Česko zabodovalo v EU v užívání pervitinu. Prevence je formální a má minimální dopad, tvrdí Rédova

Podle údajů z Národní strategie prevence a snižování škod spojených se závislostním chováním 2019-2027 v Česku je nyní 45 tisíc injekčních uživatelů pervitinu a opioidů (cca 0,7 % populace). Jak hodnotíte současnou úroveň užívání návykových látek v dospělé populaci? Nakolik je situace kritická v porovnání s lety 2010 až 2018?

Pokud jde o současnou úroveň užívání návykových látek, čísla mohou na první pohled působit relativně stabilně, ale realita v terénu je jiná. Jako zdravotník s dlouholetou praxí vnímám spíše postupnou normalizaci drog, zejména mezi mladší generací, a zároveň posun k rizikovějším formám užívání. Oproti letům 2010-2018 nejde jen o kvantitu, ale o kvalitu problému - závislosti jsou komplexnější, kombinují se s psychickými potížemi a sociálním vyloučením.

Monitoring odpadních vod ve více než stovce evropských měst z roku 2025 ukázal, že Česká republika obsazuje prvních 6 z 10 míst ve spotřebě pervitinu. Sběr dat proběhl v minulém roce. Co je podle Vás hlavní příčinou vysoké míry užívání pervitinu?

Vysoká míra užívání pervitinu v České republice má hlubší kořeny. Vedle historické tradice a relativní dostupnosti jde i o selhání státu v oblasti prevence a práce s ohroženými skupinami. Dlouhodobě se investují prostředky do projektů a strategií, ale reálný dopad v terénu je často minimální. Chybí systematická práce, kontinuita a také odvaha pojmenovat skutečné příčiny, včetně sociálních problémů, ztráty perspektivy u mladých lidí a rozpadu základních hodnot ve společnosti.

Jak tato forma závislosti ovlivňuje zdraví uživatelů? Představuje riziko pro zbytek populace?

Dopady užívání pervitinu na zdraví jsou devastující. Ve své praxi jsem se setkávala s pacienty, u nichž docházelo k těžkým psychickým poruchám, poškození orgánů i k úplnému sociálnímu pádu. Závislost nepostihuje jen jednotlivce, má dopad na celé rodiny a nepřímo i na společnost, například skrze kriminalitu, přenos infekčních nemocí a zatížení zdravotního systému.

Jak hodnotíte současnou úroveň prevence tohoto typu závislosti?

Úroveň prevence považuji za nedostatečnou a často formální. Místo dlouhodobé práce v komunitách vidíme spíše jednorázové kampaně, které mají splnit tabulkové ukazatele, ale reálně neřeší problém. Prevence musí začínat v rodině, ve škole a v komunitě a musí být autentická, nikoliv pouze administrativní.

Měla by problém užívání pervitinu řešit vláda? Co byste v tomto směru mohla doporučit?

Stát by měl tento problém řešit mnohem aktivněji a především efektivněji. Nestačí vytvářet další strategie na papíře. Je potřeba přesměrovat prostředky tam, kde mají skutečný dopad - do terénní práce, dostupné léčby a podpory lidí, kteří chtějí ze závislosti vystoupit. Zároveň je nutné otevřeně diskutovat o příčinách, nikoliv se soustředit pouze na následky. Bez této upřímnosti se nikam neposuneme.

Domnívám se, že současný přístup státu v této oblasti odráží širší problém, a to nedostatek odvahy řešit věci do hloubky, a místo toho se spokojit s formálními řešeními. To ale u tak závažného tématu, jakým jsou drogy, nestačí.

Děkujeme za rozhovor!