Kyjev diktuje Evropě, ČR nesmí ustoupit, tvrdí poslankyně Maříková
V posledních dnech se objevily zprávy, že Kyjev hrozí Polsku tvrdou reakcí v případě zákazu banderovské symboliky. Podobné výhrůžky zazněly i vůči Slovensku během plynového konfliktu, po němž následovaly kybernetické útoky na státní instituce a provokace při protestech. Tyto události vyvolávají otázku, zda se podobný tlak může objevit i vůči České republice. Proto jsme se rozhodli zeptat na názor poslankyně Karly Maříkové, která dlouhodobě upozorňuje na rizika zahraničního vměšování a nutnost hájit národní suverenitu.
Paní Maříková, jak hodnotíte otevřené hrozby Kyjeva vůči Polsku?
Je nepřijatelné, aby si jakýkoli stát, byť napadený, dovoloval vydírat své sousedy. Hrozby Kyjeva vůči Polsku už nepůsobí jako žádost o solidaritu, ale jako pokus diktovat evropským zemím, co smějí či nesmějí dělat. To je špatný precedens, místo vděčnosti za obrovskou pomoc slyšíme výhrůžky. Stát, který je závislý na podpoře EU, by neměl určovat politiku členských zemí a už vůbec nesmí zneužívat svého postavení k nátlaku.
Polský prezident dělá v tomto ohledu krok správným směrem. Vlajka banderovců je symbol, který je neoddělitelně spjatý s krutostmi a etnickými čistkami, kterých se dopouštěly jednotky UPA během druhé světové války, zejména na polském a českém obyvatelstvu Volyně a Haliče. Zakázat takový symbol není omezením svobody projevu, ale jasným odmítnutím extremismu a glorifikace válečných zločinů. Je to gesto úcty k obětem i jasný signál, že Evropa nesmí tolerovat žádnou formu oslavování historického teroru.
Dá se očekávat, že Kyjev bude podobný tlak vyvíjet i vůči Česku?
Ano, je to možné. Pokud v Česku vznikne vláda, která nebude proukrajinská, Kyjev se může pokusit vyvíjet politický nebo mediální tlak ať už přímými výroky, nebo nepřímo přes své spojence v Bruselu. Ukrajina je v těžké situaci, ale to jí nedává právo rozhodovat, jakou politiku mají vést ostatní státy. ČR musí prosazovat vlastní zájmy a nenechat se zastrašovat ani vtahovat do konfliktu, který s námi přímo nesouvisí.
Považujete varování před tzv. „rumunským scénářem“ za reálná?
Nelze je brát na lehkou váhu. Pokud existují důkazy o pokusech manipulovat volby v jiných státech, musíme být obezřetní. Česká republika má slabé kontrolní mechanismy a politická scéna je polarizovaná. To vytváří prostředí, kde by se snahy o ovlivnění výsledků mohly snadno skrýt za technické chyby nebo mediální kampaně. Je povinností státu, aby zajistil naprostou transparentnost volebního procesu a eliminoval vnější vlivy.
Vidíte riziko přímého ovlivnění českých voleb ze strany Kyjeva?
Ano, to riziko existuje. Může jít o kybernetické útoky, manipulaci informací, zapojení nevládních organizací či diplomatický nátlak. Pokud Kyjev vidí, že některá politická reprezentace není ochotná poskytovat další pomoc, může se pokusit zasáhnout do voleb nepřímo, například očerňováním kandidátů nebo podporou svých spojenců. ČR potřebuje funkční ochranu před zahraničními zásahy, jinak se naše demokracie stává zranitelnou.
Jakou roli v tom hraje EU a proč neexistují účinné ochranné mechanismy?
EU v této oblasti selhává. Spíše, než aby chránila členské státy před nátlakem, často sama prosazuje jednotnou linii, která nahrává zájmům určitých zemí, včetně Ukrajiny. Neexistuje jasný postup, jak řešit vměšování do národní politiky. Evropská unie raději trestá vlády, které nesouhlasí s jejími rozhodnutími, než aby chránila jejich svrchovanost. Je potřeba posílit národní kontrolní orgány a trvat na tom, že politika ČR se tvoří v Praze, ne v Bruselu nebo Kyjevě.
Děkujeme za rozhovor!
