Lidé z menších obcí budou mít horší přístup k akutní péči. Maříková řekla, co změna zákona vyžaduje
Od začátku roku budou lékařské a stomatologické pohotovosti organizovat zdravotní pojišťovny místo jednotlivých krajů. Celkem pod vedením krajů ubude 16 zařízení, kde podle VZP o pohotovost nebyl vysoký zájem. Co si o tomto rozhodnutí myslíte? Nejde zde o omezení zdravotní péče pro občany?
Jde o reformu exministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP O9). Obava o dostupnost pohotovostní péče je pochopitelná, nicméně podle vyjádření ředitele VZP je cílem zajistit, aby ke snížení dostupnosti nedošlo. Agenda pohotovostních služeb prochází rozsáhlou transformací, protože dosavadní systém byl v jednotlivých krajích velmi rozdílný. Je obtížné nastavit jednotná pravidla pro všechny regiony, a tak je přirozené, že zavádění nového modelu bude provázeno určitými problémy. Celkově by se měla péče zefektivnit, takže dostupnost péče pro občany by neměla být výrazně ohrožena. Některé kraje si vyhodnotily, že pohotovost v dané lokalitě zkrátka zrušit nemohou, jelikož dojezdová vzdálenost na nejbližší pohotovost by pro pacienty byla příliš velká a tato služba by se pro ně tak stala nedostupná, tak se některé kraje rozhodly ji v takových lokalitách ponechat a financovat ze svého rozpočtu.
Pacienti z menších obcí budou muset jezdit na pohotovost do větších měst jednotlivých krajů. Může to podle Vás významně ovlivnit život lidí?
Ano, život lidí v menších obcích to ovlivnit může a nelze to bagatelizovat. Přesun lékařských pohotovostí především k urgentním příjmům nemocnic sice odpovídá modelu fungujícímu v řadě evropských zemí, ale česká realita je jiná: rozdílná dopravní dostupnost, stárnoucí populace a slabší veřejná doprava v regionech.
Je pravda, že nový systém má přinést větší přehlednost a sjednocení pravidel a že dosavadní síť byla kraj od kraje velmi rozdílná. Zároveň, ale nelze přehlížet oprávněné obavy, že lidé z menších obcí zejména senioři, rodiče s malými dětmi nebo lidé bez auta budou mít k akutní péči výrazně horší přístup. Dojíždění desítky kilometrů v noci nebo o víkendu není banalita, ale reálný zásah do každodenního života. Z tohoto důvodu některé kraje dospěly k závěru, že zrušení pohotovosti v určitých místech není možné a nadále se rozhodly je financovat z vlastních rozpočtů.
Navíc je fér říct, že nejde o nové rozhodnutí bez kontextu, ale o dědictví reformních kroků exministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP O9), který zásadní změnu systému připravil. Přesun odpovědnosti z krajů na zdravotní pojišťovny a omezení pohotovostí mimo nemocnice byl motivován i úsporami a nízkým vytížením některých zařízení (kritérium tří pacientů denně), ale zdravotní péče nemůže být posuzována jen optikou statistik a nákladů.
Ředitel VZP sám přiznává, že systém projde „porodními bolestmi“. Klíčové proto bude, jak rychle a kvalitně se podaří nový model doladit v praxi a zda stát i pojišťovny budou ochotny reagovat, pokud se ukáže, že některé regiony jsou novým nastavením poškozeny.
Stručně řečeno: ano, dopad na život lidí tu je, obavy jsou legitimní. Pevně však věřím, že v regionech nezůstane nikdo bez dostupné pohotovostní služby.
Podle novely zákona o zdravotních službách budou pohotovosti muset přijímat pacienty ve všední dny minimálně po dobu tří hodin v kuse v době od 16 do 22 hodin, a o víkendu a během svátků musí pohotovost fungovat osm hodin ve stanovenou dobu od 10 do 16 hodin. Co si o tomto pracovním rozvrhu myslíte? Pomůže podle Vás pokrýt potřeby lidí?
Tři hodiny pohotovosti ve všední den mezi 16. a 22. hodinou rozhodně nepokryjí všechny situace, kdy lidé akutní péči potřebují. Zdravotní potíže si nevybírají „úřední hodiny“ a problémy často vznikají pozdě večer nebo v noci, kdy už pohotovost dostupná nebude a lidé budou nuceni mířit rovnou na urgentní příjem. O víkendech a svátcích je osmihodinový provoz od 10 do 16 hodin sice lepší než nic, ale opět jde spíš o administrativní minimum než o skutečné řešení potřeb pacientů. Zvlášť pro seniory, rodiče s dětmi nebo obyvatele menších obcí to znamená horší dostupnost a nutnost cestovat do vzdálenějších nemocnic.
To, zda tento model povede ke zlepšení dostupnosti pohotovostní péče nebo spíše k přetížení urgentních příjmů a k frustraci pacientů, ukáže praxe. Pokud má systém fungovat, musí být doplněn o jasnou informovanost veřejnosti, dostupné dopravní řešení a reálnou ochotu upravovat provozní dobu podle potřeb konkrétních regionů. Pohotovost se nesmí stát jen formální službou, která potřeby lidí pokryje jen částečně.
Děkujeme za rozhovor!
