Hamplová k zákonu o neziskovkách: Riziko nekontrolovaného cizího vlivu si dnes nemůžeme dovolit

Paní senátorko, proč kritici nového zákona jej přirovnávají konkrétně k ruskému zákonu o „zahraničních agentech“ a nikoli k podobnému americkému FARA?

To je třeba se zeptat především jich. Přiznám se, že je to už únavné - jak se začnou ztrácet věcné a logické argumenty, přijde na řadu Rusko, protože to je pro ně záchranný pás, když dochází dech. Velmi slabý argument. Podstatný je obsah návrhu tohoto zákona a cíle, které si klade, a ty jsou jednoznačně správné. Nelze nechat tak obrovské finanční prostředky odkudkoli komukoli zcela bez veřejné kontroly. Mně osobně tedy vůbec nezajímá, k čemu kdo návrh přirovnává; pro mne je to návrh český, a tak k němu budu jako senátorka i občan přistupovat.

Návrh zákona používá poměrně širokou definici činnosti „způsobilé ovlivnit veřejné mínění, veřejnou debatu, politické procesy nebo rozhodování orgánů veřejné moci“. Proč si myslíte, že taková široká definice je oprávněná a nepředstavuje riziko svévolného použití?

Svévolné použití „všeho ke všemu“ umožňuje především současná benevolentní právní úprava financování neziskových organizací. Pověstí na to doplácejí ty, jejichž činnost je třeba si vážit a tisíckrát jim za ni děkovat, a kterým jistě nikdo nemá problém přispívat a hlásit se k nim veřejně, ale naopak rád se tím pochlubí. Problémem pro zveřejnění se náhle stalo ono velkorysé, ale současně utajené financování subjektů, které tím viditelně obcházejí jiné zákony, a obcházení zákonů se v právním státě nepřipouští. Obcházejí transparentní a zákonem rovněž sledované financování politických stran a hnutí, a jak je vidět, tak neziskovky zneužívají i pro nemravné obchodování s rádoby ušlechtilými cíli. A schovávají tyto své činnosti, aktivity, tlaky a vlivy pod tyto neziskové spolky, protože jim to právní úprava umožňuje, a ještě je vydávají za svou ušlechtilou činnost, které obětují svůj volný čas. Zatím by se spíše měli mnozí stydět. Ten zákon může přinést, že se jich bude stydět mnohem víc, a my se zase můžeme více divit, kdo a co nám tady všechno platil. Na vaši otázku - ta definice tedy není vůbec široká, a věřte tomu, že lidé nejsou tak hloupí, aby si sami neuměli vyhodnotit, co je opravdu pouze zneužití práva a co je zcela ok - stačí, když se dozví informace. A z těch informací mají patrně mnozí strach, nepřejí si je zveřejnit.

Proto dotčené neziskovky tak hlasitě protestují? Nebo proč jim tak vadí zamýšlený zákon pro jejich činnost?

Proč? Může nastat chvíle pravdy, abych tak řekla. Oni se tváří, že jejich cíle jsou ušlechtilé, dávají si i takové názvy, ale sledují něco jiného, než k jakým byly neziskovky původně do našeho právního řádu vneseny. Jedním z těchto odsouzeníhodných cílů bývá například zájem obohatit hlavně sami sebe - v poslední době je toho typickým příkladem Skupina D, spolek, kterému propůjčil své jméno Ondřej Vetchý, a který by nyní nejlépe udělal (protože věřím, že on si peníze na účet nepřipisoval), kdyby pomohl policii tu chobotnici kolem sebe odhalit.

Druhým cílem nebývá žádná ochrana práv demokracie, ale naprosto jasná volební politická kampaň proti někomu nebo ve prospěch někoho, tedy cílený vliv na konkrétní politiku skrze jiné, rádoby nepolitické subjekty, a to jsou teď aktuálně opět naše milé Chvilky. Ty dokonce po své čtyřleté „dovolené“ dnes protestují proti výsledkům demokratických voleb, což je téměř absurdní, když u mikrofonu křičí o opaku. Nevěřím ani náhodou, že idolem a hrdinou našich občanů je mladý pan Minář, kterého jako malého kluka kárat přišel i prezident, že se mu to na tom pódiu na Staromáku moc nepovedlo, a který zatím, přiznejme si, v životě moc neukázal. Pan Minář, kdyby neměl pro sebe a své okolí velkorysou finanční podporu, vůbec o akcích nevíme. A docela by mě zajímalo, kdo je sponzoruje a proč. Já spolkům typu Chvilek říkám placené potlesky. Nic víc nejsou, a vadí mi, jak nakládají s českými voliči. Vždyť ani jim nechtějí říct pravdu, to jim to nedochází? Že jsou na tu Letnou svoláváni, protože si to někdo přeje?

Zákon má zpřístupnit pouze to, kdo, jak a proč je platí. Ať je u nás třeba stovka akcí proti vládě, ale ať je nepořádají de facto najatí lidé trhající občas Ústavu skrze neziskové spolky za tajné peníze nevíme odkud, ačkoli jde o typickou politickou kampaň ve prospěch jedné politické skupiny, vůči které se čtyři roky mlčelo. Toto riziko nekontrolovaného vlivu si v dnešním světě naše země nemůže dovolit. Nicméně, s určitou nadsázkou říkám, že je-li vzorem a idolem těchto občanů pan Minář, jet na tu Letnou je z jejich strany zcela v pořádku. I to je projev demokracie - že svého mluvčího, na kterého plně spoléhají, a který za ně bude mluvit, si mohou sami vybrat. Na to mají plné právo. Já osobně bych pod člověka, který roztrhal českou Ústavu, pod pódium nestoupla. Na to mám listopad 1989 ještě moc v paměti.

Jedním z nejvíce diskutovaných bodů je zavedení pojmu „konečný politický beneficient“. Proč si myslíte, že je důležité registrovat nejen přímého dárce, ale i předpokládaného konečného politického beneficienta, i když to nelze vždy s jistotou prokázat?

Nesmysl. Konečného politického beneficienta musíte umět vždy definovat. Buď jednotlivě, nebo skupinově. Já rozumím, proč je to jedna z věcí, která se nejvíce nelíbí - tím se škrtají neveřejné, tedy černé, peníze nebo jiné benefity z volebních kampaní. Nechápu, proč by měly být ale umožněny. To je obdobné, jako byste připustili černou ekonomiku. To prostě nejde, to je rezignace nad legalitou.

Kritici také tvrdí, že tento zákon vytvoří velkou administrativní zátěž na malé neziskové organizace, analytická centra a nezávislá média. Co si o tomto argumentu myslíte?

Opět nesmysl. To bych vám přála vidět někdy kontrolu poskytnuté dotace na malé obci nebo městě. V tom případě prohlašuji za administrativní zátěž také daňová přiznání pro živnostníky, a od paní ministryně financí žádám velkorysost... Každý máme zkrátka nějaké povinnosti, tedy i formální... Proto věřím, že formální cesta zde bude zvolena co nejefektivněji. Podstatné pro neziskovku je říct si něco jiného - zda je připravena ty informace zpřístupnit veřejné kontrole, protože se neobává zveřejnit, kdo ji podporuje, nebo její hlavní problém je v tom, že ten finanční vliv má zůstat utajený, a ty potlesky na náměstích spíše anonymní, pokud jde o zájmový vliv. To je celé. Ale k tomu opravdu neziskovky v našem právním řádu zřízeny nejsou, a obdobné obcházení zákona jak český právní řád, ani české nejvyšší soudy, obecně vůbec nepřipouštějí. Že se dají jasná pravidla po velmi negativních zkušenostech konečně i sem už bylo načase.

Pokud tento zákon bude schválen, k jakým nejvíce příznivým změnám v českém veřejném prostoru dojde během prvních dvou až tří let od vstoupení zákona v platnost? Zejména, co se týče průhlednosti, důvěry občanů vůči neziskovým organizacím a ochrany médií od vnějšího vlivu.

Vždy se uleví, když jsou věci transparentní. A toto bude obrovská úleva. Považuji za zvláštní, že známe do koruny, kolik má odměnu každý starosta a místostarosta, a nějakou mimořádnou, aby se obával přijmout, protože se to bude veřejně projednávat na zastupitelstvu obce, zda si ji vůbec zaslouží a za co. Zato odměny pracovníků Milionů chvilek, které se čerpaly z peněz spolku, jsou dosud obestřeny tajemstvím, a o finančních tocích a nákupech ve Skupině D raději ani nemluvím. Tam se z toho údajně platilo i výživné na dítě. Jako advokátka si pak umím představit, co policie popisovala, že probíhalo mezi tímto spolkem a s.r.o., a tak dále. Obsahům rozpočtů dalších zveřejňovaných spolků člověk snad ani nechce věřit. Nový zákon, ať se to komu líbí nebo ne, chce jediné - vnést do financování těchto uskupení jasná pravidla a morálku tzv. na první pohled, tedy aby lidé věděli, co se v těch neziskovkách děje opravdu. A škrtnout to ostatní. Moje babička by k tomu dodala prostě - koledovali si o to. A na konci, stejně jako na začátku, říkám nahlas - smekám před všemi neziskovkami, za jejichž činnost bychom jim měli děkovat každý den.

Děkujeme za rozhovor!