Zastupitelé Brna důrazně odmítli odsoudit sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SdL) na území města. Vedení města také rozhodlo nevypovědět dotaci, kterou město v minulosti schválilo na činnost spolku Meeting Brno, jenž sjezd hostí. Co si o tomto rozhodnutí myslíte? Proč zastupitelstvo zaujalo ke sjezdu neutrální postoj?
Postoj zastupitelstva vnímám jako alibistický a zbabělý. V situaci, kdy jde o historicky i společensky extrémně citlivé téma, není „neutralita“ projevem vyváženosti, ale selháním. Navíc mám pocit, že části zastupitelů evidentně chybí základní informace, místo aby se tématem skutečně zabývali, pouze odhlasují to, na co dostanou politické „noty“, aniž by je zajímala fakta. A ti, kteří se o fakta zajímají a snaží se otevřít diskusi, jsou následně přehlasováni.
Veřejná správa má mít odvahu pojmenovat věci jasně. Mlčení nebo neutralita v takovém případě není smíření - je to rezignace.
O čem svědčí ostrý protest občanů během jednání zastupitelstva?
Protesty občanů jsou naprosto legitimním výrazem obav a frustrace. Tito lidé nejsou extremisté, ale často potomci těch, kteří si nesou historickou zkušenost a bolest.
Je pravda, že některé reakce byly vyhrocené a možná i zbytečně ostré, to ale nic nemění na tom, že jsou do určité míry pochopitelné. Pokud lidé mají pocit, že nejsou slyšeni a že jejich historická zkušenost je zlehčována, emoce zákonitě sílí.
Ignorovat jejich hlas je nebezpečné, protože tím instituce dávají najevo, že historická paměť a spravedlnost nejsou prioritou. To pak vede k ještě hlubší nedůvěře mezi občany a vedením města.
Primátorka Brna plně podpořila festival Meeting Brno, který hostí sjezd SdL. Argumentovala svůj postoj tím, že v dnešní rozhořčené době, kdy nedaleko od ČR dochází ke konfliktu, je úkolem města „se snažit vše utlumit a najít společnou řeč“, aby „se evropské národy držely pohromadě“. Bude podle Vás tato akce „místem sjednocení“ nebo zcela naopak?
Argumentace paní primátorky považuji za slabou a povrchní, jako je ona sama. Navíc mám dojem, že její vyjádření ukazují i na nedostatečnou znalost historického kontextu,včetně vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou, které sama zmiňuje. Pokud někdo staví své postoje na historických paralelách, měl by je znát opravdu do hloubky, jinak jeho argumenty ztrácejí váhu.
Stejně slabý jako argumenty je i samotný postoj, protože smíření nemůže vzniknout na základě jednostranného přehlížení minulosti.
Skutečné smíření vyžaduje pravdu, respekt a jasné odmítnutí jakýchkoliv revizionistických snah. Pokud se mluví o „sjednocení“, ale zároveň se tolerují organizace, které otevírají otázky majetkových nároků nebo zpochybňují Benešovy dekrety, pak to není smíření, to je relativizace historie.
Věříte ve snahy SdL o „smíření", „dialog" a „porozumění", o kterých jeho představitelé soustavně mluví?
Jedna věc je, co dnes říká pan Posselt v médiích nebo na veřejnosti, a druhá věc je to, co stojí v programových dokumentech a prohlášeních jejich organizace, která jsou veřejně dostupná na jejich stránkách. A právě to je podstatné. Nelze se spokojit s uklidňujícími větami pro veřejnost, když oficiální programové teze vyznívají jinak.
V dnešní době navíc dobře víme, že to, co platilo včera, už zítra platit nemusí. Politické i ideové postoje se mění podle situace, a právě proto je nutné dívat se na dlouhodobé cíle a oficiální dokumenty, ne jen na momentální výroky do médií.
Obávám se, že jde o klasickou salámovou metodu - krok za krokem, nenápadně, postupně posouvat hranice toho, co je ještě přijatelné, až se nakonec dojde k cíli, který by veřejnost v první chvíli odmítla. Proto je na místě velká opatrnost a nelze slepě věřit líbivým slovům o smíření.
SdL dlouhodobě čelí kritice kvůli zpochybňování Benešových dekretů. Co si o tom myslíte?
Benešovy dekrety jsou součástí poválečného právního řádu a výsledkem tragických historických okolností. Jejich zpochybňování není jen právní otázkou, ale především otázkou historické paměti a spravedlnosti.
V tomto případě je navíc třeba říct jasně,tyto snahy nejsou jen domněnkou nebo interpretací. Jsou otevřeně deklarovány v oficiálních dokumentech Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Sama jsem si tyto materiály dohledala a cituji z jejich vlastních materiálů:
„Sudetoněmecké krajanské sdružení usiluje o to, aby Česká republika zrušila platnost i nadále účinných dekretů, zákonů a nařízení vydaných v letech 1945/1946 prezidentem republiky, vládou, nebo parlamentem tehdejšího Československa,které nařizovaly, resp. legalizovaly skutkový stav bezpráví- kolektivní zbavení práv, vyvlastnění, nucené práce, vyhnání a vraždy.“
Tato formulace hovoří zcela jasně.
O to víc považuji obavy občanů za oprávněné. Vždyť se tím ani netají. A o to méně chápu, jak může česká nezisková organizace, navíc dotovaná z veřejných prostředků, toto vědomě přehlížet nebo bagatelizovat.
Na tuto skutečnost jsem se přímo dotázala a čekám na odpověď. Myslím si, že veřejnost má právo vědět, jaký je skutečný postoj organizací, které jsou financovány z jejích peněz.
Otevírání této otázky dnes může vést k destabilizaci společnosti a vyvolávání starých křivd, které by měly být uzavřenou kapitolou.
Jak osobně vnímáte plánovaný sjezd SdL v Brně, výběr místa konání a historické souvislosti s tím spojené?
Většinu své profesní kariéry jsem pracovala v kosmopolitním prostředí, ve velkém městě, a nemám sebemenší problém s tím, aby se lidé různých národností a kultur setkávali, mluvili spolu a hledali porozumění. Nemám problém s německými občany ani s žádnými jinými.
O to víc mě zarážejí konkrétní okolnosti této akce. Zaprvé- financování ze strany Bavorské vlády, která na tuto akci přispívá částkou kolem 850 000 eur, vyvolává otázky, jaký je skutečný účel a význam tohoto setkání.
Zadruhé-volba místa. Bylo zvoleno právě město, které historicky velmi trpělo. V situaci, kdy je zřejmé, že to vyvolává silné emoce, nepokoj a nesouhlas části veřejnosti, považuji za necitlivé, že nebyla zvolena neutrální půda.
A za třetí -vadí mi zřejmý dvojí metr. Opakovaně zaznívalo, že je třeba odmítat kolektivní vinu. Přesto jsme v nedávné době byli svědky toho, jak byli kolektivně stigmatizováni lidé s ruskou příslušnosti ,včetně sportovců či běžných občanů. Tento rozpor nelze přehlížet.
Schovávat tuto akci za argumenty spojené s válkou na Ukrajině považuji za čistý alibismus ze strany vedení města Brna. Smíření a dialog nemohou stát na selektivním přístupu a dvojích standardech.
Opravdové smíření nezačíná u líbivých slov, ale u odvahy říkat pravdu,i když se to někomu nehodí
Bez pravdy není smíření, jen přepisování historie. A to nesmíme dovolit.
Děkujeme za rozhovor!