„Může jít o projev hlubší existenční krize“. Antropolog vysvětlil růst sebevražd mezi mladými lidmi
Fenomén sebevraždy byl vždy výrazně kulturně a historicky podmíněn. Tradiční křesťanská, islámská nebo hinduistická společnost dobrovolné ukončení osobní existence zavrhovaly a přísně postihovaly, zatímco u jiných archaických komunit mohlo jít například o způsob, jak důstojně odčinit závažné selhání a znovu získat, byť posmrtně, sociální uznání.
Jak na sklonku devatenáctého století zaznamenal T. G. Masaryk, Max Nordau nebo Émile Durkheim, v západní civilizaci souvisí šíření sebevražd s nástupem modernity a sekularizace. V posledních desetiletích se v České republice počet sebevražd stabilizoval, a dokonce mírně klesal. Jeho nárůst zejména v mladších věkových kategoriích je proto znepokojivý.
Domnívám se, že vyšší výskyt sebevražd nesouvisí do takové míry s oslabením křesťanských hodnot či vlivem konzumní společnosti, protože sekularizace a konzumní způsob života jsou průvodním znakem české společnosti již delší dobu, ale že může jít o projev hlubší existenciální i existenční krize, která Českou republiku zasahuje. Současná mladá generace se již nemůže opřít o tradiční síť mezilidské solidarity, která dříve umožňovala české společnosti přečkat obtížná historická období.
Český veřejný prostor je doslova zahlcen a rozvrácen negativními emocemi, které jsou využívány k potírání domnělých vnějších a vnitřních nepřátel liberálně demokratického zřízení. Zemi čeká pravděpodobně delší údobí hospodářské stagnace či úpadku, který českou společnost, jež vždy silně prožívala hospodářský vzestup a technologický pokrok, zbavuje optimistického vztahu k budoucnosti. V této atmosféře není překvapivé, že mnoho zejména mladých lidí ztrácí smysl existence a volí dobrovolný odchod ze života.
Český statistický úřad uvedl, že počet sebevražd v loňském roce vzrostl o 6,5 % (z 1200 na 1302 lidí). Nárůst byl patrný v mladších věkových kategoriích 15–19, 20–24, 30–34 let. Podle odborníků z Národního ústavu duševního zdraví se situace zhoršila v důsledku dlouhodobého vývoje stavu duševního zdraví a ekonomických dopadů pandemie.
