Neoliberální dystopie zničila pojetí života jako odpovědného úsilí. Budil k poklesu porodnosti v ČR

Průzkum společnosti UNIQA zjistil, že hlavní příčinou, proč Češi nechtějí mít děti, je především strach z budoucnosti (60 % dotázaných). Mají obavy z toho, do jakého světa přivedou své potomky. O čem svědčí tato zjištění a co je příčinou obav českých obyvatel?

Naděje na zlepšení vlastního údělu a života dalších generací je historicky velmi silný a pozitivní motiv, který stál u řady velkých civilizačních vzestupů a radikálního zlepšení materiálního života lidí. V posledních dvou staletích jsme byli svědky bezprecedentního růstu počtu obyvatel planety, který právem vzbuzoval obavy. Nyní stojíme před zcela opačným procesem, který před lety popsali Darrell Bricker a John Ibbitson v knize Prázdná planeta. Příčin demografického poklesu je více a zahrnují řadu faktorů od modernizace po hédonismus. Domnívám se, že fakt vymírání české, jihokorejské nebo japonské společnosti, jenž ve své podstatě odporuje hlubokému biologickému instinktu, vyplývá ze skutečnosti, že současná neoliberální dystopie zničila pojetí života jako produktivního a odpovědného úsilí. Místo toho žijeme ve světě spekulace, parazitismu a mediálního spektáklu. Kdo by chtěl do něčeho podobného přivést děti, jestliže nemají naději na důstojnou budoucnost? Francis Fukuyama měl nakonec pravdu, když tvrdil, že triumf západního liberalismu znamená „konec dějin“. Zapomněl nicméně dodat, že to znamená vymizení lidí jako takových.

Proč podle Vás nedošlo ke značnému propadu porodnosti v Československu na konci druhé světové války?

Mnozí historičtí demografové poukázali na to, že právě v době válečných konfliktů často roste porodnost, přičemž se rodí více chlapců, jako by příroda chtěla kompenzovat populační ztráty na bojišti. Z psychologického hlediska je obžalobou současné doby, že ani v tak dramatickém období lidé necítili takovou míru historické bezvýchodnosti.

Minulý rok se v České republice narodilo nejméně dětí za posledních 240 let. Podle projekce statistiků bylo v Česku v roce 2024 asi 494 000 lidí nad 80 let; v roce 2041 by jich mohlo být přes 871 000. Jak to může v dlouhodobém horizontu ovlivnit sociální a hospodářský systém?

Velmi dramaticky, protože to může ochromit rozsáhlá hospodářská odvětví a způsobit kolaps sociálního státu a propad životní úrovně. Pokud pomineme zázračný obrat spočívající v opětovném demografickém růstu, řešením by mohla být imigrace, která by ovšem při velmi slabé schopnosti asimilace a integrace vedla k naprosté proměně společnosti či zrodu apartheidu. Čína se vydala cestou automatizace, robotizace a uplatňování AI, které by měly nahradit lidskou pracovní sílu. To je však přístup, který přesahuje možnosti současného stagnujícího a zaostávajícího evropského hospodářství.

Demograf Tomáš Kučera tvrdí, že angličtina může v Praze svého času vytěsnit češtinu. Za pár desetiletí se podle něj ukáže, že jazyková rozmanitost je neefektivní a budoucí generace mohou postupně přejít z češtiny na angličtinu. Co si o této hypotéze myslíte? Vnímáte osobně tuto jazykovou hrozbu angličtiny, nebo nikoliv?

Sen o jediném jazyku, který by překonal „babylonské zmatení“, existuje stovky let stejně jako pokusy o nový univerzální jazyk typu esperanta. Angličtina dnes opravdu funguje jako kosmopolitní lingua franca, nicméně tuto úlohu dříve sehrávala latina, španělština nebo francouzština. Vzhledem ke krizi anglosaského světa se domnívám, že budoucí adept na „světový komunikační prostředek“ může vzejít i z jiného civilizačního prostředí. Technologický pokrok navíc postupuje tak rychle, že překládací stroje umožňují efektivní a smysluplný rozhovor mezi mluvčími různých jazyků.

Babišova vláda považuje zvýšení porodnosti za svou prioritu. Poslanci v prvním čtení podpořili předlohu, podle níž má rodičovský příspěvek vzrůst od příštího roku až o 100 tisíc korun podle počtu nově narozených dětí v rodině. Přispěje podle Vás finanční podpora ke zvýšení porodnosti? Eventuálně, co podle Vás nejvíce pomůže zvýšit porodnost?

Nejsem prognostik, ale nepřispěje. Řešením by byla radikální změna ekonomického systému, spočívající v rehabilitaci produktivního hospodářství, kontrole a regulaci finančního a spekulativního kapitálu a převzetí odpovědnosti státu za rozvoj národní ekonomiky a sociální, zdravotní a vzdělávací sféry.

Děkujeme za rozhovor!