Za von der Leyenové se pod značkou EU vynořuje „čtvrtá říše“, varuje sociolog Petr Sak

Úvodem bych chtěl upozornit, že všechny společenské události a sociální jevy probíhají v sociálním časoprostorovém kontinuu, což je ovlivňuje a zpětně zase toto časoprostorové kontinuum sociálna dotvářejí. Jednou z dimenzí tohoto kontinua je nacismus, který se snaží vládnoucí ideologie a propaganda vtěsnat do Německa třicátých a čtyřicátých let. Ve skutečnosti se jednotlivé prvky nacismu v západní civilizaci postupně objevovaly již od 18. a 19. století.

Na nacismu můžeme rozlišovat formy projevu, které sloužily k ovlivnění a zfanatizování davu (hákový kříž, pozdrav Heil Hitler, pochodňové pochody…), a podstatu nacismu. Tou byl rasismus, který na jedné straně obsahoval nadřazenost árijské rasy, na druhé straně méněcenné rasy, především Židy a Slovany. Druhým klíčovým tématem nacistické ideologie byl antikomunismus. Obě témata byla spojována pod heslem „židobolševismus“. Nacistická ideologie měla být realizována likvidací méněcenných ras a obsazením jejich území. Tento cíl nacisté naplňovali holocaustem a genocidou v Bělorusku, na Ukrajině a v Rusku. V případě vítězství by byli na řadě Češi, kteří měli být částečně vyvražděni, částečně vyvezeni na Sibiř.

Západní koloniální státy nejen rasismus deklarovaly, ale velice drasticky také naplňovaly. Asie, Afrika, Jižní Amerika se staly místem genocidy a zotročování původního obyvatelstva. Existují odhady expertů, že USA v genocidě původních obyvatel vyvraždily až 100 milionů Indiánů. Souběžně Američané v Africe jako zvěř lovili černochy, které dováželi jako otroky do USA. Již ve dvacátých letech se západní státy chtěly intervencí zmocnit Ruska, což se nepodařilo, a tak to zůstalo na nacistickém Německu.

Ve své podstatě nacismus s ničím novým nepřišel, pouze to, co existovalo v neprovázané vágní podobě v západní civilizaci, sumarizoval do nacistické ideologie, kterou mohl politicky naplňovat.

Pro nacismus nejsou určující pouze cíle, ale také nástroje vládnutí, které charakterizuje vyloučení demokratických mechanismů a pro silové vládnutí využití všech institucí a subsystémů společnosti. Pro tento typ vlády se vžil název totalita podle toho, že vše (totálně) se využívá pro vládu nad občanem. Podstatou nacismu je vláda prostřednictvím kapitálu pro kapitál.

Nacismus se i v explicitní podobě vynořoval v zemích západní civilizace. Dokladem může být nacismus v britské královské rodině a mezi americkou elitou. Dokladem je účast Prescotta Bushe, dědy a otce dvou amerických prezidentů, v pokusu o nacistický puč v USA.

Nacistická skutečnost ve všech vrstvách společnosti, ideologie, politika, ekonomika, vojenství atd. byla velice výrazná a nebylo možné ji po válce anihilovat Norimberským procesem či jinými soudními procesy. Tzv. poválečná denacifikace byla spíše deklarativní než reálná, což dokládá zaujímání významných pozic ve státní správě i v soukromém sektoru významnými „bývalými“ nacisty. Vedle procesů formální denacifikace probíhaly procesy zcela opačné, které ať již záměrně či nezáměrně posouvaly nacismus z minulosti do budoucnosti.

CIA a německou zpravodajskou službu budovali nacističtí zpravodajci v čele s generálem Reinhardem Gehlenem. Také Bundeswehr budovali nacističtí generálové a bez vlivu nebyli nacističtí generálové ani při budování NATO. Můžeme si položit otázku: bylo budování těchto služeb sterilní vůči nacismu jejich zakladatelů? A otázku, nakolik jsou aktivity těchto organizací poplatné svým nacistickým základům.

V poslední době je v analytických textech autory stále více zmiňováno „hnědnutí“ západních společností či vynořování se protonacismu, kryptonacismu nebo neonacismu. Pokud je to pravda, je k pochopení současné západní civilizace a jejích jednotlivých společností nezbytné reflektovat projevy modifikovaného nacismu a procesy jeho prorůstání společenskou skutečností. Každou jednotlivou událost, tedy i volby, je třeba vnímat v kontextu pronikání vlivu modifikovaného nacismu.

V čem se nástup modifikovaného nacismu projevuje?

Prosazování do významných pozic lidí s nacistickými kořeny či s jinak projevovanou afinitou k nacismu. Ministryně předchozí německé vlády a současná předsedkyně Valného shromáždění OSN A. Baerbocková byla hrdá na svého dědečka, příslušníka SS s nejvyšším nacistickým vyznamenáním. Extrémistická militaristická politika nového německého kancléře Joachima Merze, který si vysloužil v Německu přezdívku šílený Fritz, poutá pozornost a žádá vysvětlení. Tato politika, které se dříve říkalo revanšismus, je pochopitelná při znalosti jeho rodinné historie, kdy lépe pochopíme jeho militarismus a fanatickou nenávist k Rusku. Jeho dědeček se přidal k úderným oddílům SA a získal hodnost oberscharführera a otec Joachim Merz po bojích na východní frontě strávil čtyři roky v sovětském zajetí.

Vypjatým militarismem a extrémní nenávistí k Rusům se vyznačuje eurokomisařka Kaja Kallasová, reprezentantka Estonska, země s nacistickou minulostí, nejbližšího spojence nacistického Německa. Její rodinné kořeny jsou jak nacistické, tak komunistické. K rodinné tradici také patří zneužívání politické pozice ke kriminálnímu obohacování. Za její vlády a vlády jejího otce se v Estonsku stali Rusové, stejně jako Židé v nacistickém Německu, druhořadými občany.

Ve Velké Británii se šéfkou zpravodajské služby MI6 stala Blaise Metreweliová, jejíž dědeček Konstantin Dobrowolski působil jako nacistický špion přezdívaný „Řezník“, který osobně vraždil Židy.

Na německou tradici navazuje Ursula von der Leyenová. Její postavení jako předsedkyně Evropské komise a způsob jejího kariérního postupu jsou mimořádně vhodné k politologické analýze. Navzdory její kriminální aféře v době jejího prvního funkčního období byla dosazena do nejvyšší funkce i podruhé. Jaké síly za ní stojí a pro koho provádí politiku likvidace evropské civilizace? Věrohodně působí odhalení Lubomíra Zaorálka, že do funkce byla dosazena nadnárodními korporacemi a finančním kapitálem (kryptokracií), jejichž zájmy jako loutka prosazuje. Pod vedením Ursuly von der Leyenové se pod značkou Evropské unie vynořuje „čtvrtá říše“.

Mezi nacismem třicátých a čtyřicátých let a současností není sociální prázdno, ale vrstevnaté strukturované sociálno, v němž lze pátrat po residuích minulého nacismu. Jak je známo, v době Protektorátu Böhmen und Mähren měla rodina Václava Havla velice nadstandardní vztahy s německým vedením, včetně gestapa, jehož byl Miloš Havel, strýc Václava Havla, agentem. Po 17. listopadu 1989, kdy starý režim již moc neměl a nový ji ještě neměl, několik týdnů Československá televize pod vedením Miroslava Pavla vysílala svobodně. V tomto období televize uvedla dokument BBC o Václavu Havlovi, v jehož rámci zveřejnila fotografii malého Vašíka Havla na klíně zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Zde lze hledat vysvětlení cesty Václava Havla po zvolení prezidentem do Německa s omluvou. V posledních letech řada českých politiků inklinuje k sudetoněmeckému landsmanšaftu, který v rozporu s jejich proklamacemi se s nacistickou zločinnou minulostí nevyrovnal. „Na sudetosněmu 2025 vystoupil zemský předseda bavorské organizace Sudetoněmeckého krajanského sdružení Steffen Hörtler; prohlásil, že odsun nacistických Sudetů z ČSR v roce 1945 byl „poválečný zločin“. Dokonce Angela Merkelová ve funkci kancléřky na tiskové konferenci prohlásila, že pro odsun nebyly morální ani politické důvody. Čeští politici spolupracující se sudetoněmeckým landsmanšaftem ve svých stanoviscích přecházejí od české k sudetoněmecké pozici. Je otázkou, zda mají pouze odlišný názor, či představují pátou kolonu v české politice (Pithart, Bělobrádek, Herman, Nečas, Bek, Pavel, Fiala, Sobotka, …). Můžeme pochybovat, zda jde o Čechy. Pavel Rychetský prohlásil, že se necítí Čechem a Petr Pithart o českém národě mluví a píše tak hanebně, že lze těžko předpokládat, že se považuje za Čecha. S dalšími to může být podobné. Typické pro tyto exponenty sudetoněmeckého landsmanšaftu je, že historie pro ně začíná rokem 1945 a koncem války a to, co se dělo v Sudetech v třicátých letech a za protektorátu, pro ně neexistuje. Analýzu působení sudetských Němců obsahuje „Historicko-politická analýza Českého svazu protifašistických bojovníků. „Sudetosjezd Brno 2026 NE! Pátá kolona sudetského kryptonacismu“.

Tolerancí či oslavováním nacistické minulosti. Revitalizace nacismu je uskutečňována technikou Owertonova okna, kdy populace je postupně formátována k akceptaci modifikovaného nacismu. K tomu slouží postupná změna hodnocení jednotlivých událostí spojených s nacistickou historií a prvků nacistické ideologie. Aktérům válečné historie se mění znaménka hodnocení a ti, kteří byli zatracováni, se stávají hrdiny, a bývalí vítězové a hrdinové se stávají zločinci. Ti, kteří nás v roce 1945 zachránili před genocidou, byli proměněni na okupanty.

V toleranci a následném přijímání nacismu tvoří předvoj pobaltské státy, které byly oddanými spojenci Adolfa Hitlera a fanatickými realizátory nacistické ideologie. V těchto zemích jsou oslavovány nacistické divize, likvidovány památníky Rudé armády. Pozadu nezůstává ani Ukrajina s oslavnými vzpomínkovými pochody na zločince Stepana Banderu a Romana Šucheviče, po nichž jsou pojmenovávány ulice a jsou jim stavěny sochy. Nacističtí Ukrajinci, kteří prováděli genocidu Židů, Poláků, Rusů i volyňských Čechů, jsou oslavováni a ukrajinská politika na ně navazuje. Nacistický banderovský pozdrav neslyšíme pouze od ukrajinských politiků, ale i od českých politiků, kteří tak deklarují svou příchylnost k nacismu.

Předělávání historie a vstřícnost nacismu je typická i pro Evropskou unii a její orgány - Evropskou komisi a Evropský parlament. Hlavní tézí nově konstruované historie je, že vlastně Adolf Hitler a nacisté nebyli ti špatní, protože bojovali proti židobolševismu a hlavně proti Rusům, a tak vlastně jsou naším předchůdcem a vzorem. Revitalizace nacismu je jedna strana propagandy a ideologie a druhá strana je dehonestace Rudé armády a Sovětského svazu - vítěze nad nacismem. O úspěšností předělávání historie 2. světové války svědčí i přesvědčení velké části japonské populace, že atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki svrhl Sovětský svaz.

Revitalizace nacistické ideologie, především rasismu zaměřeného na Slovany (Rusy) a antikomunismu. Antikomunismus byl základním bodem programu nacismu. Antikomunismus a útok na Sovětský svaz byly ideologické a politické viry, pro které byl nacismus v Německu kapitálem „kultivován“ jako viry v Petriho misce.

Narůstání vlivu nepolitických složek společenského a implicitně politického systému, jako jsou zpravodajské služby, policie, armáda, justice a média na fungování moci. Tyto subsystémy společnosti primárně neslouží občanovi, společnosti a demokracii, ale moci.

Justice. Justice se radikálně zapojila do politického boje s cílem ovlivnit výsledek parlamentních voleb a v podstatě silově, totalitními až nacistickými prostředky vyloučit demokratickou soutěž politických programů a politických stran. Justice se snaží diskreditovat opoziční politické strany (ANO, SPD, STAČILO!), ale vyvrcholením politického zneužití justice je zasahování Ústavního soudu do složení parlamentu a vlády. Současný předseda Ústavního soudu, komunistický antikomunista Josef Baxa vyhrožuje, že když se mu nebudou líbit výsledky parlamentních voleb, tak výsledky neuzná.

Zneužívání justice pro udržení politické moci není pouze specifikum Česka, patří to do modelu vládnutí evropské politické mafie ovládající Evropskou unii. Proto v řadě evropských států v návaznosti na účelové aktivity zpravodajských služeb a policie vstupuje do politického boje justice. V Rumunsku dokonce zasáhly cizí – francouzské tajné služby, aby nasměrovaly justici k vítězství svého kandidáta v prezidentských volbách. Zdá se, že zmanipulování voleb v Rumunsku se stává pro Evropskou unii modelem vládnutí s potlačením vůle lidu. Je to zřetelná revitalizace nacistického způsobu vlády. Ve Francii justice znemožnila favoritce prezidentských voleb Le Penové účast ve volbách a nebylo to poprvé. Účast ve volbách znemožnila justice a tajné služby v minulosti francouzskému socialistovi Dominique Strauss-Kahnovi a Françoise Fillonovi. V Německu zpravodajské služby (založené nacisty) ve spolupráci s justicí kriminalizují opoziční stranu Alternativu pro Německo AfD obviňováním z neonacimu za použití naprosto směšné argumentace.

Policie. Vzhledem k tomu, že justice nastupuje až jako druhý článek řetězce prosazování moci, stává se policie iniciátorem skryté politiky. Na policii záleží, zda podnět začne šetřit či ho odloží.

A jak můžeme vidět, policie je ochotna stíhat cokoliv, pokud to poslouží politické moci. Včetně takových totalitních až nacistických aktů, které otevřel Nejvyšší státní zástupce, komunistický vojenský prokurátor, komunistický antikomunista Igor Stříž, vyhrožováním národu, že kdo bude mít jiný než vládní názor, bude trestně stíhán se sazbou až 3,5 roku. Za několik měsíců se v televizi policejní prezident chlubil, že již takto stíhají ke stovce obviněných.

Zpravodajské služby mají tendenci být skrytou vládou, obsazovat do funkcí své lidi a ovládat je. Přitom současně zpravodajské služby kolonií jsou ovládány zpravodajskými službami dominantních zemí. Zpravodajské služby mají tendence překračovat kompetence dané jim zákonem a ovlivňovat politiku. V Česku se BIS angažovala politicky proti prezidentovi Miloši Zemanovi, včetně nelegálního odposlechu, a ač se jedná o tajnou službu, opakovaně vydává veřejné výroční zprávy nevalné úrovně, které mají spíše politický než bezpečnostní charakter. Překvapivé jsou také opakované úniky údajných informací z BIS do médií.

Média. Mainstreamová média, především Česká televize a Český rozhlas, mají vysoký indoktrinační potenciál. Do vědomí lidí a celku společnosti vnáší fiktivní realitu a konstruují neautentický život člověka a společnosti.

Televize Prima a Nova vzhledem k tomu, že ke svému financování potřebují sledovanost, a tedy také vyšší kvalitu vysílání než ČT, což není nijak těžké, občas jako třešničku na dortu pozvou do vysílání člověka s racionálním a kompetentním pohledem na realitu (Valeš, Kulidakis, Švihlíková, Tureček, Pelikán). Ovšem jejich jiskřičky pravdivého pohledu jsou zavaleny masou lží a dezinformací.
Pro pochopení působení světových médií je třeba si uvědomit, že tato média vlastní kapitál (kryptokracie) a jsou proto nástrojem prosazování zájmu kapitálu. To se prokázalo při covidové pandemii, kdy vlastníky farmaceutických firem i médií byl stejný kapitál, a proto působily ve stejném zájmu. Prioritní kategorií médií není pravda a informace, ale zájem těch, kteří médium vlastní, proto veškerá sdělení mainstreamových médií jsou podezřelá a je nezbytné je podrobit kritické analýze.

Pro cenzuru a dezinformace však vznikla zcela nová situace civilizačního rozměru socializací digitálních technologií a internetu, který se stal těžko kontrolovaným kanálem alternativních informací.

Armáda. Zasahování armády do života společnosti patří k tomu nejhoršímu v lidské civilizaci. Vědomy si nebezpečí ze strany armády, společnosti usilující o demokracii úzkostlivě dbají o izolaci armády na vnější bezpečnost. Intervence armády do vnitřní politiky je vždy znakem, že společnost není demokratická a politici zneužívající armádu jsou hrozbou pro svou zemi.

V Česku se provalilo šmírování opozičních politiků ze strany armádního Velitelství informačních a kybernetických sil pod vedením generála Radka Harateka. Aktivity vycházejí z dokumentu Volby 2025, ve kterém se hovoří o shromažďování informací ze sociálních sítí a konvenčních médií, podle kterých by bylo možné identifikovat jednotlivce, skupiny a politické strany. V této souvislosti mělo velitelství shromažďovat osobní údaje a rozdělení těchto lidí podle názorů a skupin.

Armáda se stává hrozbou pro vlastní společnost i vzhledem k tomu, že jejím velitelem ve funkci náčelníka generálního štábu je psychicky labilní a morálně dezorientovaný Karel Řehka a ministryní obrany odborně nekompetentní a sebestředná Jana Černochová.

Současná politická moc využívá armádu způsobem, který neguje demokracii a posiluje směrování společnosti k nacismu.

Při sledování přípravy a průběhu voleb a povolebních politických a ústavně právních procesů je třeba vnímat jednotlivé jevy a události v jejich systémové provázanosti. K pochopení politické reality je třeba rozšířit reflexi v čase i prostoru na souvislosti pramenící z minulosti a z globálního politického a sociálního prostoru jako součást evropských a globálních procesů.

NeČT24: V jednom z Vašich článků jste upozornil na rozpor mezi vnímáním parlamentních voleb opozicí a občany. Opozice považuje volby za příležitost, jak se dostat z neuspokojivé situace na politické scéně, zatímco většina občanů se obává, že výsledky voleb budou současnou vládou zfalšovány. Jaký vidíte důvod tohoto postoje občanů?

Petr Sak: Ovlivnění voleb má dvojí charakter. Část voličů pod vlivem médií uvažuje o ovlivnění ze strany Ruska, větší část populace se obává ovlivnění voleb ze strany stávající vládní moci nedemokratickými nástroji. Ze strany opozičních stran a alternativy můžeme pozorovat určitou naivitu. Podle nich jsou lidé na vládu naštvaní, jsou nespokojení, vládním stranám klesají preference, a proto opoziční strany vyhrají volby. Sociální jevy a sociální procesy související s volbami je třeba vnímat v širokém časoprostorovém kontinuu sociálna. Volby v koloniích či periferii impérií probíhají pod tlakem nadnárodní moci, v našem případě především globálního kapitálu, který je realizován prostřednictvím Evropské unie a USA. Po nástupu administrativy Donalda Trumpa byly poodhaleny způsoby ovládání druhých zemí USA ovlivňováním voleb a svrháváním vlád. Významnou roli hrála Agentura Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID). USAID se fakticky stala pobočkou CIA a součástí deep state. Bývalý ředitel USAID John Gilligan přiznal, že agentura byla „infiltrována shora dolů lidmi z CIA”. V dlouhé historii USAID jako krycí organizace CIA bylo „záměrem zapojit agenty do každé činnosti, kterou jsme v zahraničí vykonávali: vládní, dobrovolnické, náboženské, jakékoli”. USAID, jejíž roční rozpočet přesahuje 50 miliard dolarů a která působí ve více než 100 zemích světa, byla opakovaně spojována se zpravodajskými aktivitami. USAID svrhlo až 83 vlád skrze struktury CIA a sorosovské neziskovky. USAID fungovala prostřednictvím sítí nevládních organizací, univerzit, mládežnických hnutí, čímž se vytvořila „paralelní společnost”, která mohla být aktivována v potřebném okamžiku. Specifickou oblastí USAID byla občanská společnost, jejímž prostřednictvím nejsnáze pronikala do společnosti a řídila její společenské procesy. USAID vytvořila jakousi „sociální plíseň“, která prorostla celými společnostmi a proměňovala je, aniž by primární společnost byla schopna si uvědomovat příčiny těchto proměn.

Mezi projekty, které sponzorovala agentura USAID, je i OCCRP, tedy sdružení novinářů v několika desítkách zemí, které má za deklarovaný cíl boj proti korupci a organizovanému zločinu. Jeho zakladatel se v dokumentu o organizaci chlubí, že díky jejich práci padlo šest vlád. Finančně intervenovala i do takových mediálních společností, jako je Politico, The New York Times a Associated Press.

Množství českých institucí a organizací zkorumpovaných USAID je ohromující, stejně jako množství vynaložených financí.

Další dimenzí intervencí do volebního procesu je působení Evropské unie, která přechod od demokracie k modifikovanému nacismu ani neskrývá. Dokládají to její aktivity a aktivity dominantních členů Evropské unie při volbách v členských státech. Trestní stíhání a zákaz kandidovat v prezidentských volbách favoritce voleb Le Penové ve Francii, zpravodajskými službami a justicí zmanipulované prezidentské volby v Rumunsku, snaha o barevnou revoluci v Srbsku, trestní stíhání opoziční političky J. Guculové před parlamentními volbami v Moldavsku, pronásledování druhé největší parlamentní strany v Německu AfD ze strany zpravodajské služby založené nacisty, permanentní útoky na Maďarsko a Slovensko ze strany EU za prosazování národních zájmů.

Změna administrativy v USA vytváří novou mocenskou realitu, která nahrává i změně v povolebním uspořádání v Česku. Do prvoplánově probíhajícího volebního procesu budou intervenovat totalitní, nedemokratické zásahy stávající vládní moci, skryté totalitní působení Evropské unie, Velké Británie a USA. Z tohoto koktejlu nejrůznějších vlivů vzejdou nejdříve volební výsledky a pak začne druhé kolo her o sestavení vlády, do něhož se opět promítnou nejrůznější vlivy. Domnívám se, že pro konečný výsledek jsou otevřeny všechny možnosti, dokonce i ta, že vládu sestaví současná opozice a naplní se tak vůle lidu. Nevylučuji však ani puč ze strany současné vládní moci za pomoci policie, BIS, justice, médií a nacistických bojůvek, jako je Milion chvilek. Současná vláda je však již až příliš zřetelně vládou organizovaného zločinu, takže může být i pro své protektory neúnosná a kryptokracie bude hledat nové možnosti pro realizaci svých zájmů.

NeČT24: Co si myslíte o kauze ohledně toho, že Armáda ČR shromažďovala údaje o členech opozice? Může odhalení této aktivity bezpečnostních složek státu ovlivnit průběh voleb?

Petr Sak: Armáda svou podstatou je současně nositelem vnější bezpečnosti a současně hrozbou pro vnitřní bezpečnost. Její organizovanost a prvoplánová moc je pokušením pro síly, které nedokážou získat nebo udržet moc demokratickými mechanismy. (puč Pinocheta v Chile, puč generálů v Řecku a další). Proto společnosti, které usilují o demokratický charakter, úzkostlivě dbají o izolaci armády od vnitřní politiky. Odhalené aktivity české armády, které mají jednoznačně totalitní a až nacistický charakter, jsou především výpovědí o současné vládě, která svou neschopností přivádí armádu do stavu, kdy není schopna plnit své ústavně dané funkce, i díky svému vedení. Analyticky způsobilý občan a volič prozrazené aktivity armády bude vnímat jako zoufalství a nekompetentnost vlády a její posun od demokracie k totalitě a k modifikovanému nacismu. Ovšem pokud je občan analyticky kompetentní, tak k tomuto závěru již dávno došel, a tudíž na jeho volební preference to nebude mít vliv.

NeČT24: Proti předním osobnostem opozice byla zahájena trestní stíhání: Tomio Okamura a strana SPD jsou obviněni z podněcování nenávisti vůči černošským nelegálním migrantům, bývalý člen Trikolóry obviňuje předsedkyni Zuzanu Majerovou z nelegálního utrácení stranických finančních prostředků. Prezident čerstvě schválil trest za podporu a propagaci komunistického hnutí. Proč se podle Vás kriminalizace konkurentů současné vládní garnitury naplno rozjela v letošních volbách?

Petr Sak: Politický systém je stále méně demokratický, ale zvláště za této vlády přechází k totalitnímu vládnutí, a dokonce můžeme pozorovat příklon k modifikovanému nacismu. Jedním z mechanismů naplňování demokratického principu „vláda lidu“ je konkurence politických programů a stran, které je naplňují. Proto poměrně jednoduše můžeme sledovat totalitní charakter vládnutí snahou likvidovat konkurenční politické strany a jejich programy. Je groteskní, že totalitní vládnoucí strany se označují za demokratické a SPD, která jako jediná parlamentní politická strana má v programu přímou demokracii a ze všech politických stran je svým programem nejdemokratičtější, je označována vládními politickými stranami a jejich novinářskými pohůnky za extrémistickou.

Další politická entita, které stoupají preference a je konkurentem stávající politické moci, je hnutí STAČILO!, jehož součástí je KSČM. Do politického boje za likvidaci konkurenta vstoupila legislativa přijetím zákona o zákazu „propagace komunistického hnutí“. Antikomunismus byl základním bodem programu nacismu a návratem k nacistické ideologii je totalitní agrese proti socialistickým a komunistickým myšlenkám pomocí legislativy, a to přijetím zákona o zákazu „propagace komunistického hnutí“. Zákon do Poslanecké sněmovny předložil Marek Benda, jehož rodina je známá obdivem k fašistickému puči generála Pinocheta v Chile a k následnému fašistickému teroru, který přinesl desetitisíce zavražděných, včetně vyhazování politických odpůrců z letadel do moře.

Kauza Čapí hnízdo, dotace z roku 2008, se vrací k soudu v souladu s cyklem parlamentních či prezidentských voleb. Ovšem voliči Babišova hnutí ANO jsou již vůči této kauze inertní, tak snad cílem je Andreje Babiše zavřít a tím mu znemožnit ujmout se funkce premiéra.

Druhou stranou s rostoucími preferencemi je SPD. Proto jsou její předseda T. Okamura a strana stíháni za plakát, který byl označen za rasistický. Nikde jsem nečetl analýzu relevantnosti, pravdivosti sdělení na plakátu.

Pro českou policii a justici není problémem vraždění a znásilňování ze strany migrantů, ale za zločin považují pojmenování chování migrantů. Absurditu kauzy zvyšuje autor trestního oznámení Jiří Pospíšil, postava, kterou považuji za jednu z nejodpornějších v české politice, který prokázal předsudečnou a rasovou (etnickou) nenávist, když prosadil zrušení koncertu Anny Netrebko. Proč policie nestíhá Jiřího Pospíšila?

Intervence justice do předvolebních procesů je důsledkem protičeského působení současné vlády a reflexe této skutečnosti čím dál větší částí české populace. Proto se vláda stále více opírá o totalitní silové metody vládnutí. Není to jen justice, kterou zneužívá k mocenskému ovládnutí společnosti, ale i policie, média, zpravodajské služby, zahraniční působení, armáda. Dokonce využívá teroristické bojůvky, které připomínají nacistické bojůvky třicátých let v Německu.

V nacismu byly jakýmsi mezistupněm nacistické bojůvky. V českém společenském životě tyto bojůvky připomínají Milion chvilek nebo gang Oganesjana. Oganesjanova nacistická (fašistická) bojůvka nás vrátila časem do třicátých nacistických let v Německu svým zásahem proti vlasteneckému setkání v Příčovech. Vojtěch Pšenák, hlavní postava nacistického zásahu proti vlasteneckému setkání, vypovídá o kvalitě této nacistické bojůvky. Už svým vzhledem, obtloustlý, s nateklým obličejem, působí odpudivě a jak vypadá fyzicky, tak působí i duševně. V jeho slovníku je nefrekventovanějším souslovím „zkurvená píča“. V intelektuálním vzepětí vyřval větu: „Zkurvení bolševici se nikdy nezmění“. Když jsem se ho zeptal, co je bolševik, tak nevěděl. Policistů bylo na místě více než Oganesjanových nacistů a podle toho, jak se chovali, tak jsem měl pocit, že jsou ochrankou Oganesjanových nacistů. Podobně se policie chová i na dalších teroristických akcích Oganesjanových nacistů. V rozpětí několika čtverečních metrů a dvou hodin byl ve zkratce vidět obraz současné české společnosti. A tento obraz ukazuje, jak zoufalá a intelektuálně a duchovně ubohá je vládnoucí moc, když využívá pro své cíle, podobně jako nacismus, tu nejhorší lůzu, a to ještě importovanou ze zahraničí.

V oblasti médií a politických názorů můžeme také pozorovat nenápadné objevování se projevů připomínajících počátky nacismu. Jakub Patočka vyškrtl podpisy komunistických novinářů z otevřeného dopisu českých novinářů na podporu kolegů v Gaze. Petr Ludwig v textu nazvaném „Opovrhuji vámi“ vyzývá k opovrhování voliči hnutí Stačilo! a SPD.

NeČT24: Ministr vnitra Vít Rakušan na své sociální síti uvedl, že vyšetřování bitcoinové kauzy je třeba vést s větší „jasností a otevřeností”. Požaduje, aby místo na ministerstvu spravedlnosti bylo předáno straně STAN v případě sestavení další vlády na půdorysu současné koalice. Jak se Vám tato vyhlídka líbí v podání politika spojeného s kauzou Dozimetr, jejíž vyšetřování bylo odloženo na říjen?

Petr Sak: STAN vnímám jako politickou sekci organizovaného zločinu. Jádro STANu tvoří transformační generace, která sociálně zrála v devadesátých letech, kdy organizovaný zločin rozkrádal a devastoval českou ekonomiku těmi nejbrutálnějšími způsoby. Příslušníci transformační generace v různé míře zvnitřnili hodnotový systém a způsoby chování pro dosažení úspěšnosti devadesátých let. Typickými reprezentanty této generace jsou Vít Rakušan a usvědčený podvodník a lhář Jan Farský.

Chování STANU v bitcoinové kauze je schizofrenní a pokrytecké. Současně chce poškodit ODS ve svůj prospěch a nepoškodit současnou vládu a ambice tuto vládu prolongovat po volbách. Občanům říká „my s tím nemáme nic společného a vůbec se nám chování ODS nelíbí“ a ODS říká „nebojte se, my Vás podržíme“. Strany vládní koalice podporuje zhruba 15 % občanů s právem volit. Tito voliči jsou přibližně na stejné morální a duchovní úrovni a mají stejné zájmy jako vládní politici a sebehorší kauzy jejich politické názory nezmění. Odpůrci vládních stran tyto strany volit nechtěli, takže bitcoinová kauza na tom nic nezměnila. Pouze skupina nerozhodnutých je ve svých preferencích fluidní a své preference mění podle tlaku médií.

NeČT24: Současný prezident České republiky je voják ze struktur NATO. Ovlivňuje jeho povolání atmosféru ve společnosti a mezinárodní politiku České republiky?

Petr Sak: Dosazení vojáka do ústavní funkce je vždy problematické. Česká republika ve své historii již měla ve funkci prezidenta vojáka - Ludvíka Svobodu. Ovšem v tomto případě se jednalo o generála s mimořádně vysokou kredibilitou, který ve vypjaté krizové společenské situaci projevil morální a názorovou konzistenci a celým životem prokazoval osobní odvahu. V případě současného vojáka - prezidenta jeho životní dráha dává logiku pouze v případě, pokud by byl skrytým agentem KGB (krtkem). Ve své funkci prohlubuje společenský rozkol. Ve společnosti existuje křídlo jeho stoupenců, kdy především ženám se líbí jako muž a Pražské kavárně, protože dostala pokyn ho podporovat, a druhé křídlo, které ho vnímá jako bezcharakterního kariéristu.

Mezinárodní politiku České republiky Petr Pavel neovlivňuje, protože Česká republika žádnou svou vlastní politiku nemá. Jednotlivé vlády se pouze liší mírou servility při realizaci zadání EU a USA.

NeČT24: Co si myslíte o novém hlasování poštou? Jak hodnotíte pravděpodobnost opakování rumunského scénáře v podzimních volbách v České republice?

Petr Sak: Volebnímu hlasu dává hodnotu život občana v dané společnosti a jeho různé aktivity pro rozvoj společnosti. U některých lidí, kteří emigrovali, můžeme pozorovat až nenávist vůči domovské zemi. I u voličů žijících v dané zemi můžeme pozorovat různou míru politické gramotnosti a informovanosti, tyto charakteristiky voliče samozřejmě pobytem v zahraničí klesají. Korespondenční volbou se dále degradují volby, protože se narušuje jeden z jejích principů, a to je tajnost. Navíc, jak jsme mohli pozorovat u amerických voleb především v roce 2020, korespondenční volbou se značně otevírá možnost volebních podvodů. Navíc podle registrací volit v zahraničí chce pouze 24 tisíc zájemců, takže legálně mohou volby ovlivnit jen těžko.

Děkujeme za rozhovor!