Babiše do Orbánovy frakce vyhnali liberálové. Konvička uvedl, na čem bude nové frakci záležet
Prezident Pavel prohlásil, že jedním z hlavních bodů červencového summitu aliance v USA bude „systémová změna přístupu“ a vytvoření nové strategie vůči Rusku. Jak jeho slova vnímáte? Lze předpokládat, že konfrontační postoj vůči státu nabyde oficiální podobu?
Martin Konvička: Už z toho, že po dvou a půl letech války musí skvělé NATO měnit strategii a „systémově měnit přístup“, je zjevné, že se něco nepodařilo. Pokud se nemýlím, Rusko se mělo ekonomicky a společensky zhroutit někdy roku 2022, nyní už měla vítězná KoZa (tj. Kolektivní Západ, pokud ještě někdo nezná tuto zkratku) malovat hranice nových politických jednotek v hloubi Sibiře, převychovávat tamní tupé, alkoholem čpící Mongoly, a organizovat spravedlivější těžbu a dělení nerostných surovin, které přece mongoloidním Ivanům nemůžeme nechat, to se rozumí. Rusko se ovšem nezhroutilo, ukrajinským rekům (Herojam slava!) dochází živá síla i mobilizační potenciál, a Rus pomalu, ale jistě, postupuje, zatímco KoZa zdechá.
Obecnou příčinou toho zdechání je samozřejmě ekonomická, výrobní či organizační slabost západního bloku. Uvědomme si, že žijeme v zemi, kde je za významný příspěvek k válečnému úsilí vydáváno žebrání prošlé munice kdesi v rovníkové Africe. Za takové konstelace může „systémově změněná“ strategie znamenat cokoli, od oživení válečného průmyslu přes oficiálnější nasazení vojáků NATO na Ukrajině (zpočátku v „nebojových funkcích“), až po poslání baltských, českých nebo polských (ale nikoli amerických nebo německých) chlapů do donbaského masomlejna. Co to ve skutečnosti bude, netuším, a netuší to nejspíš ani generálové Pavel nebo Řehka.
Vsadil bych se ale, že zmínění tajtrdlíci si postupně zvnitřnili pohled, že Rusko je temná východní hrůza, vůči kterému musíme stát na stráži, přispět k válečnému úsilí celého západního společenství, zkrátka přinést oběti pro Konečné vítězství.
To se, jak známo, tradičně oslavuje vojenskou přehlídkou v Berlíně nebo Paříži. Pokud to ale čacké generality NATO přeženou s konfrontací, nic se oslavovat nebude, protože v Evropě nezbyde nikdo živý.
V rozhovoru pro Radiožurnál se prezident Pavel nechal slyšet, že Rusko údajně nemá motivaci jednat, protože „je přesvědčeno, že svých cílů dosáhne vojenskou silou“. Jedná se podle Vás o pokus přesvědčit sama sebe, pokud jde o mírová jednání, a tedy i zájem na pokračování konfliktu na Ukrajině?
Opravdu nevidím do vnitřních duševních pochodů generála Pavla a nemyslím si, že jsou podstatné - ten tvor poslouchá rozkazy a posílá je dál. Otázka na mírová jednání ovšem zajímavá je, protože ruku na srdce - kdo a s kým by měl jednat? Ukrajina, jak známo, nemá někdy od dubna prezidenta, ale nelegitimního usurpátora moci, s těmi se nejedná. Hlavně však její názor není podstatný, podstatný je názor USA, a ty mají v čele nesvéprávného dědulu, kterého zastupuje dáma, vybraná svého času do viceprezidentské funkce pro naprostou tupost.
Ale ani v Rusku to není jednoduché, kdejaký zástupce KoZy se v minulých letech nechal slyšet, že jejich prezident je „Hitler“, nebo alespoň „vrah“, no a s Hitlery a vrahy se nejedná.
Takže to zatím, žel, vypadá, že ukrajinská pračka na zbrojařské peníze se nezastaví, ekonomický propad KoZy bude pokračovat, ukrajinské etnikum zanikne, a celé to skončí buď jadernou konfrontací, nebo tou vítěznou přehlídkou.
Co si myslíte o odchodu ANO z frakce Renew Europe a spoluzaložení nové frakce Patrioti pro Evropu, spolu s rakouskou FPÖ a maďarskou Fidesz? Jaká očekávání s tím spojujete?
Bavím se především nad skutečností, že naši „proevropští liberálové“ Babiše s jeho ANO do Orbánovy frakce fakticky vyhnali. Další očekávání nemám, vše se bude odvíjet od toho, kdo další se k řečené frakci přidá.
Strana ANO je veřejností vnímána spíše jako liberální. Ve Vlasteneckém manifestu pro evropskou budoucnost, který Babiš zveřejnil na svém profilu na sociální síti, píše o návratu Evropy národů, založené na „spolupráci vlasteneckých a suverenistických stran“. Jak vnímáte tento posun v politice ANO směrem k vlastenectví a nezávislosti na partnerech NATO?
Jak jsem již zmínil, Andrej Babiš byl do národoveckého či „identitářského“ tábora vyštván. Těžko říct, jak se mu tam bude dařit a nakolik je jeho změna postojů autentická. Ohradil bych se ale vůči označování současného evropského mainstreamu - toho směru, který personifikují madam von der Leyen, kancléř Scholz, prezident Macron nebo profesor Fiala - za „liberální“. Vím, že to je takto dlouho zavedeno, vžilo se to, ale termín „liberál“ kdysi zněl hrdě, a měl nějaký obsah. Rozhodně ale nezahrnoval směs imbecility, levicového blouznění a nenažranosti, kterou předvádí současný evropský hlavní proud. Říkejme těm bláznům, moc prosím, nějak jinak.
