procent dospívajících. Chuť opustit rodnou zemi se přitom v posledních letech zvýšila. Jak tento trend lze vysvětlit?
Petra Rédová: Položme si zásadní otázku: proč chtějí mladí lidé opouštět naši zemi? Hledají lepší vyhlídky do budoucna a atraktivnější pracovní příležitosti? Často si představují, že na ně v zahraničí všichni čekají s otevřenou náručí a že jim pečení holubi budou létat přímo do... pusy. Ale ze své zkušenosti vím, že to tak není. I když doba pokročila a některé aspekty migrace se zjednodušily, na nově příchozí obvykle nikdo nečeká s otevřenými dveřmi a koláči na stole. Bez práce nejsou koláče – to platilo dříve a platí to i dnes. Pokud si mladí lidé tato fakta uvědomují, a přesto se rozhodnou odjet, mají mé požehnání. Taková zkušenost je totiž k nezaplacení.
Pak zde máme druhou skupinu – „rozmazlené dětičky“. Tito mladí lidé mají díky rodičům a jejich financím zametenou cestu a vidí svět skrze růžové brýle. Jejich probuzení v realitě může být tvrdé. Současná generace mladých je jiná, než jsme byli my. Obávám se, že si mnohdy neuvědomují hodnotu toho, co vybudovali jejich předkové. Aby pochopili cenu tradic, vlasti a respektu k ní, bude možná třeba silného otřesu. Láska k rodné zemi je základem všeho. Když ji získají, mohou cestovat kamkoli, ale vždy se budou rádi vracet domů – tam, odkud pocházejí.
Jak tento ukazatel (počet mladých, kteří si přejí Českou republiku opustit) lze snížit a jak moc to považujete za důležité?
Jak jsem již zmínila, otázkou zůstává, co mladé lidí žene ven. Odpověď na tuto otázku nám může pomoci najít cestu k nápravě. Osobní zkušenost je nenahraditelná, ale pokud lidem chybí kořeny, můžeme s tím jen těžko něco udělat. Na druhou stranu, mnoho dalších faktorů je řešitelných. Je klíčové vrátit se k základům a k našim kořenům. Musíme znovu přivést kvalitní vzdělání do škol a učit děti skutečnou historii, nikoliv její přepisované verze. Měli bychom je vést k respektu k ostatním, učit je diskutovat, ptát se a obhajovat své názory. Současná situace, kdy chybí prostor pro svobodné myšlení a debaty, vede k tomu, že se z mladých lidí stávají osobnosti bez vlastního názoru. Takoví lidé se ve světě snadno ztratí nebo se stanou oběťmi silnějších.
Od roku 1989 média soustavně adorují anglosaský svět. Dá se říci, že výsledky průzkumu jsou vedlejším účinkem mediální a kulturní masáže? Je to tedy slabost pronárodního marketingu?
Anglosaský svět se stal vítězem Studené války a od roku 1990 byla jeho kultura zcela dominantní po celém světě. Tato dominance přetrvává dodnes a připomíná sílu kultury starověkých Řeků v rámci Římské říše. Mainstreamová média však zůstala zakotvena v této éře a odmítají připustit, že svět se mezitím zásadně změnil. Dnes se pronárodní marketing neodehrává v zastaralých televizích, ale na moderních sociálních sítích. Kdo by také investoval do drahého a neúčinného marketingu, který již nikoho neoslovuje? Doba globalizace se pomalu chýlí ke svému konci. Její protagonisté stále působí velcí a mocní, protože stojí na zádech svých předků. Avšak skutečnost je jiná – jejich vliv slábne. V nadcházejících letech se svět promění a bude vypadat zcela jinak.
Dlouhodobě pracujete jako zdravotní sestra ve Velké Británii. Pokud porovnáte pracovní podmínky v tuzemsku a v zahraničí, je to skutečně tak velký rozdíl, který motivuje mladé odjíždět?
Musíme rozdělit dvě klíčové věci. První jsou peníze, které se ve srovnání s naší zemí mohou zdát nesrovnatelné. Pro obyvatele Londýna však často nejsou dostačující. Práci zdravotních sester místní nechtějí dělat. Podle jejích vlastních slov je to „náročné a špatně placené“. Výhodou je však možnost přesčasů, které jsou placené agenturou a přinášejí do rodinného rozpočtu extra finance, což otevírá více možností. Druhým, a pro mě velmi důležitým faktorem, je způsob spolupráce, možnosti růstu a respekt. To vše v českém zdravotnictví často chybí. Lékaři se zde často vnímají jako „bohové“, odmítají argumenty sester, přestože právě sestry tráví s pacienty nejvíce času a mají nejlepší přehled o jejich stavu.
Tato povrchnost a arogance kontrastuje s tím, co jsem zažila v Londýně. Tam jste součástí týmu. Lékař naslouchá vašim postřehům a zajímá se o váš pohled. Možnost růstu mají všichni bez rozdílu a díky kosmopolitnímu prostředí Londýna spolupracujete s lidmi z mnoha národností. Práce v Londýně mi vyhovovala, zatímco život jsem vedla v naší zemi. Odešla jsem však po smrti svého přítele, kterého jsem paradoxně poznala na JIP v Brně – kde jsem podle některých novinářů údajně nikdy nepracovala. Sama jsem se naučila anglicky, vrátila se do oboru a díky vstřícnosti zaměstnavatele dostala možnost vystudovat vysokou školu v oboru neurověda. Česká pracovitost je v zahraničí vyhlášená a já se práce nikdy nebála. Proto povýšení přišlo brzy. Zůstala jsem sama se synem, ale díky vstřícnosti vedení jsem mohla cestovat mezi Británií a Českem. Čas přinesl nové příležitosti a nabídky na trvalé opuštění České republiky, ale pro mě to bylo nepřijatelné. Zde jsem doma, sem vozím peníze, které za tvrdých podmínek vydělávám, a tuto zemi miluji. Kdysi mi ČR nedala příliš šancí, a tak jsem se rozhodla ukázat jí záda. Přesto jsem zůstala propojena s lidmi, kteří zde žijí. Někdy je třeba vyrazit na cestu, abyste získali nové poznatky a pochopili, co je opravdu důležité. Práce v zahraničí a tamní zkušenosti jsou k nezaplacení, a věřím, že je uplatním i zde doma.
Rodičovství plánuje pouze 29 procent mladých Čechů, zjistil průzkum Masarykovy univerzity a Univerzity Karlovy. Před pěti lety to bylo 42 procent dotázaných. Poklesly i plány dotázaných lidí mít v budoucnu dítě. Jaká sociální, demografická a ekonomická rizika může tento trend přinést České republice v příštích desetiletích? Existuje riziko ekonomické stagnace způsobené stárnutím populace?
Není divu, že mladí lidé často váhají přivést dítě do světa plného chaosu, ideologií a nejistoty. Paradoxně to vnímám jako zodpovědné rozhodnutí. Byly časy, kdy děti vyrůstaly v rodinách, kde žily společně s rodiči a prarodiči, a vzájemně si pomáhali s výchovou. Ale to byla jiná doba. Existovala podpora v podobě nevratných půjček a stát měl skutečný zájem na tom, aby lidé zakládali rodiny. Mladí tehdy mohli získat bydlení spojené s pracovní příležitostí.
Dnes však nikdo neví, co přinese zítřek. Nejistota je tak velká, že jen málokdo je ochotný tato rizika podstoupit. K tomu se přidává otevřený svět plný možností, cestování a touhy po poznání. A pak tu máme i generaci, která si není jistá, jaké je její pohlaví nebo jak se vlastně cítí. Pro tyto jedince je skutečně lepší, pokud děti mít nebudou. No a nechceme si nic nalhávat – očkování proti covidu mělo také své následky, jako je snížení plodnosti, zvýšená potratovost a další problémy. Existuje už tolik studií na toto téma, že není třeba se do nich detailně pouštět. Pokud chceme obnovit porodnost, musíme vrátit zdravý rozum tam, kam patří. Přestaňme uznávat nesmyslné množství pohlaví a držme se těch, která nám dala příroda a která se učí v biologii. Dejme mladým lidem podmínky, aby chtěli zakládat rodiny, a hlavně je naučme, jak své děti vychovávat. Zplodit dítě je jedna věc, ale vychovat z něj slušného občana je věc druhá – a v dnešní době velmi náročná.
Děkujeme za rozhovor!