Pane Jakle, čím bude pro Vás letošní výročí příznačné? Nakolik jsou Česká republika a Slovenská republika úspěšné v bojování o své suverénní zájmy v zahraniční politice?
Svou suverenitu každý den horlivě odevzdáváme ve prospěch cizích zájmů každou novou přijatou unijní implementací. Muži 28. října by asi dnešní politickou reprezentaci nakopali do zadnice, protože by se museli zhrozit nad tím, jak republiku, kterou oni vyrvali z rukou Vídně, dnešní naši politici dávají zdarma Bruselu a Berlínu.
Premiér Petr Fiala a šéfové obou komor parlamentu se začátkem týdne zúčastnili summitu Krymská platforma v Praze, kde vyslovili připravenost poskytovat Ukrajině pomoc v konfliktu s Ruskem tak dlouho, jak bude třeba. Jsou občané připraveni sdílet záměr vlády se stejným odhodláním?
Mně v této souvislosti zajímá jediná věc. Chtějí být dva miliony obyvatel Krymu „osvobozeni“ od nějaké Krymské platformy? Když se před 32 lety rozpadal Sovětský svaz, stačilo svazovým republikám na vyhlášení samostatnosti usnesení republikového parlamentu. Jen na jednom místě proběhlo tehdy referendum: na Krymu. Tehdejšímu osamostatnění Krymu, který byl v padesátých letech k Ukrajině přičleněn osobním rozmarem Ukrajince Chruščova, však nově osamostatněná Ukrajina mocí zabránila. O osudu Krymu mají rozhodnout jeho obyvatelé, ne nějaká samozvaná platforma ze zahraničí.
Jak si představujete vývoj země v nejbližších letech, když vezmeme v úvahu aktivní realizaci evropského plánu cenzurování médií a zeleného údělu, pokračující konflikt na Ukrajině? Můžeme hovořit, že všechny vyjmenované procesy znamenají postupné odmítnutí hodnot evropské civilizace v podobě svobody slova, průmyslového pokroku a diplomatického umění?
Dnešní atmosféra není nepodobná té z předvečera první světové války. Tehdy si také nikdo neuměl představit, že tehdejší „šroubování sázek“, nevýhodná spojenectví a nemoudrá silácká gesta povedou k tomu, že v každé naší vesnici bude pomníček se jmény desítek živitelů místních českých rodin.