Koruna není pouhým symbolem, umožňuje suverénní měnovou politiku. Kovářová k ústavnímu návrhu

Skupina senátorů chce do Ústavy ČR zavést právo každého občana platit v hotovosti, komunikovat se státem i mimo digitální technologie a českou korunu. Proč je nyní potřeba zajistit zakotvení práva na platbu v hotovosti v Ústavě ČR a v Listině základních práv a svobod? Setkala jste se osobně se situací, kdy Vám bylo toto právo odepřeno?

S takovým odepřením se lze setkat na každém kroku, pokud chcete zaplatit na úřadu nějaký poplatek. Některé agendy už dnes ani jinou platbu neumožňují. A nejde jen o úřady, ale o ochranu svobody smlouvy. Jestliže se dva subjekty po vzájemné dohodě domluví na jisté formě vypořádání vzájemných závazků (pochopitelně v platné měně), neměla by do této dohody vstupovat státní moc a dekretovat subjektům, jak se mají navzájem vyrovnat. A tento tlak už existuje a je velmi silný.

Mohla byste vyjmenovat konkrétní rizika, která hrozí v případě, že hotovostní platby budou postupně nahrazovány digitálními platbami?

Především budeme sledováni na každém kroku. Někdo argumentuje tím, že takové sledování omezí prostor pro šedou ekonomiku a finanční či dětskou kriminalitu. No to by omezily domovní prohlídky bez soudního příkazu také, a přesto tak nějak cítíme že by to byl přímý útok na svobodu jednotlivce.

Druhým návrhem je zavedení pasáže o české koruně jako měně České republiky do Ústavy. Co to zajistí pro stát? Není to v rozporu se členstvím České republiky v evropském společenství?

Pokud taková změna nabyde účinnosti, přebíjí všechny možné závazky, které jsme při vstupu do EU neuváženě dali a na rozdíl od některých suverénnějších zemí jsme je dosud nevypověděli. Upuštění od vlastní měny nelze nechat na libovolné vládě či na prostém zákonu. O čem jiném už by mělo být povinné referendum, když než změna měny. Vlastní měna vůbec není pouhým symbolem. Umožňuje vlastní suverénní měnovou politiku, která je hlavní součástí hospodářské politiky. Pokud se bude o tak zásadní součásti ekonomické politiky rozhodovat jinde než u nás, budou taková rozhodnutí šitá na míru nikoli nám, ale tomu, v jehož zájmu se bude rozhodovat. A pak tu je kurz. To je nejdůležitější cena v tržní ekonomice. Reguluje vnější ekonomické vztahy a brání dramatickým výkyvům cen importu i exportu. Ekonomika bez vlastní měnové politiky a kurzu vlastní měny je ekonomikou zmrzačenou.

Třetím návrhem změny je zavedení práva komunikovat se státem i mimo digitální technologie. Podle Vašich slov je to reakcí na pokračující nátlakovou digitalizaci. Proč považujete tuto možnost za stěžejní právo občana?

Kvůli zkušenostem, které člověk zažívá na každém kroku, pokud chcete něco vyřídit na úřadě. Formuláře jsou mnohdy jen na internetu. Pokud úřady v mnoha agendách jiný styk neumožňují, tak ať nám všem dodají počítače a mobilní telefony zdarma. A ani to by nestačilo, protože mnoho lidí takovou formu komunikace z různých důvodů odmítá. Buď kvůli ochraně soukromí, nebo prostě proto, že to s IT neumějí. Občan tu není pro stát, stát je tu pro občana.

Podle ústavního právníka Jana Kysely není Ústava „vhodným hřištěm pro řešení hodnotových otázek“. Co si o této kritice myslíte?

Tady nejde o žádný sport, a tedy ani o žádné hřiště. Tady jde o ochranu občanů. A přesně od toho máme ústavu. Aby státní moci vymezila hranice, za které už nemůže vůči jednotlivci jít kdykoli, kdy se jí to zlíbí. Podobné zlehčující příměry nesnižují vážnost jen těchto návrhů a jejich autorů, ale snižují vážnost lidské svobody a nutnosti její ochrany.

Děkujeme za rozhovor!