Jak celkově hodnotíte setkání Trumpa se Zelenským a evropskými lídry?
Pro Donalda Trumpa je Ukrajina pouhou součástí mnohem většího procesu, který probíhá na globální úrovni. Byznys, dopravní cesty, suroviny a zdroje, bezpečnostní architektura, kosmos, technologie, umělá inteligence, Arktická oblast a tak dále a tak dále. Vladimír Putin tuto optiku sdílí také. Amerika už není schopna mít planetu pod kontrolou. Je nucena respektovat nejméně dva další světové hráče, Čínu a Rusko. Evropskou unii v posledních třiceti letech nerespektovala vůbec. Brusel EU i NATO měl pro Washington cenu jednoho společného koordinačního centra formátujícího jeho politiku tak, aby se jednotlivé členské státy mohly řídit jednotnými pokyny a nemusely se kreslit „cestovní mapy“pro každou členskou zemi zvlášť. Díky evropským „lídrům“, kteří spojili své kariéry a osobní požitky s věrnou službou hlubokému státu, se západní polovina evropského kontinentu propadla do bezvýznamnosti. Zástupci „koalice ochotných“ takto přijeli do Washingtonu za Donaldem Trumpem v ponižující roli, kterou si plně zasluhují.
Ukrajina pro ně ale představuje skutečně velký problém. Postupně se vedení Evropské komise i někteří evropští „lídři“ vložili do podpory kyjevského režimu natolik, že s ním začali splývat k nerozeznání. To rozhodně není žádná výhra. Neví se, co všechno to vzájemné splývání obnášelo a obnáší. Jisté je, že si vedení EK a řady členských států EU úplné pročištění situace na Ukrajině a zánik kyjevského režimu nepřejí. Ne kvůli Ukrajině, které by obojí naopak velice prospělo, ale kvůli sobě. Ti lidé neskutečným způsobem lhali a podpořili věci, od jakých by většina občanů v jejich zemích dala ruce pryč.
Domnívám se, že Donald Trump a lidé z jeho okruhu tentokrát mluvili se Zelenským a s těmito zástupci EU a NATO úplně bez obalu. Zelenskyj musí vědět, že jeho legitimita je sporná a že jeho podpis pod jakoukoliv dohodu Putin bude považovat za neplatný. Evropanům možná Trump nabídnul cestu, jak z ostudy, kterou si sami způsobili, uniknout způsobem, při kterém se budou moci vyhnout plnému doznání. Dostali čas, aby vše pochopili. Válka zatím pokračuje a pokračovat mohou i oni. Ale pozor, čas běží a kontrolka už bliká. Merze je třeba pohlídat. Je to možná druhý nejnebezpečnější německý kancléř.
Trump prohlásil, že není potřeba příměří, pokud lze válku ukončit. Požadavek uzavření mírové smlouvy, nikoli příměří, je postojem Ruska. S čím souvisí změna postoje USA?
Souvisí s tím, že Donald Trump se rozhodl nechat si vysvětlit ruskou pozici. Udělal to, před čím prchali v panice všichni představitelé Evropské komise a „lídři“ členských států EU/NATO a čeho se pochopitelně báli Demokraté, jako Obama, Nulandová, Blinken, Biden, Harrisová a čeho se bojí i někteří s militaristickými kruhy spojení američtí Republikáni. Kdo si totiž nechal vysvětlit ruskou pozici vzhledem k rozšiřování NATO, k obkličování Ruska k nepřátelství obrácenými bývalými satelity SSSR a nakonec i vzhledem k tomu, co se dělo na Ukrajině, ten nemohl jinak, než ruské argumenty pochopit. Nevyžaduje to ani tu nejmenší intelektuální námahu. Jsou prosté a jejich logika je snadno přístupná a přímočará. Jedinou možností, jak zachovat tvrdý rusofobní kurz, bylo zavřít oči a zalít si uši voskem. Tak jednají rozmazlené děti, když nechtějí slyšet výtky rodičů. Tak jednal a stále jedná politický a mediální Západ. A nutí k tomu i občany.
Trump tedy porušil tabu a ruské argumenty pochopil. Pochopil, že Rusko potřebuje mít na Ukrajině bezpečné sousedství. A to znamená žádné NATO, ani skrytou formou přes nějaké „mírové sbory“. Ale hlavně to znamená svobodné demokratické volby na Ukrajině, jejichž výsledek ukončí existenci zkorumpovaného šovinistického režimu. Nepokrytě to znamená také konec Zelenského. Jsem si jist, že Trumpovi je jasné i tohle. Myslím, že toto před Zelenským neskrývá. Je ale docela možné, že se jej pokusí ochránit. A že mu něco v tom smyslu také v Bílém domě slíbil.
Trump hovořil o bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu bez vstupu do NATO. Jaké by tyto záruky mohly být?
Absolutně nejjistější zárukou bezpečí pro Ukrajinu, ale i pro členské státy EU/NATO by byla úplná změna britsko-americké politiky vůči Rusku. Kdyby té nebylo, NATO by nezačalo tísnit ruskou bezpečnostní zónu, nepřibližovalo by se k ruským hranicím a nesnažilo by se obrátit Ukrajinu proti Rusku. Nedošlo by v Kyjevě ke krvavému převratu, nenastala by diskriminace národnostních menšin, nevznikl by konflikt na Donbase, nedošlo by k občanské válce a ta by nepřešla v ruskou invazi. Ukrajina by zůstala v hranicích z roku 1991. Toto jsou přesně ony prvotní příčiny konfliktu, o jakých mluví ruský prezident Vladimír Putin, když žádá jejich odstranění.
Ukrajinské řešení je tedy logicky součástí mnohem rozsáhlejšího procesu řešení evropské bezpečnosti. A ta je součástí ještě širšího procesu bezpečnosti na celé planetě. Trump a jeho lidé tohle vědí nebo alespoň tuší. Evropští „lídři“ nevědí a netuší nic. Jim vlak ujíždí před očima. Jejich návrhy na garance bezpečí pro Ukrajinu neberou širší rozměry vůbec v úvahu. Jsou bezcenné.
Garancí bezpečí pro Ukrajinu není militarizace země a nejsou to žádné „mírové sbory“. Je to prostě ukončení (neo)koloniálních ambicí Západu považujících údajně barbarské Rusko za kořist, jaká stále uniká predátorům. Jestli se Západ naučí jednat s Ruskem jako s rovnocenným partnerem, tedy s respektem odpovídajícím jeho pozici, pak bude Ukrajina v bezpečí. A v bezpečí budou také státy na východním křídle NATO, které prožívá hysterii, jak by Hanibal-Putin stál před branami. Jenomže, a to je pravda, bez šíření hysterie nebudou státy NATO vydávat pět procent svých rozpočtů (ve skutečnosti je to ale mnohem více) na zbrojení. I tento fakt komplikuje evropským „lídrům“ jejich situaci. Když by přispěli k mírovému řešení, budou muset přiznat, že Rusko nepředstavuje hrozbu. A takto nebude vojensko-průmyslový komplex Západu nakrmen dolary a eury k prasknutí.
Italská premiérka Meloni dříve navrhla rozšíření článku pět Severoatlantické smlouvy na Ukrajinu bez udělení plného členství v alianci. Podle tohoto článku však každá země NATO sama rozhoduje, jakou míru a formu pomoci poskytne. Čím se to liší od současné situace, kdy země aliance již takto Ukrajině pomáhají?
Státy EU/NATO nepomáhaly a nepomáhají Ukrajině, ale sobě ve své proxy americko-britské válce proti Rusku, pro kterou si najaly kyjevský režim, kterému pomohly dostat se k moci. Na Ukrajině tedy pomáhají tomuto režimu, nikoliv Ukrajině a Ukrajincům. Toto je základní článek nepřeklenutelného nedorozumění mezi západním „narativem“ a skutečností.
Pokud se jedná o aplikaci článku pět Washingtonské smlouvy, pak ten je formulován tak, aby umožňoval velice volný výklad a nikoho v NATO nenutil přímo vyrazit napadenému členskému státu na pomoc. Autoři této smlouvy mysleli na všechno, a proto nechtěli riskovat, že v případě konfliktu některého státu NATO s velkou jadernou mocností, by byly Spojené státy povinností vojenského zapojení do konfliktu přinuceny spáchat sebevraždu.
Před vstupem ČR do NATO se v rámci (ne)informování národa vynechalo úplně všechno, co by upozorňovalo na fakt, že si z hlediska bezpečí malý členský stát spíše pohorší, než polepší. Ale to by bylo na delší samostatnou diskuzi. Obecně se dá říci, že dominantní síly v NATO, tedy především USA, postupují vůči svým „spojencům“, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou v NATO, výhradně na základě toho, co je výhodné pro Washington. V případě Ukrajiny bylo pro Washington výhodné držet Kyjev tři a půl roku ve válce s Ruskem. Déle to výhodně asi už není. A tak může americká pomoc „spojenci“ skončit nebo přejít do jiné formy.
Trump uvedl, že připravuje setkání Putina se Zelenským, zatímco poradce ruského prezidenta Ušakov mluvil pouze o setkání delegací na vyšší úrovni než dříve. Proč se podle vás liší prohlášení Washingtonu a Moskvy? A jak reálná je podle vás Trumpova iniciativa zorganizovat setkání Putina se Zelenským?
Upřímně řečeno, je dost nepředstavitelné, že by se ruský prezident, Vladimír Putin, chtěl setkat s hlavou kyjevského režimu, Volodymyrem Zelenským. Nepovažuje ho za legitimního představitele Ukrajiny a osobně jím, zdá se, pohrdá. Loňským vpádem ozbrojenců kyjevského režimu do Kurské oblasti Zelenskyj nejenom že provedl sebevražednou operaci, jaká nejspíš zlomila vojenský potenciál Kyjeva, ale udělal také něco, co Rusko vyhodnotilo asi podobně jako Amerika japonský útok na Pearl Harbor v prosinci 1941. Jako urážku. Tohle Putin Zelenskému zřejmě nezapomene. Vzal to osobně.
Putin je zkušený státník a jako takový je nejspíš schopen setkat se úplně s každým jiným člověkem na Zemi. Možná dokáže diplomaticky zvládnout i setkání se Zelenským, ale osobně se domnívám, že pokud bude Zelenskyj zastupovat ukrajinskou stranu na bilaterální úrovni s některým vysokým představitelem Ruské federace, pak se nechá Putin na takové schůzce zastoupit. Ale skutečně je zde podstatnou otázka legitimity ukrajinské strany. Zřejmě bude nutné vyřešit nejprve tento úkol a teprve potom přistoupit k jakési schůzce „na nejvyšší úrovni“. Jak jednat na nejvyšší úrovni, když jedna strana tu druhou nepovažuje za schopnou podpisu dokumentu, jehož platnost by vydržela déle než po dobu nutnou k oschnutí inkoustu na podpisech? Zde je opravdu velice těžké odhadnout, co bude.
Děkujeme za rozhovor!